Článek
V Česku mateřská dovolená obvykle začíná šest až osm týdnů před očekávaným termínem porodu a má délku 28 týdnů. Po ukončení mateřské navazuje rodičovská dovolená, kterou lze čerpat až do tří let věku dítěte. Tento model je na evropském poměru dlouhý – například většina členských zemí EU nabízí rodičovskou podporu v rozmezí jednoho až dvou let.
Řadě maminek poskytuje tříletá rodičovská čas na upevnění vztahu s dítětem, ale zároveň se ukazují i stinné stránky příliš dlouhého odklonu od pracovního trhu. Firmy nutně obsazují uvolněná místa, investují do zaškolování nových zaměstnankyň a opakovaně čelí fluktuaci personálu.
Ženy, které se po několika letech vracejí do práce, často zažívají „kariérní šok“. Dovednosti mezitím zastaraly, technologie i postupy se vyvíjely, a v konkurenčním prostředí je nahrazují mladší uchazečky či uchazeči. Navíc delší nepřítomnost ve mzdovém systému znamená pomalejší růst příjmů a nižší základ pro výpočet důchodu.
Sociální dopady jsou zřetelné i v rozdělení péče: více než 98 % rodičovské dovolenkové doby čerpají ženy, zatímco otcové zůstávají téměř bez legislativní pobídky. Tato nerovnováha upevňuje genderové rozdíly na trhu práce i ve mzdách.
Ekonomové varují, že dlouhodobá nepřítomnost matek ve věku produktivity zpomaluje celkový růst HDP a zvyšuje tlak na rodinné podniky, zdravotnictví či školství, jež již bojují s nedostatkem pracovní síly. Z exekuterů Českého statistického úřadu i bývalého guvernéra ČNB zazněla doporučení zkrátit rodičovskou na zhruba 12 měsíců a zbytek podpory přesměrovat do rozvoje dostupné péče o děti.
Inspiraci lze hledat ve skandinávských zemích, kde se mateřská i rodičovská dělí mezi oba rodiče, často s povinnou minimální částí pro otce. Krátkodobá mateřská (9–12 měsíců) poskytuje dostatek času pro první krůčky dítěte, aniž by výrazně narušila profesní dráhu matky. Současně motivuje rodiče ke sdílené péči a snižuje přetížení žen.
Kromě legislativních změn je zásadní rozšířit síť kvalitních a cenově dostupných péčí o děti od jednoho roku, zavést flexibilní formy zaměstnání (job-sharing, práce na dálku, zkrácené úvazky) a podporovat zážitkově a odborně vyspělé návraty k práci.
Poměr mezi rodinnou podporou a dynamikou pracovního trhu hledá Česko dosud. Pokud chceme, aby ženy mohly opravdu skloubit rodinu i kariéru bez zbytečných obětí, musejí krátkodobé zájmy rodin doplnit dlouhodobá vize pro celou společnost. Pouze tak zajistíme, že solidarita rodin bude udržitelná i ve 21. století.
