Článek
Nalezená trojice
Zvuk vycházel z trávy za plotem. Fena se pomalu doplazila blíž a našla tři malá štěňata. Byla promrzlá, chvěla se a sotva dýchala. Rozhlédla se kolem, ale nikde nikdo. Jen tři opuštěné kuličky, které potřebovaly teplo. A tak si k nim lehla. Byla sama hladová a slabá, ale přitiskla je k sobě a zůstala.
Celou noc je hřála vlastním tělem. Nepohnula se, ani když začalo pršet. Neměla sílu běžet pryč, ani chuť se vzdát. Ráno už jen ležela, oči napůl zavřené, a dýchala pomalu, jako by se bála, že to je její poslední den.
Pomoc, která přišla včas
Když ji ráno uviděl muž, který šel do práce, nejdřív si myslel, že je mrtvá. Když se přiblížil, zvedla hlavu a pohnula ocasem. Byla úplně tichá, jen se dívala, a oči měla plné prosby. Muž přinesl z auta vodu a kousek rohlíku. Fena se nejdřív bála, ale pak si vzala malé sousto. Když zjistil, že pod ní leží tři štěňata, okamžitě zavolal do útulku.
Pracovníci přijeli během hodiny. Fena se nechala zvednout do náruče bez odporu, jen se neustále ohlížela, jestli berou i štěňata. Jakmile viděla, že jsou s ní v autě, zavřela oči a usnula.
Návrat k životu
V útulku první dny jen spala. Sotva jedla, sotva reagovala. Ale kdykoliv štěňata pískla, hned zvedla hlavu a olízla je, jako by to bylo to jediné, co jí na světě ještě dávalo smysl. Každý den se pomalu zlepšovala. Dostala jídlo, vodu a trochu klidu. Po pár týdnech začala zvedat ocas, vrtět jím, a poprvé od chvíle, co ji našli, i štěkat.
Lidé v útulku říkali, že nikdy neviděli psa, který by se tak obětavě staral o cizí mláďata. Štěňata přežila všechna. Když vyrostla, našla si nové domovy. A fena? Tu si nakonec vzala rodina, která původně přijela jen pro jedno štěně.
Konečně doma
Dnes už neleží v trávě za obchodem. Má měkký pelíšek, plnou misku a zahradu, kde může běhat. Když se setmí, lehne si k nohám svého pána a pomalu usne. Nehledá už zbytky jídla. Našla něco, co jí dřív nikdo nedal – jistotu, že už nikdy nebude sama.
