Článek
Mexickému katolickému knězi se podařilo udržet nad vodou sirotčinec, který sám založil, velmi netradičním způsobem. Roky zápasil ve wrestlingovém ringu, aniž by o tom měl kdokoliv tušení. Měl k tomu hned několik osobních důvodů. Jedním z nich bylo zpytování vlastního svědomí a potřeba změnit se a konat jen dobro. Tím druhým byla inspirace filmovou zápletkou. V neposlední řadě ho k tomu vedl soucit s opuštěnými dětmi, o jejichž osud se právem obával.
V mládí byl součástí drogového gangu
Sergio Gutiérrez Benítez se narodil 9. května roku 1945 v mexickém městě San Agustín Metzquititlán, v provincii Hidalgo jako šestnáctý z celkového počtu 17 dětí. Pocházel prý z místa, kde byly násilí a zločiny mezi obyvateli na každodenním pořádku. Nejen že se tam běžně setkával se rvačkami a pěstními souboji. Časem se seznámil s dětským gangem, kterého se stal součástí.
Tak začala jeho závislost na drogách, které propadl v pouhých 11 letech. Tím to ale nekončilo. V 18 letech měl, jak se sám později přiznal, na kontě už řadu loupeží a zločinů, jejichž motivem bylo získat peníze na drogy. Kvůli narkomanství začal brzy pracovat, jenže všechno, co vydělal, utratil za návykové látky. Vydělané peníze nestačily pokrýt jeho potřebu. Vše vygradovalo až v Sergiovo křivé obvinění z vraždy člena gangu a následné zatčení. Nakonec se mu ovšem podařilo prokázat nevinu.
Odmítnutí kněze a zraňující slova matky odstartovaly změnu
V dospělosti se Sergio pokoušel o nápravu. Plánoval nechat své skandální mládí za sebou a stát se lepším člověkem. Když se o to pokusil poprvé, vyhledal kostel, kde se měl v plánu ze svých hříchů zpovídat. Tamní kněz pro něj neměl žádné pochopení. Namísto zpovědi ho odehnal. To pro Beníteze sice bylo obrovským zklamáním, zároveň se v něm díky tomu však cosi pohnulo. Rozhodl se, že svět potřebuje více laskavých a nápomocných duchovních, kterým se hodlal stát.
Hluboce ho tehdy zasáhla také slova jeho matky. „Tehdy mě moje matka viděla v tak špatném stavu, že pořád opakovala: ‚Přála bych si, abys byl mrtvý, raději bych to tak měla, dělal bys mi méně problémů.‘ Ten den mi to řekla znovu a já jsem odpověděl: ‚Vážně? No, já se očistím a taky se stanu knězem,‘“ vzpomínal pozdější kněz o tom, co pro něj bylo pověstnou poslední kapkou. Necitlivý výrok navíc prý jeho matka následující den zopakovala a on si to ani nepamatoval. I když tehdy už nechodil do kostela několik let, odhodlal se to změnit.
Na druhý pokus už našel tolik potřebnou oporu u řeholníka z mercedarského řádu. Ten mu pomohl s nástupem na detoxikační pobyt do rehabilitačního zařízení. Následně ho podpořil i se vstupem mezi piaristy, kvůli čemuž se vzdělával v Římě a ve Španělsku a přibližně v roce 1962 dokončil noviciát. Když s obavami převyprávěl svůj životní příběh duchovnímu ještě před složením slibu, zpovědník ho ujistil, že přesně takové lidi církev naopak potřebuje. Od té doby, co se Benítez úspěšně zařadil mezi pravidelné kleriky Matky Boží zbožných škol, už prý nikdy drogy neužil.
Rozhodl se pomáhat slabším
Od doby, co se mu podařilo stát se duchovním a následně byl vysvěcen na kněze, začal Benítez pomáhat slabším. Zaměřil se na ty, na jejichž místě byl kdysi sám – mladé drogově závislé lidi. Zlomovým bodem v jeho další činnosti se pro něj stal okamžik, kdy mu zemřel v náručí jeden z toxikomanů z chudé mexické čtvrti. Od té doby si předsevzal, že život zasvětí opuštěným chudým dětem a dospívajícím mladým lidem, aby zabránil jejich tragickým koncům.
Časem se stal mezi svými „svěřenci“ tak oblíbeným a vyhledávaným, že ho následovali po přeložení i do dalších farností. Jeho spolupráce s mladistvými stále pokračovala, až se změnila v něco, v čem kněz začal vidět ještě hlubší smysl. Duchovní se začal snažit poskytnout jim trvalejší útočiště a možnost cítit se trvale v bezpečí. Musel kvůli tomu dokonce opustit příliš svazující řád piaristů a přejít pod přímou správu diecéze.
Film ho inspiroval k tajným zápasům
Kolem roku 1976 se setkal s biskupem Magínem C. Torreblancou Reyesem, který mu dal k dispozici kostel svatého Petra (Iglesia de San Pedro) v Texcoku. Církev mu nemohla poskytnout přímo finanční prostředky určené k dobročinným účelům, ale poskytla mu k volnému užívání alespoň zmiňované prostory.
Jak Benítez vyprávěl, v jednu dobu se staral až o 350 opuštěných jedinců najednou. Z prostor farnosti založil sirotčinec určený pro děti z ulice, sirotky a potomky kriminálníků. Finančně to pro něj ovšem brzy začalo být neúnosné a finanční prostředky převážně z milodarů od věřících pochopitelně mizely závratným tempem. Bylo nutné něco udělat, aby kněz mohl celý sirotčinec s desítkami obyvatel, který ve zmiňovaném roce založil, uživit.
Kněz si během přemýšlení o tom, jak ochránit děti, kterým docházely potřebné léky, jídlo a oblečení, vzpomněl na svůj oblíbený film s názvem „El Señor Tormenta“ („Pan Bouře“) z roku 1962 a jeho pokračování „Tormenta En El Ring“ (Bouře v ringu). Děj mexického filmu vypráví o chudém knězi, který v masce zápasí ve wrestlingovém ringu, aby vydělal peníze na provoz svého sirotčince.
Fascinující je to, že se Sergio po oprášení některých zkušeností ze svého dospívání, kdy se naučil dobře prát, rozhodl udělat přesně to samé. Začal vstávat v půl páté ráno jenom proto, aby stihl ještě před ranní mší, která začínala v sedm hodin, jít cvičit a trénovat zápasení. Jeho cílem bylo vyhrát ve wrestlingových zápasech milion dolarů, což je v přepočtu přes 21 a půl milionů Kč.
Přípravy na budoucí zápasy pro kazatele pochopitelně nebyly vůbec snadné. Nejednou se dostavil do zpovědnice zbitý a v bolestech, přičemž měl všude po těle plno modřin. Po roce tvrdého tréninku s legendárními mexickými wrestlery Rayem Mendozou a El Líderem (José Ramírez), kteří ho naučili, jak čelit profesionálům bez vážných zranění, začal zápasit. Za svůj první souboj v ringu prý tehdy získal kolem patnácti dolarů. Na další klání cestoval do různých měst.
Když zahájil wrestlerskou kariéru, zvolil si jméno, pod kterým hodlal vystupovat, podle filmu, který ho inspiroval. Začal si říkat Fray Tormenta neboli Bratr Bouře. Klání se účastnil výhradně maskovaný červeno-zlatou maskou, kterou pro něj vyrobil jeden z nejvýznamnějších výrobců masek do ringu, Ranulfo López.
Aby mohl příjmy z wrestlingu propojit právně se svým dětským domovem, pojmenoval ho v roce 1978 v souladu se svou utajovanou identitou bojovníka - „La Casa Hogar de los Cachorros de Fray Tormenta (Dětský domov štěňat bratra Bouře, v překladu)“. Štěňaty kněz láskyplně přezdíval své nezletilé chráněnce, kteří u něj našli bezpečný přístav.
V utajení se navzdory očekávání podařilo Sergiovi zápasit 23 let. O jeho alter egu nevěděly dokonce ani děti ze sirotčince. Nikdo netušil, kdo se pod červeno-zlatou maskou ve skutečnosti ukrývá. Kým je v civilním životě, náhodou odhalil a prozradil až jeden z jeho spolubojovníků, slavný mexický zápasník Huracán Ramírez.
Když mu volal, aby mu řekl, že spolu budou v sobotu zápasit, kněz se podřekl, že to nemůže, protože v ten den bude oddávat na svatbě. Zaskočený Ramírez se ho zeptal, zda je vážně kněz. I přes velké prosby kazatele, aby si jeho velké tajemství nechal pro sebe, se na něj zápasník přišel podívat na svatbu a jakmile si potvrdil, že před oltářem oddává skutečně jeho soupeř z ringu, neudržel s fascinující skutečností jazyk za zuby.
Brzy se o pravé identitě Bratra Bouře dozvěděli všichni jeho kolegové a následně veřejnost. Paradoxně ovšem knězi prozrazení nijak neuškodilo. Naopak. Jeho hvězda rostla. Pomohlo mu to získávat daleko lukrativnější nabídky zápasů po celém světě, a vydělat tak mnohem více peněz na uživení jeho chráněnců.
Církev reagovala nekompromisně
Když se o utajeném zápasení dozvěděla církev, reagovala ostře a nekompromisně. Texcocský biskup po Sergiovi požadoval, aby s wrestlingem okamžitě skončil, protože jde o naprosto nevhodný, nedůstojný sport pro duchovního, který tím značně porušuje veškerá církevní očekávání. Sergio se ovšem překvapivě nedal tak rychle zastrašit. Vzkázal, že tedy s wrestlingem skončí, ale církev bude muset za něj někde sehnat peníze na péči o několik stovek dětí v jeho sirotčinci. Tento argument zabral, takže mohl v netradiční aktivitě pokračovat.
Jedno z dětí jde v jeho stopách
Zajímavostí je, že duchovní, který měl poslední zápas 3. července roku 2011, načež oficiálně ukončil svou zápasnickou kariéru, dokázal najít mezi dětmi ze sirotčince svého následovníka. Ještě než ukončil zápasení, účastnil se soubojů čím dál méně kvůli věku i četným zraněním nahromaděným z řady let v ringu. Souběžně si ale stihl vychovat z jednoho ze svých chlapců v domově, který se stal jeho žákem, důstojného nástupce.
Při tréninku na zápasy se Sergio chlapci, kterého považuje za svého syna, stal zkušeným mentorem. Ten za to na oplátku kompletně přijal jeho odkaz, zápasí ve stejné masce, a dokonce pokračuje i v jeho jménu. Zápasí pod přezdívkou Fray Tormenta Jr. Sergio jakožto duchovní nemohl mít své vlastní biologické děti, ale všechny děti, které vychoval ve své farnosti, dodnes vnímá jako své syny a dcery.
Výdělky Tormenta Jr. nadále pomáhají udržet sirotčinec nad vodou. Dobrodiní se tak Sergiovi bezpochyby povedlo předat dál přesně tak, jak si vysnil. Sám Sergio v současnosti stále působí jako duchovní otec a mentor pro děti ze svého domova a věnuje se dalším činnostem, které mu pomáhají s financováním farnosti a vlastními léčebnými výlohami. Občas se objeví na wrestlingových festivalech nebo na autogramiádě. Prodává podepsané repliky své ikonické masky. Na sociálních sítích pořádá internetové soutěže a dražby na podporu sirotčince.
Inspirace pro filmovou tvorbu
Fascinující původně filmový příběh přenesený do skutečného života nabudil filmaře k tomu, aby ho opět přenesli na plátno. Tentokrát už se jednalo o volný odraz skutečného osudu Sergia Gutiérreze Beníteze. Poprvé se jeho osudem nechali ovlivnit filmaři v roce 1991, když natočili snímek volně vycházející z jeho života s názvem Muž se zlatou maskou. Hlavní roli se ujal Jean Reno. Další film volně reflektující kazatelův příběh, komedii Nacho Libre, v roce 2006 natočili američtí tvůrci. Hlavní postavu ve filmu režiséra Jareda Hesse odrážející životní události Fraye Tormenty si zahrál Jack Black, který byl zároveň jedním z producentů projektu.
V roce 2007 si Sergio po boku profesionálních mexických herců a zápasníků, jako jsou Flavio Peniche nebo slavný wrestler vystupující pod jménem El Fantasma, sám zahrál svou postavu Fraye Tormenty ve filmu Padre Tormenta. Ten přímo mapuje jeho dvojí život. V současnosti je postava Bratra Bouře taktéž jedním z vedlejších hrdinů - wrestlingovým mentorem a zápasníkem v mexické komiksové sérii Místico: El Principe de Plata y Oro (Místico: Princ zlata a stříbra, v překladu).
