Článek
Letos jsme sem přijeli už po devatenácté. Vlastně bylo by to po dvacáté, nebýt pauzy během covidu.
Naše dcera Anna tu 8.7. 2026 oslaví dvacáté narozeniny, a když si uvědomím, že sem jezdíme od doby, co jí byl rok, připadá mi to neuvěřitelné. Mluvím teď sice jako nějaká nostalgická stařenka, což jsem si slibovala, že nikdy nebudu, ale kam se ten čas „saprlote“ tak rychle poděl?
Z neklidného mimina, které nám nedovolilo se společně navečeřet a nutilo nás již v pět ráno se toulat s kočárkem po okolí, protože se jí už od 4.30 nechtělo spát, je dnes dvacetiletá slečna, která studuje politologii na vysoké škole a má přítele, se kterým prakticky bydlí a domů chodí už jen občas na návštěvu. Neuvěřitelné.
Wolfgangsee pro nás není jen obyčejná destinace. Je to naše šťastné místo, kde se každý rok sejde velká část rodiny – včetně mých rodičů. A je to místo, na které v zimě myslím, když mi není dobře a propadám splínu či beznaději. Světlá vzpomínka. Letní domov.
Celý rok se těším na okamžik, kdy po několika hodinách jízdy autem sjedeme z hlavní silnice od Mondsee a mezi horami se poprvé objeví tyrkysová nebo světle zelená hladina jezera (dle denní doby a slunečního svitu) a ve mně se rozlije nepopsatelně příjemný pocit. A ještě lepší je první výhled z okna hotelového pokoje a ten nezaměnitelný uklidňující zvuk plácajících vln.
Hotel Bílý koník
V malebném městě St. Wolfgang už dávno nebloudíme. Víme, kde se dobře najíst, kam zajít nebo na kole zajet na zmrzlinu, kde se dá koupat, odkud je nejhezčí výhled a kudy se projít, když nechcete téměř nikoho potkat.
A hlavně – potkáváme známé tváře, které tu buď bydlí, anebo se sem vracejí jako my. Po tolika letech už nás místní personál poznává. My poznáváme je. Ví, jakou máme rádi kávu k snídani, my víme, kdo se oženil, rozvedl, odešel do důchodu nebo změnil práci. Člověk se necítí jako host, ale skoro jako někdo, kdo se po roce zase vrátil domů.
Slavná opereta
Bydlíme v místním ikonickém hotelu Im Weissen Rössl, který proslavila stejnojmenná opereta Im weißen Rößl. Ta měla premiéru 8. listopadu 1930 v Berlíně a hudbu k ní složil rakouský skladatel Ralph Benatzky. Libreto vzniklo podle divadelní komedie Oscara Blumenthala a Gustava Kadelburga z roku 1896.
Opereta se stala doslova světovým hitem, hrála se v Londýně, Paříži i New Yorku a v roce 1960 vznikla její nejslavnější filmová verze s Peterem Alexanderem v roli vrchního Leopolda. Právě tento film udělal z Bílého koníka jednu z nejznámějších adres celého Rakouska.
Hlavní postavou operety je vrchní číšník Leopold, který je beznadějně zamilovaný do majitelky hotelu Josephy Vogelhuberové. Jenže Josepha si jeho lásky příliš nevšímá, protože sama je zamilovaná do elegantního berlínského advokáta dr. Siedlera, který do hotelu pravidelně přijíždí na dovolenou.
Do hotelu zároveň dorazí i další hosté – průmyslník Wilhelm Giesecke, který se neustále hádá se svým obchodním konkurentem. Jejich děti se však do sebe zamilují, takže vedle hlavní milostné zápletky vzniká ještě druhý romantický příběh.
Leopold se mezitím snaží získat Josephino srdce všemi možnými způsoby, což vede k celé řadě komických situací. Nakonec si ale Josepha uvědomí, že ten, kdo ji má opravdu rád a stojí při ní, není vzdálený advokát z Berlína, ale právě věrný Leopold.
Opereta tedy končí, jak se na správnou operetu sluší – několika šťastnými páry, usmířením znepřátelených rodin a veselou oslavou v hotelu U Bílého koníka.
Řada turistů si myslí, že hotel vznikl až díky operetě. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Hotel Im Weissen Rössl existoval už od 15. století a byl známou zastávkou poutníků mířících ke kostelu sv. Wolfganga. Opereta z něj pak udělala světovou turistickou atrakci.
Plovoucí bazén
Dnes je hotel známý nejen svou historií, ale také wellness centrem přímo na jezeře. Plovoucí vyhřívaný bazén vznikl už před více než 40 lety při rozsáhlé přestavbě hotelu a dodnes patří k jeho největším symbolům. Dnes už podobné atrakce nejspíš nepůsobí nijak výjimečně, ale když si člověk uvědomí, že to někoho napadlo v době, kdy se o ekologických tepelných čerpadlech nebo moderních technologiích ještě skoro nemluvilo, byl to vlastně neuvěřitelně vizionářský nápad. Není divu, že si bazén dodnes fotí snad každý, kdo kolem hotelu projíždí lodí nebo stojí na vyhlídce u místního známého bílého kostela – (Farní a poutní kostel sv. Wolfganga).
Abyste si Wolfgangsee zamilovali, není samozřejmě vůbec nutné bydlet v luxusním hotelu. Pokud jste dobrodružnější a nevadí vám občasné silné horské bouřky, můžete klidně přijet s obytným autem nebo stanem do nedalekého kempu Berau am Wolfgangsee. Samozřejmě jsou tu i jiné možnosti – můžete si pronajmout apartmán, bydlet v rodinném penzionu, privátu, menším hotelu nebo si dopřát trochu luxusu. Každý si tu najde svoje místo.
Ať už bydlíte kdekoli, ráno vás probudí stejné hory, stejné průzračné jezero, stejné kachny a labutě, které líně plují kolem mola, stejné lodě brázdící hladinu a stejné odlesky slunce na vodě.
Možná právě proto se sem pořád vracíme. Pro tu nekonečnou uklidňující, neobsažitelnou krásu jezera a hor, které ho obklopují.
V příštím díle vás vezmu na nejoblíbenější výlety a aktivity kolem jezera.
P. S. Všechno nejlepší k tvým 20. narozeninám, milovaná Aničko .
