Článek
První dny mezi regály
Začátky byly jednoduché a fyzicky náročné. Osm hodin denně jsem balila zboží, přebírala dodávky a zapisovala položky do systému. Nešlo o žádnou vysněnou kariéru, ale o poctivou práci, kterou bylo potřeba odvést. Rychle jsem si všimla, že spousta věcí nefunguje tak, jak by mohla. Zbytečné chyby v objednávkách, nejasná komunikace mezi směnami a chaos v plánování.
Nechtěla jsem si stěžovat, ale začala jsem se ptát. Proč se to dělá takhle. Nešlo by to jednodušeji. Některé návrhy jsem si nejdřív nechávala pro sebe, jiné jsem opatrně zmínila nadřízenému. Čekala jsem nezájem, ale místo toho přišla věta, která změnila směr celé mé práce. Zkus to navrhnout konkrétně.
Když si vás někdo všimne
Začala jsem si psát poznámky. Kolik času se ztrácí zbytečnými kroky, kde vznikají chyby a co by šlo řešit jinak. Po večerech jsem si pročítala interní manuály, učila se pracovat se systémem a snažila se pochopit, jak sklad zapadá do celého fungování firmy. Ne proto, že bych chtěla povýšit, ale proto, že mě to začalo bavit.
Po několika měsících jsem dostala nabídku vést menší tým. Znamenalo to víc odpovědnosti a téměř žádné peníze navíc. Přijala jsem to. Naučila jsem se mluvit s lidmi, řešit konflikty a přiznat chybu, když byla na mé straně. Postupně se začaly zlepšovat výsledky celé směny a vedení si toho všimlo.
Rychlejší růst, než jsem čekala
Během dalšího roku přišla nabídka přejít do kanceláře a řídit provoz skladu jako celek. Najednou jsem řešila rozpočty, nábory a jednání s dodavateli. Bylo to náročné a často jsem si nebyla jistá, jestli na to mám. Pomohlo mi to, že jsem znala práci odspodu. Věděla jsem, co lidi ve skladu trápí a co naopak funguje.
Když původní ředitel odešel, firma hledala náhradu. Výběrové řízení bylo otevřené a přihlásili se i lidé zvenčí. Nakonec padla volba na mě. Ne proto, že bych měla nejhezčí životopis, ale proto, že jsem znala firmu do posledního detailu.
Kancelář s výhledem na sklad
Plat se mi zvedl na trojnásobek původní mzdy. Větší změnou ale bylo vědomí, že nesu odpovědnost za desítky lidí. Každý den chodím kolem regálů, kde jsem kdysi začínala. Ne proto, abych si něco dokazovala, ale abych nezapomněla, odkud celý ten příběh vyrostl. Někdy stačí přijít do práce s otevřenýma očima a nebát se přemýšlet nahlas. Zbytek se může stát rychleji, než by kdokoli čekal.
