Hlavní obsah

V kavárně jsme řekli, že si dáme jen jednu kávu. Obsluha nás vyhodila s tím, že se jim to nevyplatí

Foto: Çağlar Oskay/Unsplash.com

Sedla jsem si s kamarádkou do útulně vypadající kavárny. Jen jsme chtěly chvíli posedět a dát si kávu. Netušily jsme, že za chvíli budeme stát na chodníku s pocitem trapnosti.

Článek

První dojem

Bylo sobotní dopoledne a měly jsme chuť si jen odpočinout. Venku bylo sychravo, takže když jsme zahlédly malou kavárnu v centru, hned jsme tam zamířily. Vypadala hezky, uvnitř hrála tichá hudba, stoly byly čisté a obsazené jen z poloviny. Sedly jsme si ke stolku u okna a čekaly, až přijde obsluha.

Krátká objednávka

Přišla mladá servírka, usmála se a zeptala se, co si dáme. Kamarádka se na mě podívala a řekla: „Jen jednu kávu, prosím.“ Chtěly jsme si ji rozdělit, protože obě jsme už dřív měly vypito a šlo nám hlavně o to, někde se posadit a popovídat. Byly jsme upřímné, nechtěly jsme dělat, že si objednáme víc. Myslely jsme si, že to nebude problém.

Nepříjemná reakce

Servírka se zarazila a podívala se na nás, jako by neslyšela správně. Zeptala se, jestli myslíme jen jednu kávu pro obě. Přikývly jsme. Za okamžik zmizela za barem a vrátila se s výrazem, který už nebyl ani trochu přátelský. Řekla nám, že pokud si chceme dát jen jednu kávu, tak ať si raději najdeme jiné místo, protože jim se takový kšeft nevyplatí.

Pocit trapnosti

Nechápaly jsme to. Kavárna nebyla plná, kolem nás zely prázdné stoly. Přesto nás v podstatě vyhodili. Kamarádka zrudla a já jsem měla pocit, jako bychom udělaly něco nepatřičného. Lidé od vedlejšího stolu se na nás otočili a my jsme se cítily jako žačky přistižené při podvodu. Zvedly jsme se a beze slova odešly.

Venku na chodníku

Jakmile se za námi zavřely dveře, obě jsme si oddechly. Najednou jsme se tomu začaly smát, protože nám připadalo absurdní, že někde odmítnou hosty jen proto, že si nedají dvě kávy místo jedné. Vždyť jsme se chtěly posadit a chvíli strávit v příjemném prostředí, nic víc.

Ještě dlouho poté

Celý den jsme se k tomu zážitku vracely. Vzpomínaly jsme, jak se servírka zatvářila, a připadalo nám to skoro jako scénka z komedie. Nakonec jsme skončily v jiné kavárně, kde nám s úsměvem donesli přesně to, co jsme chtěly. Nikdo neřešil, že to není dostatečný kšeft. A právě tam jsme si uvědomily, že nejdůležitější není jen samotná káva, ale i to, jak se člověk v kavárně cítí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz