Článek
Nevěra bolí. Ať už přijde z kterékoliv strany. Přesto se na ni často díváme různou optikou – podle toho, jestli je tím „nevěrným“ muž, nebo žena. Když podvádí muž, mnozí pokrčí rameny: „To chlapi dělají.“ Když podvádí žena, následuje šok: „Jak mohla?“
Je tenhle rozdíl vnímání jen kulturní pozůstatek, nebo hluboce zakořeněná nerovnost?
Muž podvádí, protože „nemohl odolat“
Stereotyp je jasný: muži jsou biologicky naprogramovaní šířit své geny, takže když někdo podvede, je to často omlouváno slovy jako „instinkt“, „příležitost“, „krize středního věku“. Obvykle je kladen důraz na to, co mu chybělo doma. Sex, pozornost, uznání. Jeho nevěra je vnímána jako důsledek selhání prostředí.
A mnozí muži i ženy to přijímají. „Chlap prostě občas ujede.“ Máme pro to i jazyk: úlet, klopýtnutí, malér. Slova, která zlehčují.
Žena podvádí, protože „už dávno byla pryč“
Když se role otočí a podvede žena, reakce bývá jiná. Nálepka? Zrada. Drama. Ego muže dostane tvrdší zásah. Proč? Protože ženská nevěra je často interpretována jako emoční. Ne jako úlet, ale jako jasné rozhodnutí. „Když to udělala, musela ho milovat.“
A tak se i odpouští jinak. Zatímco muži se někdy „přejede přes nos“, u žen se objevuje větší nedůvěra. A nejen ze strany partnera – ale i okolí. Společnost má tendenci ženu označit za tu, která „rozbila rodinu“, i když ten druhý dělal to samé o pár měsíců dřív.
Dvojí metr ve společnosti
Zajímavé je, jak o nevěře mluvíme. Zkuste se zamyslet: kdy jste naposledy slyšeli někoho říct o muži, že je „rozvraceč rodiny“? A kolikrát jste slyšeli „ona rozbila manželství“? Používáme jiný jazyk. Jinou morálku.
Dokonce i média a filmy často ukazují muže jako „složité hrdiny“, zatímco ženy jako „nemorální pokušitelky“. Z mužské nevěry se dělá příběh. Z ženské morální poučení.
Proč nám to vadí víc?
Psychologové i sociologové se shodují: ženská nevěra zasahuje hlubší vrstvy kulturního nastavení. Ve společnosti, kde je žena často vnímaná jako nositelka vztahové „čistoty“, je její selhání interpretováno jako hlubší rána.
Muž, který podvede, se většinou setká s otázkou: „Co ti chybělo?“
Žena, která podvede, slyší spíš: „Jak jsi mohla?“
Mění se to?
Postupně ano. V mladších generacích je méně prostoru pro dvojí standardy. Vztahy jsou rovnocennější, otevřenější. Ale předsudky zůstávají. I dnes ženy častěji čelí studu a společenskému odsouzení – nejen od partnera, ale i od přátel, rodiny, komunity.
A co je horší – často i od jiných žen. Jakoby právě ženská nevěra bourala nejen vztah, ale i představu, že „my ženy jsme přece jiné“.
Zrada je zrada. Bez ohledu na pohlaví.
Nevěra není víc v pořádku u mužů než u žen. Ani obráceně. Nevěra je vždycky důsledek – ne vždy jasný a ne vždy černobílý. Ale pokud ji chceme chápat a zpracovat, musíme přestat používat dvojí metr.
Podvedení bolí. Důvěra se ztrácí stejně rychle – bez ohledu na to, jestli jste v kalhotách nebo v sukni. A stejně dlouho trvá ji obnovit. Pokud vůbec.
