Článek
Má dobrou práci, která ji baví, vztah plný vzájemného respektu, malý byt s výhledem na řeku a několik květin, o které se stará s láskou i umíněním. Žije život, který by si spousta lidí přála. A přesto o ní někteří říkají, že je neúplná. Chybí jí prý to nejdůležitější – dítě.
Petra se rozhodla nemít děti. Nešlo o žádné dramatické rozhodnutí uprostřed krize nebo na základě negativních zkušeností. Byl to proces, tichý a dlouhodobý. Zvažovala, přemýšlela, zkoumala sama sebe. Zatímco její okolí zakládalo rodiny, ona si začala klást otázku: Chci to opravdu?
„Nikdy jsem necítila tu silnou touhu. Děti mám ráda, ale nikdy jsem si sama sebe nepředstavovala jako mámu,“ říká. A čím byla starší, tím víc si uvědomovala, že v tom není nic špatného.
Přesto byla konfrontována s názory okolí. „To tě přejde.“
„Budeš litovat.“
„To říkáš teď, počkej, až potkáš toho pravého.“
Když bylo Petře třicet, přišla první vlna tlaku. Druhá přišla po pětatřicítce, kdy jí lékařka suše oznámila, že pokud dítě plánuje, měla by to řešit „ideálně hned“. Třetí vlna byla spíše tichá – pohledy, narážky, články o tom, jak „sebedůležitý“ je mateřský instinkt. Jenže ona ho nikdy necítila. A necítí ho dodnes.
„Společnost má pocit, že žena je určena k mateřství. Že bez toho nejsme kompletní. Ale to není pravda. Já se cítím kompletní. A hlavně – cítím se svobodně,“ vysvětluje.
Petra není výjimkou. Stále více žen se rozhoduje pro bezdětný život – vědomě a svobodně. Ne proto, že by nenáviděly děti. Ne proto, že by byly sobecké nebo kariéristky. Ale protože vědí, co je pro ně správné. A protože si dovolují žít jinak, než jak se od nich čeká.
„Být bezdětná není volba proti něčemu. Je to volba pro něco jiného. Pro klid. Pro vlastní tempo. Pro partnerský život, který není založený na rodičovství, ale na sdílení. Pro prostor tvořit, pracovat, cestovat, starat se o sebe, o druhé – jen jinak.“
Její partner to cítí stejně. Dlouho se o tom bavili, otevřeně, beze strachu. Nečekají, že je někdo pochopí. Ale chtějí, aby jejich volba byla respektována.
Petra chápe, že někomu může připadat „divná“. Nezapadá do běžné šablony. A ví, že kdyby měla dítě, společnost by jí zatleskala. Ale to není dostatečný důvod. „Mít dítě jen proto, že by se to mělo, to mi přijde mnohem nezodpovědnější než říct: nechci.“
Někdy jí chybí, že se o tom nemluví víc. Že ženy, které děti nemají, bývají zobrazovány jako chladné, zahořklé, nebo naopak příliš svobodomyslné. Ale mezi tím existuje prostor – prostor pro normální ženy s normálním životem, které jen zvolily jinou cestu.
Petra ji volí vědomě. Bez lítosti. A s respektem k těm, kdo volí jinak.
„Není to soutěž. Není to otázka správného a špatného. Je to život. A každý ho má právo žít podle sebe.“
