Článek
Ne všechny slavné světové rekordy patří mezi ty, jenž bychom mohli závidět. Důkazem je i velmi trýznivý případ Charlese Osborna. Během práce na farmě upadl a jak později zjistil, vedlo to k tomu, že se až do stáří nezbavil nežádoucí škytavky. Jev, který ačkoliv umí být otravný, jinak považujeme za poměrně běžný, ho provázel navzdory veškerým pokusům o vyléčení až do 96 let.
Vše odstartoval menší pracovní úraz
Charles Osborne pracoval ve svýh 28 letech na farmě v Nebrasce, což se mu vzhledem k počátku škytání stalo osudným. Když na jatkách zvedal na hák 160kilového vepře, aby ho zvážil, spadl vepř z háku a upadl přímo na Osbornea. Tento smolný zážitek se zpočátku zdál jen jako neškodný pád. Jenže vzápětí muž začal škytat. Protože je škytavka u lidí celkem běžným jevem, nebylo mu to nijak podezřelé a pokračoval v práci. Jenže škytání ne a ne přestat. Škytavka Charlese otravovala na každém kroku, ten přitom vyzkoušel různé lidové a babské rady, jenom aby se nežádoucího zvuku a neovladatelných stahů bránice zbavil. Nic nezabíralo.
Za nějaký čas navštívil lékaře Terence Anthoneyho, který pro něj měl možné překvapivé zdůvodnění toho, co je doopravdy za jeho podrážděnými bráničními nervy. Údajně si Charles během pádu poškodil malinkou cévku v oblasti mozku zodpovědné mimo jiné za spouštění škytavky. Právě tento fakt měl na svědomí, že Charles nemohl přestat škytat. Zpočátku mu farmář tohle vysvětlení nechtěl věřit, nicméně jak šel čas a on stále škytal, názor musel přehodnotit.
Se škytavkou nešlo nic dělat
Nejprve se Charles pokusil investovat všechen volný čas a peníze do toho, aby se nežádoucích stahů bránice zbavil. V prvních letech škytal navíc velmi často, asi 40krát do minuty, což je pro představu 2400krát za hodinu a 57600krát za den. Cestoval za různými lékaři a zkoušel všechny možné i nemožné způsoby, které by ho škytání zbavily. Procestoval celé státy, pro pomoc si zkoušel dojet například také na Aljašku. Nakonec mu ovšem po mnoha nezdařených pokusech o vyléčení nezbylo nic jiného, než škytání přijmout. Objevil se s ním mimo jiné i v rozhlasové show a o svém kuriózním problému se nebál mluvit s veřejností, přestože sám mezi přáteli rozhovory na toto téma pochopitelně nijak nevyhledával. Jeho škytavka časem alespoň přestala být tak intenzivní a počet škytání se snížil na dvacet za minutu, u čehož zůstalo. Celkem Charles proškytal dlouhých 68 let.
Nad vodou ho drželo charisma
Zajímavostí je, že škytavka Charlese většinou v noci až tolik netrápila, takže se mohl alespoň dostatečně vyspat, aby měl sílu čelit přes den něčemu tak náročnému, jako bylo jeho nekonečné škytání. Nekonečná škytavka není jen velmi nepříjemným jevem, ale může mít vážné důsledky. Trvalé škytání může spouštět deprese a psychické problémy, ale může zapříčinit také výrazný úbytek váhy, a přemíru vyčerpání, které by v konečném důsledku mohlo způsobit i smrt dotyčného. Ani jedno se však naštěstí v Charlesově případě nestalo, protože se časem naučil ovládat alespoň speciální dýchací techniky, které jeho trápení mírnily. Pomáhaly mu zastavit zvuk, který škytání obvykle doprovází ve spojení s rychlým uzavřením hlasivkových vazů. Jeho škytání se díky tomu časem stalo snesitelnější nejen pro něj samotného, ale i pro jeho okolí. Vypadalo poté údajně jako těžké nadechnutí, protože během škytnutí nebylo nic slyšet.
Díky tomu, že si Charles neustále udržoval tolik potřebný nadhled a o svém problému moc často nemluvil, žil se škytavkou normální plnohodnotný život. Podle jeho známých měl silné charisma a veselý charakter a celoživotní optimismus mu pomáhaly zatočit s trápením. Optimistický farmář, který humorem a vtipy nešetřil, pracoval jako prodavač zemědělských strojů a měl celkem osm dětí. Byl dvakrát ženatý, přičemž svou druhou ženu poznal až poté, co ho postihly potíže s nekončícím škytáním. Čas od času si ovšem veselý chlapík přece jenom zasteskl po tom, jaké by to bylo, kdyby neměl neustálé křečovité stahy bránice.
Škytavky se zbavil až na sklonku života
Jednou se rekordmanovi už jako muži v penzi po osmdesátce podařilo zbavit škytavky na 36 hodin poté, co podstoupil experimentální hormonální léčbu. Kvůli nežádoucím účinkům musela být ale terapie ukončena dříve a škytání se muži vrátilo. Vyzkoušel všechny možné i nemožné rady a způsoby, chodily mu tisíce slov podpory od různých lidí i odborníků.
Charles Osborne se sice škytavky nezbavil ani v důchodu, i přesto se mu vedlo poměrně dobře. Podle známých žil i ve stáří spokojeným životem a ve dvaadevadesáti chodíval na pravidelné ranní vycházky a potom hrát karty s přáteli. Byl veselá kopa a nikdo se s ním nenudil. I tak ovšem čelil zejména v pokročilejším věku některým problémům spojeným s neustálým škytáním.
Nejnáročnější pro něj bylo se v klidu najíst, a tak si musel jídlo často mixovat. Rozmixované jídlo jako kuřecí, omáčky a vývary prý navíc mnohdy zapíjel několika pivy. V únoru roku 1990, když už mu bylo šestadevadesát, se potom z ničeho nic stal malý velký zázrak, ve který už nikdo ani nedoufal – Charles přestal škytat úplně. Do té doby škytl podle dostupných odhadů celkem 430milionkrát. Po 68 letech dostal již jako šestadevadesátiletý stařík Charles konečně možnost znovu zkusit život nezatížený věčnou škytavkou. Ani ne rok na to v květnu roku 1991 bohužel ve věku sedmadevadesáti let zemřel. Se škytáním se během života zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle škytající člověk na světě.
