Článek
Jak jsme se rozhodli pomoci
Tchyně byla vždycky náročná žena. Už když jsem poznala svého manžela, všimla jsem si, že se mu nikdy nezavděčila. Po letech, kdy se její zdravotní stav začal horšit, začali jsme řešit, co dál. Manžel pracoval od rána do večera, já měla své povinnosti s dětmi a bylo jasné, že dlouhodobě se o ni doma postarat nezvládneme.
Probrali jsme to dlouho a rozhodli se, že nejlepší řešení bude najít pro ni domov, kde se o ni postará profesionální personál. Nechtěli jsme obyčejné zařízení, ale něco, co by jí dopřálo komfort, na který byla zvyklá. Vybrali jsme luxusní domov pro seniory, kde měla vlastní apartmán, společenské místnosti, zahradu i zdravotní péči na vysoké úrovni.
První reakce
Když jsme jí to oznámili, tvářila se zpočátku překvapeně. Bylo vidět, že má obavy, ale zároveň jí lichotilo, že jsme do toho investovali tolik peněz. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to není odložení, ale možnost pro ni, aby měla jistotu a pohodlí. A že my ji můžeme kdykoli navštěvovat. Manžel jí platil veškeré náklady, a přestože to nebyla malá částka, ani na chvíli nezaváhal. Byl přesvědčený, že dělá správnou věc.
Vztahy se začaly lámat
Jenže po pár měsících se ukázalo, že tchyně to začala vnímat úplně jinak. Čím častěji jsme za ní jezdili, tím víc byla odtažitá. Připadalo mi, jako by nás vinila z toho, že tam vůbec je. Přitom měla vše, co by si člověk v jejím věku mohl přát. Začala nám vyčítat, že jsme se jí chtěli zbavit, že jsme na ni uvalili zlatou klec.
Manžel se snažil trpělivě vysvětlovat, že šlo o projev péče a lásky, ale ona to slyšet nechtěla. V jejích očích se z něj stal syn, který ji odsunul stranou.
Den, kdy přišla rána
Jednoho dne si nás pozvala k sobě. Myslela jsem, že se snad konečně smíříme, že uvidí, kolik obětí jsme pro ni udělali. Místo toho nám chladně oznámila, že se rozhodla manžela vydědit a přepsala veškerý svůj majetek na jeho sestru. Prý se jí nezastal, když jsem ji já navrhla dát do domova. Tvrdila, že dobrý syn by to nikdy nepřipustil. V tu chvíli jsem oněměla. On, který pro ni dělal všechno, měl být potrestán. A já byla označena za hlavního viníka celé situace.
Pocit nespravedlnosti
Odcházeli jsme tehdy z jejího pokoje s těžkým srdcem. Manžel se snažil být silný, ale viděla jsem, jak ho to zlomilo. Člověk by čekal, že když dá svému rodiči to nejlepší, dostane alespoň trochu vděku. Místo toho jsme dostali jen bolest a odmítnutí. Dodnes si říkám, že některým lidem prostě nejde vyhovět, ať uděláte cokoli.
