Článek
Považuji se za docela zvídavého člověka, který už na internetu ledacos viděl. Přesto mi až dosud unikala existence knihovny, která obsahuje miliony příběhů, má jedenáct milionů registrovaných uživatelů a za jediný rok zaznamená téměř čtyřicet miliard zobrazení stránek. A to všechno bez reklam a bez předplatného. Když jsem zjistila, že v ní může Harry Potter prožít víc alternativních životů než průměrný hrdina telenovely, bylo jasné, že se musím podívat, co je to vlastně zač.
Knihovna se jmenuje Archive of Our Own, zkráceně AO3. A hned na úvod je třeba říct, že její regály nejsou ze dřeva a knihy v nich nevoní papírem. Celá existuje pouze na internetu. Na druhou stranu se do ní vejde podstatně víc příběhů než do leckteré skutečné knihovny a nikdo vás nevyžene ani o půlnoci. Navíc právě prožila událost, která její čtenáře pořádně vyděsila. Na konci října přestala fungovat a na návrat museli čekat sedmnáct dní. Dnes už je zase přístupná, byť zatím s některými omezeními.
Ale začněme něčím mnohem zábavnějším. Třeba Dracem Malfoyem.
Hermiona si vezme Draca. Nebo se Harry přidá ke Zmijozelu. A proč vlastně ne?
Představte si, že jste dočetli Harryho Pottera a s koncem nejste úplně spokojení. Vadí vám, že se Hermiona dala dohromady s Ronem? Máte slabost pro Draca Malfoye, přestože se po většinu původního příběhu choval jako rozmazlený spratek? Anebo vás vždycky zajímalo, jak by všechno dopadlo, kdyby Harryho Moudrý klobouk poslal do Zmijozelu? Na AO3 zjistíte, že podobné otázky si pokládají tisíce dalších lidí. A někteří se nespokojí s debatou u kávy. Sednou si k počítači a napíšou rovnou celý román.
Jedním z nejznámějších příkladů je Sansûkh od autorky vystupující pod přezdívkou determamfidd. Trpasličí král Thorin Pavéza v něm po své smrti zjišťuje, že ani v záhrobí nebude mít zrovna klid. Ze síní svých předků totiž může sledovat další osudy obyvatel Středozemě, včetně Bilba Pytlíka, ke kterému ho pojí mnohem hlubší city, než jaké známe z Tolkienových knih. Autorka na tomto nápadu vystavěla příběh o 51 kapitolách a téměř 578 tisících anglických slov. To už je pořádná porce čtení. A také důkaz, že pro některé fanoušky není ani smrt oblíbené postavy dostatečně přesvědčivým koncem.
Úplně jinak pojala Tolkienův svět autorka Thundera Tiger v příběhu While the Ring Went South. Všimla si, že Tolkien poměrně stručně odbyl dva týdny, během nichž Společenstvo putovalo z Roklinky směrem ke Caradhrasu. A rozhodla se chybějící dobrodružství dopsat. Gandalf tu například uzavírá s Aragornem sázku o dva váčky dýmkového tabáku, jak dlouho vydrží někteří členové výpravy bez hádek. Vyhrává samozřejmě Gandalf. Příběh má přes 145 tisíc slov a čtenářům dopřává další společné chvíle s hrdiny, které Tolkien poslal na cestu zachránit svět, nikoli soutěžit v trpělivosti.
A pak jsou tu The Mellon Chronicles od autorek Cassie a Siobhan. Ty se rozhodly, že Aragorn a Legolas se přece nemuseli poprvé pořádně poznat až během událostí Pána prstenů. Vymyslely jim společnou minulost plnou výprav, nebezpečí, zajetí a vzájemného zachraňování. Vznikla série 36 příběhů o celkovém rozsahu přes 1,3 milionu slov. Původní web, na kterém vycházely, mezitím zanikl, ale fanoušci díla zachránili a přenesli na AO3. Což je mimochodem krásná ukázka toho, proč takový archiv vůbec existuje.
Tolkien strávil budováním Středozemě desítky let. Jeho čtenáři v ní mezitím objevili tolik dalších příběhů, že by je nejspíš nestihl přečíst ani Gandalf.
Co je vlastně fanfiction a proč ji lidé píší zadarmo?
Takovým příběhům, jak určitě víte, se říká fanfiction, tedy fanouškovská tvorba. Její autoři si vypůjčují postavy, prostředí nebo základní situace z existujících knih, filmů, seriálů či počítačových her a vytvářejí vlastní příběhy.
Jistě, fanoušci si psali vlastní pokračování oblíbených příběhů dávno před vznikem internetu. Ten jim jen poskytl něco, o čem se předchozím generacím mohlo zdát: možnost nabídnout svůj text okamžitě čtenářům na druhém konci světa. A také zjistit, že nejsou jediní, kdo si představoval Sherlocka Holmese v úplně jiné době nebo chtěl dopřát oblíbené postavě šťastnější konec.
Archive of Our Own vznikl v roce 2009 jako projekt neziskové organizace Organization for Transformative Works. Za jeho vznikem stála mimo jiné snaha vytvořit fanouškům vlastní, dlouhodobě udržitelný prostor, který nebude závislý na byznysovém směřování a generování zisku, který sledují provozovatelé komerčních platforem. Za čtení se neplatí. Za publikování také ne. Nejsou tu reklamy ani prémiové kapitoly, které se odemknou po zaplacení. Provoz financují dobrovolné příspěvky a velkou část práce zajišťují dobrovolníci.
Autoři přitom mohou nad jediným příběhem strávit stovky hodin. Někdo píše pro radost, jiný kvůli komunitě, další si chce vyzkoušet vlastní literární schopnosti. A někteří prostě nedokážou snést představu, že jejich oblíbený hrdina zůstane navždy mrtvý. Odměnou jim mohou být komentáře, záložky nebo takzvané kudos, jednoduchá forma ocenění podobná lajku.
Zní to skoro starosvětsky, podobně, jako ten úvodní obrázek, který jsem nechala výjimečně vytvořit „ejaj“ – protože jak jinak ilustrovat tuhle krásnou staromódní myšlenku. Internetový projekt, jehož hlavním smyslem není vydělat na uživatelích co nejvíc peněz, ale umožnit jim něco společně vytvářet.
Je to jen anglicky? A najdeme tam vůbec něco českého?
Angličtina v archivu výrazně převažuje. Nicméně. AO3 umožňuje zveřejňovat díla v mnoha jazycích včetně češtiny a podle jazyka také vyhledávat. Pokud tedy angličtinu neovládáte, nemusíte knihovnu automaticky zavírat. Jen je třeba počítat s tím, že česká nabídka je ve srovnání s anglickou mnohem menší. Ale je tam. 6564 děl mi to ukazuje dnes. Harry potter, Tolkien nebo třeba fanfiction s tematikou českého národního obrození. Tak nebím, jestli by byl Josef Dobrovský rád. Třeba jo.
Zajímalo mě, jestli v takovém množství textů bude vyhledávání podivuhodné a intuitivní. Jde to ale překvapivě dobře. Každý příběh může být opatřen množstvím štítků, které popisují jeho postavy, vztahy, žánr, prostředí i nejrůznější zvláštnosti. Můžete si vybrat délku textu, jazyk, stav dokončení nebo konkrétní dvojici hrdinů.
Máte chuť na romantiku, která se rozvíjí celé desítky kapitol? Existuje pro ni označení slow burn, tedy pomalu se rozhořívající vztah. Chcete příběh, ve kterém se dvě postavy nejprve nesnášejí a nakonec se do sebe zamilují? I takové vyprávění má své ustálené označení.A pokud nesnášíte nedokončené příběhy, můžete si rovnou vyfiltrovat jen ty, které už mají poslední kapitolu. Což je docela užitečná funkce, protože čekat tři roky na pokračování románu, který někdo píše po večerech, nemusí být pro každého. Na AO3 se navíc nemusíte registrovat jen proto, abyste si mohli začít číst. Velká část archivu je veřejně přístupná.
Pozor, tohle rozhodně není jen knihovna pro děti
Tady ovšem musím přidat jedno důležité upozornění. Přestože jsme začali Harrym Potterem, AO3 není dětská knihovna. A už vůbec ne knihovna, ve které by se všechny příběhy držely pravidel původních autorů. Najdete tu nevinná dobrodružství, romantické příběhy i opravdu kvalitně napsané rozsáhlé romány. Vedle nich ale také texty plné násilí, temných témat nebo velmi otevřené erotiky.
Provozovatel používá věková označení a upozornění na obsah, čtenář však musí věnovat pozornost tomu, co otevírá. Některá díla jsou výslovně určena dospělým. Pro rodiče je tedy dobré vědět, že známé jméno na obálce, respektive v názvu fanouškovského příběhu, ještě vůbec nezaručuje obsah vhodný pro děti. A samozřejmě ne každý text představuje literární skvost. V tak obrovské knihovně se vedle talentovaných autorů vyskytují i začátečníci, kteří si teprve zkoušejí, jak se vlastně píše dialog nebo staví zápletka. To je ale součást jejího kouzla. Nikdo tu neslibuje, že všechno prošlo rukama zkušeného redaktora. Je to prostor, kde může psát téměř každý, kdo respektuje pravidla archivu.
Sedmnáct dní bez příběhů. A obavy, že už se nevrátí
Dne 29. října 2026 se návštěvníkům AO3 místo jejich oblíbených příběhů objevilo oznámení o odstávce. Původně měla trvat přibližně dvanáct hodin. Jenže provozovatel následně zjistil známky bezpečnostního incidentu a archiv zůstal uzavřený. Pro někoho nepříjemnost, pro jiného malá katastrofa. Čtenáři měli rozečtené romány, autoři na webu uchovávali své texty a roky práce. A nikdo nevěděl, kdy se ke všemu znovu dostane.
Organizace sice ujišťovala, že žádný obsah nebyl smazán, ale odstávka se protáhla na sedmnáct dní. Mezitím se část čtenářů pokusila situaci vyřešit po svém. Začali sdílet kopie oblíbených povídek prostřednictvím jiných služeb, aby se k nim ostatní dostali i bez fungujícího archivu. Jenže někteří autoři protestovali. Své texty sice nabídli ke čtení zdarma, nikomu ale nedali svolení, aby je kopíroval a publikoval jinde. Sedmnáctidenní výpadek tak přinesl i docela zajímavý spor o autorská práva. Dne 15. listopadu se AO3 konečně vrátilo do provozu. Některé funkce zatím zůstaly omezené, ale příběhy, záložky ani hodnocení podle provozovatele nezmizely. Bezpečnostní incident ještě není definitivně uzavřen. Organizace uvedla, že se nedomnívá, že byla odcizena databáze uživatelů, nemůže to však zcela vyloučit. Doporučila proto preventivní změnu hesel, zejména pokud lidé stejné heslo používají i jinde.
Harry Potter patří Rowlingové. Kdo ale vlastní příběhy jeho fanoušků?
Fanouškovská literatura má jednu zvláštnost: její autoři často věnují stovky hodin příběhům, jejichž hlavní postavy vymyslel někdo jiný. Vznikají tak romány delší než původní předloha, aniž by jejich autoři měli smlouvu s nakladatelstvím nebo svolení držitele práv.
Právě autorská práva patří k důvodům, proč vznikla organizace stojící za AO3. Její právní tým hájí nekomerční fanouškovskou tvorbu a ve Spojených státech se opírá mimo jiné o princip fair use. Ten za určitých okolností dovoluje použít části chráněného díla bez souhlasu autora. Posuzuje se například účel použití, rozsah převzatého materiálu a dopad na trh s původním dílem.Americká pravidla ovšem neplatí automaticky v Česku a ani v USA nemá každá fanouškovská povídka právní ochranu zaručenou.
Některé příběhy mezitím vyrostly natolik, že se jejich autoři rozhodli začít znovu, tentokrát s vlastními postavami a prostředím. Z fanouškovské povídky tak může vzniknout samostatný román. Známým příkladem je v určité době nesmírně populární kniha Padesát odstínů šedi, která které začínala jako fanfiction ságy Stmívání.
Kam se podívat, když vás to láká
Archive of Our Own najdete na adrese archiveofourown.org. Číst můžete i bez registrace, a pokud si v nabídce jazyků vyberete češtinu, dostanete se k česky psaným příběhům. Anglická nabídka je ovšem nesrovnatelně větší. Pro začátek doporučuji vyhledat oblíbenou knihu nebo seriál, nastavit filtr na dokončené příběhy a podívat se na jejich hodnocení. Jen nepřehlédněte věková upozornění. Známé postavy se tu občas pouštějí do činností, které by jejich původní autoři do dětských knih rozhodně nezařadili.
A jestli jste někdy měli pocit, že se Hermiona měla dát dohromady s někým jiným než s Ronem, můžete si ověřit, že v tom nejste sami. Jen si na čtení vyhraďte dost času. Někteří fanoušci totiž při psaní pokračování Harryho Pottera zjevně neuznávají slovo „konec“.
Zdroje:
https://tech.hn.cz/c1-67959740-harry-potter-erotika-i-skutecne-klenoty-vypadek-archive-of-our-own-upozornil-na-silu-fanouskovske-literatury
https://apnews.com/article/9e752c2cf91409434fcde7188140d066
https://indianexpress.com/article/books-and-literature/ao3-archive-of-our-own-fanfiction-clone-10962042/
https://www.northcountrypublicradio.org/news/npr/156681365/original-fiction-in-all-the-shades-of-fandom
https://www.theguardian.com/books/2012/aug/13/fan-fiction-fifty-shades-grey





