Článek
Představte si, že máte nárok na finanční pomoc od státu a peníze vám prostě přijdou na účet. Nemusíte nikam chodit, nic dokládat ani se přihlašovat do složitých systémů. Zní to jako sci-fi? V pobaltských zemích už ale podobný přístup v některých oblastech funguje v praxi. A ukazuje to, v čem česká digitalizace stále zaostává.
Když litevské ministerstvo zemědělství nedávno oznámilo plán rozdělit v přepočtu půl miliardy korun jako pomoc farmářům, které drtí vysoké ceny paliv a hnojiv, udělalo jednu zásadní věc. Peníze jim pošle bez jakéhokoliv papírování a bez posudků schvalovacích komisí. Úředníci využijí data, která už o farmářích mají, a podle připravovaného modelu vypočítají výši podpory.
Tento přístup není náhoda. V Estonsku se systematickému omezování administrativní zátěže věnoval například program Nullbürokraatia, který odstartoval v roce 2015. Nejde přitom o stát bez pravidel, ale o snahu nepřenášet práci úřadu na občana. Cílem je stav, kdy občan o nic nežádá – stát sám vyhodnotí, že vznikl právní nárok, a službu nebo platbu rovnou doručí.
Princip „Pouze jednou“
Hlavní myšlenka je jednoduchá: stát by se vás neměl ptát na to, co už o vás ví. Jde o základní filozofii: nemá obíhat občan, ale data.
Princip sdílení dat „Once-only“ sice platí v celé EU včetně Česka, v Pobaltí jdou však v praxi mnohem dál a funguje to v mnoha běžných životních situacích:
Narození dítěte bez formulářů
Krásně tento proaktivní přístup funguje například v Estonsku při narození dítěte. Jakmile lékař v porodnici zapíše miminko do systému, státní aparát se sám rozběhne. Úřady dítěti přidělí rodné číslo, přihlásí ho na zdravotní pojišťovně, samy si zjistí příjmy rodičů a těm se v samoobsluze automaticky objeví nabídka dávek, na které mají nárok. Novopečeným rodičům tak přijde na účet porodné či přídavek na dítě bez jediného formuláře. Stát vše zařídí za ně.
Daňová přiznání téměř na jedno kliknutí
Zatímco u nás je březen tradičně měsícem stresu a sháněním papírů, v Estonsku, Lotyšsku nebo v Litvě trvá podání daňového přiznání pár minut. Systém automaticky načítá údaje o příjmech od zaměstnavatelů. Finanční úřady mají předem k dispozici nejen tato data, ale také data od pojišťoven či z katastru nemovitostí. Občan se pouze přihlásí, formulář potvrdí a může se těšit na přeplatek na dani na svém účtu.
Kompenzace bez žádostí
Stejně hladce funguje i krizová pomoc. Během energetických krizí v uplynulých letech u některých energií (např. kompenzace cen plynu pro domácnosti) úřady v Lotyšsku nepožadovaly žádné podávání žádostí. Sleva byla po dohodě s distributory započítána přímo do faktury.
Přepis auta na jedno kliknutí
Přepis auta na nového majitele? Ten si v Lotyšsku vyřeší prodávající a kupující přímo v mobilní aplikaci e-CSDD. Stačí odkliknout a přepis je hotový třeba doma v obýváku. Nový registrační doklad si pak kupující může nechat zaslat třeba do výdejního boxu.
V Česku sice žádost z obýváku můžeme podat také, ale pro dokončení přepisu musí jeden z účastníků fyzicky dojít na registr vozidel k úřední přepážce. Zatímco lotyšský systém umožňuje převod vlastnictví dokončit elektronicky z domova, pokud jsou splněny stanovené podmínky, Česko stále vyžaduje fyzickou návštěvu úřadu pro dokončení registrace a převzetí nových dokladů.
E-faktury a automatizované DPH
Pro každého, kdo řeší komplexní administrativu firmy, je přístup k účetnictví v Litvě vysvobozením. V Litvě funguje systém i.SAF, do kterého plátci DPH elektronicky poskytují údaje z registrů přijatých a vydaných faktur. Z těchto dat dokáže systém automaticky vytvořit předběžné přiznání k DPH, které poplatník zkontroluje, případně doplní a elektronicky sám klidně bez své účetní podá. Systém všechna data předvyplňuje v reálném čase.
A jak to vypadá u nás?
V Česku jsme v poslední době udělali obrovský krok dopředu například díky portálu Jenda, kde si můžeme vyřídit rodičovský příspěvek nebo dávky státní sociální pomoci přes internet. Stačí se přihlásit třeba přes bankovní identitu a formulář odeslat z domova, což je vítaná úleva oproti stání ve frontách na úřadech.
Přesně tady je ale vidět ten hlavní rozdíl. Český občan už nemusí s formulářem na úřad, ale stále zůstává tím, kdo musí o dávku požádat a v řadě případů dodat potřebné údaje či doklady. Pobaltské státy šly v některých případech dál – jejich cílem nebylo formuláře pouze zdigitalizovat, ale úplně je zrušit.
Skutečný digitální stát totiž občana neobtěžuje, ale rovnou mu pomáhá. Zatímco my v Česku slavíme, že už nemusíme stát fronty a formulář odešleme z gauče, v Pobaltí už u některých služeb občan o nic žádat nemusí. Stát sám pozná, že na něco máte nárok, a prostě vám to nabídne.
Že pouhé překlopení papírů na internet nestačí, ostatně nedávno zjistil i Nejvyšší kontrolní úřad. Z jeho prověrky vyplynulo, že digitalizace sice zvýšila pohodlí klientů, práci úředníků ale nezrychlila. U elektronických žádostí byla navíc chybovost více než pětkrát vyšší než u žádostí podaných osobně. V Estonsku přitom od roku 2019 probíhá například rozhodování o podpoře v nezaměstnanosti zcela automaticky, bez zásahu úředníka.
Náš současný systém tak má jeden dost trpký vedlejší efekt. Státní kasa může ušetřit peníze, pokud složitá administrativa některé lidi od žádosti odradí. Jenže pomoc se pak nedostane k lidem, kterým podle pravidel náleží. Nezbývá než doufat, že se brzy inspirujeme pobaltskou cestou – že přestaneme byrokracii jen přesouvat na internet a začneme ji konečně škrtat.
