Článek
Marta Kubišová se proslavila svým charismatickým, výrazným sametovým hlasem, který její fanoušci mohou slýchat i v písních bývalého populárního tria Golden Kids. V něm zářila po boku Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře. Kromě toho se Marta Kubišová stala symbolem komunistického odporu, protože se na rozdíl od některých svých kolegů rozhodla pro „neposlušnost“ tehdejšímu režimu. Svůj nesouhlas dávala jasně a hlasitě najevo.
Marta Kubišová patří od šedesátých let mezi veřejně oblíbené umělce. Úspěšná je jak její sólo kariéra, tak i ta, která byla součástí hudebního tria Golden Kids. To vzniklo 1. listopadu v roce 1968 a má na kontě celou řadu známých písní jako třeba Časy se mění nebo Hej, pane zajíci. Na výsluní československé hudební scény ovšem vydrželo pouhých patnáct měsíců. Ne, že by o jeho hudbu mezi obyvateli nebyl zájem. Komunismu byla nepohodlná jedna z jeho členek – Kubišová, protože se netajila svým odporem k totalitě. Na rozdíl od kolegyně Heleny Vondráčkové mimo jiné odmítla podepsat veřejnou podporu komunistického normalizačního režimu a netajila se svými pro režim buřičskými názory. A právě to ji na delší dobu stálo kariéru.
Symbol odporu proti srpnové okupaci z roku 1968
Modlitba pro Martu se stala dojemným symbolem sametové revoluce ze 17. listopadu roku 1989. Záznamy z toho, jak ji Marta Kubišová zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí odhodlanému davu, dodnes nenechávají jediné oko suché. Poprvé tato píseň z dílny skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady sjednocovala a podporovala lid v těžkých chvílích během srpnové okupace v roce 1968, kdy na naše území dorazila vojska Varšavské smlouvy. Protože byla zveřejněná ve stejný čas, kdy právě začala probíhat invaze vojáků, z nichž velké množství patřilo armádě SSSR, stala se symbolem odporu proti okupaci. A to přitom původně vznikla pro účely televizního seriálu s názem Píseň pro Rudolfa III. Jednalo se o československý komediální muzikálový televizní počin režiséra Jaromíra Vašty podle scénáře Jaroslava Dietla pojednávající o světě fantazie, který zpestřuje každodenní všední realitu jedné rodiny.
Komunistům byla Kubišová nepohodlná
Poprvé získala za své umělecké výkony Marta Kubišová prestižního Zlatého slavíka v roce 1966, poté opět v roce 1968 a v roce 1969. Třetího z celkových čtyř Zlatých slavíků si už ale zpěvačka nemohla vyzvednout během slavnostního předávání v roce 1970, ale směla si pro něj přijít pouze do redakce jednoho z nejčtenějších československých časopisů a pořadatele hudební ankety Mladý svět. To už měli komunisté na tmavovlasou rebelku, která se nestyděla jednoho ze svých Zlatých slavíků dovézt osobně před ÚV KSČ komunistickému politikovi Alexandrovi Dubčekovi taxíkem, zálusk. Zpěvačku příslušníci totalitního režimu sledovali jako pod drobnohledem a čekali na sebemenší přešlap, kterého by mohli využít k jejímu pošpinění. To se jim ale nedařilo, a tak se rozhodli si na ni něco zavrženíhodného vymyslet.
Obvinění z porno skandálu
Protože se tehdy režim snažil veřejnému vystupování Marty Kubišové zabránit za každou cenu, komunisté neváhali zajít opravdu daleko. V roce 1969 vyslali do oběhu falešné porno fotografie, na kterých údajně měla být Kubišová, a proto jí zakázali vystupovat.
„Pozval si mne generální ředitel, protože já jsem tehdy podepisoval smlouvy, a řekl mi, že nemůžeme jet na turné, které mělo být při mistrovství světa v lyžování na Slovensku. To jsme měli hrát 11 koncertů. Ale ředitel řekl, že nemůžeme jet v této formě, protože Marta hrát nesmí. Já říkal, že to ale nejde, protože jsme trio. A tak položil na stůl tři fotky, že to jsou porno fotky Marty Kubišové, která proto nesmí dál pracovat.“ popisoval Václav Neckář pro web Českého rozhlasu, co se tehdy přihodilo, když šel domluvit další angažmá Golden Kids do agentury Pragokoncert. Právě tento fakt vyústil až ve vynucený rozpad slavného tria a ve vznik jeho legendární hudební skupiny Bacily s bratrem Janem Neckářem, která funguje dodnes.
Zákaz kariéry, nešťastné manželství a podlomené zdraví
Pro Martu znamenalo křivé obvinění nejen zákaz koncertního turné, ale také nutnost soudu, který musel prokázat její nevinu. Jak se později podařilo dokázat, na fotografiích byla jiná žena, která byla Martě Kubišové podobná. V době, kdy soud po patnácti měsících dal zpěvačce konečně za pravdu, že na fotografiích není ona, už měla kompletně pozastavenou kariéru. Měla vypovězené všechny smlouvy ke koncertům, zabavený pas i blokované některé příjmy z vystupování. Přítelkyně prezidenta Václava Havla se kvůli pošpinění musela začít živit lepením pytlíků na hračky. Bylo pro ni kvůli tomu nemožné sehnat jakoukoliv normální práci. Jejímu zdraví pak rozhodně nepřidalo ani manželství s despotou režisérem Janem Němcem, který nakonec emigroval do zahraničí. Dnes je tato umělkyně, která nejednou překonala velkou nepřízeň osudu, pro mnoho lidí ztělesněním odvahy, statečnosti a nezdolnosti.
Odboj známé a dodnes skromné zpěvačky, stejně jako píseň Modlitba pro Martu, která v roce 1989 rozezněla Václavské náměstí ve znamení naděje na nové začátky si náš národ bude každý rok (nejen) o výročí sametové revoluce připomínat snad už napořád. Sama Kubišová postupně pracuje na tvorbě své autobiografie, kde se budou čtenáři moct podrobněji dočíst i to, jak to s náročnými časy nejen pro zpěvačku, ale i pro většinu Čechoslováků tehdy všechno bylo.
