Článek
Věta, která mi zůstala v hlavě
Měla jsem zrovna ruce v mouce a vnuk si povídal o škole. Najednou řekl, že se jeho sestra dnes určitě zase půjde ven podívat, jestli ten kluk přijde. Myslela jsem, že jde o nějakého kamaráda. Když jsem se zeptala, řekl, že to není kluk ze třídy ani ze sousedství. Prý je o hodně starší a chodí za ní, když jsou rodiče v práci. Dodal to tak samozřejmě, až se mi sevřel žaludek.
Každá další odpověď byla horší
Ptala jsem se, kde se vídají. Řekl, že vždycky na zahradě za dřevníkem, kam není z kuchyně vidět. Prý tam chodí pravidelně a jeho sestra mu zakázala to komukoliv říct. Nevěděla jsem, zda mu věřit, nebo doufat, že si něco spletl. Jenže pak dodal, že ten muž má vousy a mluví hlubokým hlasem. To už nešlo brát na lehkou váhu.
Rozhodnutí, které nešlo odkládat
Seděla jsem naproti vnukovi a cítila, jak se mi stahuje hrdlo. Nešlo jen o to, že se s někým líbá. Šlo o to, že je to cizí dospělý muž, který přesně ví, kdy je dům prázdný. Zahrada dcery je z boku krytá ploty a stromy, takže tam nikdo nevidí. Ta představa mě zarazila víc, než bych čekala. Sáhla jsem po telefonu bez jediného zaváhání.
Telefonát, který dceři vyrazil dech
Když jsem jí řekla, co mi vnuk právě sdělil, nejdřív nechápala. Myslela si, že mluvím o nějakém vrstevníkovi. Když ale slyšela, že jde o dospělého, zmlkla. Věděla jsem, že je zrovna v práci, ale tohle nemohlo počkat. Domluvily jsme se, že okamžitě odejde a jede domů. Chtěla mít jistotu, že její dcera není v blízkosti někoho, koho nezná a kdo se k ní nemá přibližovat.
Ticho, které mě doprovázelo celý zbytek dne
Když jsem položila telefon, vnuk si dál kreslil, jako by nic neřekl. Já ale cítila, jak se mi třesou prsty. Někdy stačí jedna nevinná věta dítěte, aby člověk začal vidět úplně jiný obraz toho, co se děje za plotem domu, kde je přesvědčený, že je všechno bezpečné.
Rozuzlení, které přišlo až večer
Dcera mi později volala, sotva se dostala domů. Dcera ji našla v pokoji a po klidném, ale pevném rozhovoru zjistila, že šlo o devatenáctiletého chlapce, kterého potkala na hřišti. Byl u nich už několikrát a přelézal plot, aby ho nikdo neviděl. Dcera hned volala jeho rodičům, kteří o tom neměli tušení. Ten chlapec dostal jasný zákaz k nim chodit a dcera přísnější dohled. Když mi to vyprávěla, cítila jsem úlevu, ale i mrazení z toho, jak blízko bylo, aby se věci zvrtly úplně jinam.
