Článek
Když to začalo
Marek je můj dlouholetý kamarád, známe se od střední. Často k nám chodil na večeři, pomáhal mému manželovi s opravami a byl oblíbený i u tchyně. Vždycky ho chválila, že je „slušný mladý muž“, ale nikdo to nebral vážně. Jednou při víně ale prohlásila, že by s ním klidně šla na rande. Smáli jsme se tomu. Vypadalo to jako neškodná legrace.
Nevinné flirtování
Jenže pak jsem začala vnímat drobnosti. Tchyně se začala víc upravovat, když měl Marek přijít. Měla nové šaty, parfém, neustále pekla jeho oblíbený koláč. Seděla u stolu s lesklýma očima, smála se každému jeho slovu. Marek si z toho dělal srandu, říkal, že mu připadá jako ze sitcomu. Já se smála taky, ale někde uvnitř mi bylo zvláštně.
Situace se vyhrotila
Zlom přišel, když jsem ji jednou nečekaně načapala, jak mu posílá zprávy. Byly srdíčka, komplimenty, a dokonce mu psala, že by si ráda popovídala „bez rušení“. Marek mi to ukázal, protože mu to už bylo nepříjemné. Nevěděl, jak reagovat. Mně se udělalo špatně. Věděla jsem, že jí to musím říct, ale netušila jsem jak.
Když jsem se jí na to zeptala, urazila se. Tvrdila, že přeháním, že si jen píší o vaření a filmech. Ale hned další den jsem slyšela, jak mu do telefonu šeptá, že jí chybí.
Manželovo mlčení
Můj muž se tomu vyhýbal. Když jsem mu to řekla, jen protočil oči a řekl, že máma je osamělá a že Marek je prostě milý. Nechtěl to řešit. Jenže já to řešit musela. Tchyně začala být žárlivá, když jsem se s Markem bavila. Jednou mi dokonce řekla, že bych si měla dávat pozor, aby mi ho neodvedla. To už jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.
Marek se stáhl
Nakonec přestal chodit. Řekl, že se necítí dobře a že mu to celé připadá trapné. Chápu ho. Jenže od té doby se u nás všechno změnilo. Tchyně je na mě chladná, s manželem se hádáme a já mám pocit, že jsem přišla o kamaráda i klid domova.
Teď už mi to nepřijde vtipné
Když si vzpomenu, jak jsem se tomu smála, chtěla bych vrátit čas. Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejný obdiv může přerůst v posedlost. Dnes se vyhýbám společným večeřím, Marek se odstřihl úplně a tchyně se tváří, že jsem jí všechno zkazila. Někdy si říkám, že kdybych to nezažila, nevěřila bych, že něco takového se může stát. Ale stalo se. A ten pocit trapnosti a zoufalství ve mně zůstal jako nepříjemná pachuť po víně, které jsme tehdy pili, když to celé začalo.
