Článek
Nedávno jsem letěla do Norska s Lufthansou. Klasika. Letuška připomene letový režim, já poslušně klepnu na ikonku letadélka. A za chvíli se připojím na palubní wifinu a normálně si posílám zprávy. Tak jak to tedy je? Ne že bych chtěla zpochybňovat pokyny posádky. Ty se dodržují a hotovo. Ale napadlo mě, jestli tenhle zákaz není trochu pozůstatek dob, kdy jsme nosili Nokie 5210 a internet v mobilu byl spíš dobrodružství než samozřejmost.Vždyť kolikrát asi někdo zapomněl letový režim zapnout? A přesto letadlo normálně doletělo. Jenže to ještě není důkaz, že žádné riziko neexistuje. Tak jsem se v tom začala trochu vrtat.
Finnair chystá internet jako doma. Přitom stále vypínáme mobilní síť
Zrovna 2. listopadu přišla zpráva od družicového operátora SES. Uzavřel dohodu s Finnairem a zajistí internet pro osmnáct nových letadel Embraer E195-E2. První z nich mají začít přicházet do flotily ve třetím čtvrtletí roku 2027.Zajímalo mě, jak to vlastně bude fungovat. Nepůjde o spojení přes jediný druh družic. Letadla mají využívat jak geostacionární družice, tak síť OneWeb společnosti Eutelsat. Geostacionární družice jsou pořádně daleko, asi 35 786 kilometrů nad rovníkem. OneWeb létá zhruba ve výšce 1 200 kilometrů. To je pro rádiový signál podstatně kratší cesta, a tedy i menší zpoždění. Obě sítě se mají doplňovat, aby připojení fungovalo rychle a spolehlivě. Takže si za pár let možná budeme v letadle pouštět filmy bez většího přemýšlení nad tím, odkud vlastně internet přichází. A přitom asi budeme před startem dál hledat v telefonu ikonku letadélka.
Mobil v kapse je docela výkonný vysílač
Mobil samozřejmě nejen přijímá, ale také vysílá. Bez toho by se se základnovou stanicí nedomluvil. A nevysílá pořád stejně silně. Když má dobrý signál, stačí mu obvykle menší výkon. Když se spojení zhorší, výkon může zvýšit. U staršího GSM 900 mohl běžný telefon dosáhnout špičkového vysílacího výkonu dvou wattů. To je asi 33 dBm. U běžné výkonové třídy LTE je maximum 200 miliwattů, tedy 23 dBm.
A teď něco pro matematické ignoranty, jako jsem já. Rozdíl mezi 33 a 23 dBm znamená desetinásobný výkon. Decibely jsou totiž logaritmické. Dvacet miliwattů je 13 dBm, dvě stě miliwattů 23 dBm a dva watty 33 dBm. Jen pozor, ty dva watty u GSM jsou špičkový výkon v příslušném vysílacím intervalu. Neznamená to, že mobil nepřetržitě vysílá dvěma watty. A ani LTE telefon samozřejmě nejede pořád na maximum.
Co se s mobilem děje ve výšce deseti kilometrů? Pozemní síť s něčím takovým moc nepočítá. Antény základnových stanic jsou nastavené, poněkud nepřekvapivě, hlavně pro lidi na zemi. A ti obvykle nevyvinou rychlost osm set kilometrů za hodinu, ani když si běží v pátek odpoledne odpíchnout v práci odchod. K tomu kovový trup letadla, který signál tlumí. Telefon může hledat síť, zkoušet se připojit a neuspět. Je to tedy rádiový vysílač, který v kabině pracuje mimo palubní komunikační systém. To ještě neznamená, že něco ohrozí. Ale právě jeho možné působení je potřeba posoudit.
Proč by mobil mohl rušit navigaci, když vysílá na jiné frekvenci?
Tahle otázka mě zajímala asi nejvíc. Když má každá služba přidělené svoje frekvence, proč by si měly překážet? Vezměme si třeba ILS, který pomáhá pilotům při přesném přiblížení na přistání. Jeho směrové vedení pracuje přibližně na 108 až 112 MHz. Letecká hlasová komunikace používá pásmo 118 až 137 MHz. Radiovýškoměry dopravních letadel zpravidla pracují na 4,2 až 4,4 GHz.
A pak je tu DME. Zařízení, které měří vzdálenost letadla od pozemního radionavigačního zařízení. To využívá pásmo 960 až 1215 MHz.Evropské GSM 900 má pro vysílání telefonu pásmo 880 až 915 MHz. Základnová stanice vysílá na 925 až 960 MHz. Tady si všimněme jedné věci: pásmo základnové stanice končí přesně tam, kde začíná DME. Ale pozor. Telefon v běžné pozemní síti GSM 900 vysílá v tom nižším pásmu, tedy 880 až 915 MHz. Není správné tvrdit, že jeho vysílání přímo sousedí s DME.
Tak kde se může vzít rušení? Vtip je v tom, že vysílač není dokonalý. Kromě signálu na požadované frekvenci mohou vznikat i nežádoucí složky, například harmonické nebo produkty nelinearit. Normy je přísně omezují. Neznamená to ale, že fyzikálně neexistují.
A přijímač také není neprůstřelný. Za určitých okolností ho může silný signál mimo jeho pracovní pásmo zahltit natolik, že začne hůř přijímat ten slabý, který potřebuje. Navíc se rušení nemusí dostat dovnitř jen anténou. Odborníci tomu říkají front-door coupling. Druhou možností je back-door coupling, tedy průnik třeba přes kabely, konektory nebo nedokonalé stínění. Takže samotné rozdílné frekvence pro bezpečnost nestačí.
Rušení se skutečně podařilo vyvolat. Jenže to ještě neznamená pád letadla
Britský úřad pro civilní letectví CAA se tím zabýval už před více než dvaceti lety. V laboratoři zkoumal, co udělají signály mobilních telefonů s leteckými elektronickými přístroji. A u některých zařízení se za určitých podmínek skutečně objevily nežádoucí reakce. Takže nejde o úplně vymyšlený problém. Jenže laboratorní pokus dvacet let starý ještě neříká, co by se stalo v moderním dopravním letadle. Dnešní avionika musí splňovat požadavky na elektromagnetickou kompatibilitu. Při vývoji se řeší stínění, odolnost obvodů, kabeláž, antény i to, jak na sebe jednotlivé systémy působí. Kritické funkce mají navíc další bezpečnostní opatření, včetně záložních řešení.
Evropa umožnila létat bez letového režimu už v roce 2014
Co mě ale při hledání opravdu překvapilo, byl rok 2014. Tedy z dnešního pohledu skoro mobilní pravěk. Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA už 26. září toho roku oznámila, že aerolinky mohou za určitých podmínek povolit používání elektronických zařízení po celou dobu letu. A dokonce bez zapnutého letového režimu.Nešlo ovšem o plošné zrušení povinnosti pro všechny cestující. EASA dala aerolinkám možnost takový provoz povolit po odpovídajícím bezpečnostním posouzení.Provozovatel musí ověřit, že používání elektronických zařízení nepříznivě neovlivní systémy konkrétního letadla. Teprve potom může rozhodnout, za jakých podmínek jejich používání dovolí. Evropské předpisy tedy zrušení povinného letového režimu umožňují. Nenařizují ho. A cestující se samozřejmě řídí a musí řídit pravidly aerolinek.
Proč tedy Wi-Fi nevadí?
Wi-Fi samozřejmě také vysílá. A její rádiové vlny nejsou nějakým zázrakem fyziky bezpečnější než vlny mobilních sítí. Rozdíl je hlavně ve způsobu provozu.
Palubní Wi-Fi je součástí instalovaného a technicky posouzeného systému. Její antény a přístupové body mají známé umístění, parametry i provozní podmínky. Posuzuje se také používání připojených zařízení cestujících. Telefon komunikuje s přístupovým bodem vzdáleným zpravidla jen několik metrů. Nemusí hledat pozemní základnovou stanici za trupem letadla. Palubní Wi-Fi běžně využívá pásma 2,4 nebo 5 GHz. Její vysílací výkon závisí na zařízení, použitém pásmu a technických podmínkách. Data putují z telefonu přes palubní přístupový bod do komunikačního systému letadla a odtud například družicovým spojem na zem. Telefon přitom vůbec nemusí komunikovat s pozemní mobilní sítí.
A proto jsem mohla na palubě Lufthansy současně dodržovat letový režim a posílat zprávy přes FlyNet. Technicky v tom žádný rozpor není.
Možná v tom hraje roli i psychologie
Když evropské předpisy umožňují létat bez letového režimu už dvanáct let, proč jej aerolinky stále vyžadují? Samozřejmě tu jsou technické a provozní důvody. Povolit aktivní mobilní vysílání znamená provést bezpečnostní posouzení, nastavit postupy a převzít odpovědnost. A asi i odvahu být první.
Napadá mě ale, zda v tom není i určitá setrvačnost. Cestující jsou na letový režim zvyklí, postup je jednoduchý a pokud aerolinka nabízí vlastní Wi-Fi, jak velký přínos by vlastně měla změna?A kdo by chtěl být tím, kdo dobrovolně zrušil zavedené bezpečnostní opatření, kdyby se později objevil nějaký technický incident, třeba i zcela nesouvisející s mobily?
Je to jen moje hypotéza. Ale kdybych byla bezpečnostním manažerem aerolinky, možná bych takto uvažovala.
Zajímavý mi připadá i pohled cestujícího. V letadle svěřujeme bezpečnost pilotům, technikům a systémům, jejichž fungování většinou příliš nerozumíme. Sami toho mnoho ovlivnit nemůžeme. Ale přepnout telefon do letového režimu? To zvládneme. Uděláme konkrétní úkon a máme pocit, že jsme k bezpečnosti letu také trochu přispěli.Neříkám tím, že je letový režim pouhý psychologický rituál. Jeho technický smysl je skutečný a za určitých podmínek důležitý. Jen stojí za zamyšlení, proč některá pravidla přetrvávají, i když už technika umožňuje jejich změnu.
Může tedy zapnutá mobilní síť způsobit pád letadla?
Tuto otázku musí definitvně zodpovědět odborníci odpovědní za konkrétní typy letadel a jejich provoz. V letectví totiž nestačí, že je něco jen velmi nepravděpodobné, jako toto. Rizika musí být vyhodnocena, zdokumentována a přijata v souladu s bezpečnostními pravidly. Víme, že rádiové vysílače mohou za určitých podmínek rušit citlivou elektroniku. Víme také, že moderní letadla jsou proti elektromagnetickému rušení konstruována a zkoušena. A evropské předpisy umožňují aerolinkám používání mobilů bez letového režimu povolit.
Až tedy příště poletím, mobil do letového režimu zase přepnu. Ne proto, že bych si představovala, jak jediným zapomenutým kliknutím vyřadím navigaci dopravního letadla. Ale protože respektuji pravidla jeho provozovatele.A přiznám se ještě k jedné věci. Z toho stále dokonalejšího internetu na palubách mám trochu rozporuplné pocity. Letadlo totiž bývalo jedním z posledních míst, kde člověk mohl být několik hodin úplně nedostupný. A ještě k tomu s naprosto neprůstřelnou výmluvou. Nikdo nemohl čekat, že odpovím na e-mail, vyřídím telefonát nebo budu sledovat, co se právě děje ve světě.
A jak báječně se při tom přemýšlelo! Kolik věcí jsem si během těch několika hodin v oblacích dokázala srovnat v hlavě, kolik nápadů mě napadlo a kolik problémů se najednou zdálo jednodušších. Bez zpráv, upozornění a věčného nutkání podívat se na telefon.Dnes už si můžeme i deset kilometrů nad zemí vyřizovat pracovní poštu a sledovat sociální sítě. Technicky je to úžasné. Jen je mi trochu líto, že s každou další družicí a rychlejším připojením přicházíme o jednu z posledních oáz nedobrovolného, ale vlastně velmi blahodárného offline světa.Možná si tedy příště ten palubní internet ani nezapnu. Alespoň na chvíli budu mít zase čas jen tak koukat z okénka a přemýšlet. Koneckonců, kdy jindy má člověk tolik času a tak krásný nadhled?
