Článek
Dovedete si představit, že byste chodili po Česku a nápisy kolem vás byly psané rusky?
Představte si čekárnu u lékaře, kde sestra automaticky mluví rusky a diví se, proč jí nerozumíte. Představte si kurýra, který vám volá pouze rusky. Nebo základní školu, kde se matematika, přírodověda a dějepis vyučují v ruštině – a čeština je jen doplňující předmět.
Možná to zní absurdně. Ale přesně tak vypadá realita, kterou Lotyšsko dědí po desetiletích bývalé sovětské nadvlády. A právě proti této realitě se teď Lotyši snaží rázně postavit.
Lotyšsko přepisuje jazyková pravidla. Ruština mizí ze škol, úřadů i každodenního života
V Lotyšsku byla ruština ještě donedávna jazykem, který jste mohli slyšeli téměř všude – na úřadech, ve službách, v dopravě i ve školách. Na státních úřadech sice zákon už od roku 2000 uznává jen lotyštinu jako úřední jazyk, ale v běžném kontaktu lidé často automaticky přecházeli a přechází do ruštiny.
Ruština na ulicích: realita, kterou Češi neznají
Lotyši často popisují běžné situace: v autobusu se mluví téměř výhradně rusky, řidič odpovídá rusky, v některých obchodech se rusky komunikuje automaticky. I to je jeden z důvodů, proč se země snaží změnit jazykovou praxi.
Podobnou zkušenost popisuje i český student Mirek, který v Rize studuje baltskou filologii. Na ulici ho lidé často automaticky oslovují rusky. Mirek ale záměrně odpovídá česky — jako gesto, které má ukázat absurditu celé situace. „Když mě někdo v Lotyšsku automaticky osloví rusky, odpovím česky, aby pochopil, jak nesmyslné to je,“ říká. „Ani ruština, ani čeština nejsou státní jazyk Lotyšska. Pokud se chceme domluvit, máme mluvit lotyšsky.“
Někdy absurdita proniká i sem k nám do Česka. Když v roce 2022 Škoda Auto hledala zaměstnance do „procesu expedice vozidel do Baltických zemí“, požadovaným jazykem byla pouze angličtina a ruština. Lotyština? Nepotřebná. Jakoby i velká česká firma automaticky předpokládala, že v Lotyšsku se „přece mluví rusky“. Pro Lotyše další připomínka toho, jak hluboko sahají následky rusifikace – a jak málo to v Česku vnímáme.
Lotyška ve Skaistkalne
Proč Lotyši berou ruštinu jinak než Češi
Kolem 25 % obyvatel země tvoří etničtí Rusové, a v samotné Rize je jejich podíl ještě vyšší – přibližně 38 % Rusů a jen 46 % Lotyšů.
Pro mnohé Lotyše není ruština jen jazykem menšiny, ale především jazykem někdejších okupantů. Lotyšská zkušenost je pro nás v Česku o to silnější, že my sami jsme zažili sovětskou okupaci v roce 1968. Vojáci vtrhli do naší země, ale čeština jako jazyk nebyla cíleně vytlačována ani nahrazována ruštinou. Nezažili jsme povinné ruské školy, ruské úřady, univerzity výhradně v ruštině ani to, že by se bez ruštiny nedalo kariérně existovat. Lotyši ano.
Po násilném připojení k SSSR v roce 1940 byla lotyština systematicky odsunována na okraj a ruština ovládla školství, státní správu i veřejný život. Když si tedy Lotyši dnes chrání svůj jazyk, nebrání „menšinu“, ale reagují na reálnou historickou zkušenost s rusifikací, která u nás naštěstí nikdy v plném rozsahu neproběhla. A stojí za to se zamyslet, jak bychom se cítili, kdyby se něco podobného stalo i nám – kdyby po roce 1968 začala být čeština pomalu vytlačována z úřadů, škol a přestala být samozřejmostí v naší vlastní zemi.
Učitelé museli skládat jazykové testy. Mnozí lotyštinu nezvládli
Po změnách zákona z roku 2018 začalo Lotyšsko systematicky omezovat výuku v ruštině. Od 1. září 2023 už i mateřské školy vyučují jen v lotyštině. Výuka v ruštině je ve veřejných školách prakticky ukončena – ruština zůstává jen jako jazyk menšinové identity nebo cizí řeč.
Aby mohla výuka přejít do lotyštiny, museli učitelé prokázat znalost státního jazyka. Povinné zkoušky ale odhalily problém, o kterém se roky vědělo, ale nikdo ho neřešil: velká část ruskojazyčných pedagogů, neovládala lotyštinu dostatečně dobře. To vedlo k akutnímu nedostatku kvalifikovaných učitelů, který Lotyšsko řeší dodnes.
Evropský soud dal Lotyšsku za pravdu
V roce 2024 se na Evropský soud pro lidská práva obrátilo několik zástupců ruskojazyčné menšiny, kteří napadli jazykovou reformu zavedenou po roce 2018. Tvrdili, že přechod na výuku v lotyštině porušuje jejich právo na vzdělání a diskriminuje jejich komunitu. Evropský soud však v přelomovém rozsudku Djeri and Others v. Latvia (18. 7. 2024) rozhodl jednoznačně: Lotyšsko žádná práva neporušuje.
Soud zdůraznil, že stát má plné právo chránit a posilovat svůj jediný státní jazyk a že právo na vzdělání nezaručuje nárok na výuku v libovolném jazyce menšiny. Přechod škol na lotyštinu označil za legitimní krok k posílení rovnosti a sjednocení vzdělávacího systému.
Pro většinu z nás je nepředstavitelné, aby se Rusové v jakékoli jiné zemi EU domáhali toho, že školy mají vyučovat v ruštině.
Rozsudek tak definitivně potvrdil, že Lotyšsko může ukončit výuku v ruštině a nahradit ji lotyštinou – a otevřel cestu k současné jazykové reformě, která z de facto ruských škol dělá plně lotyšské.
Nápis u silnice nedaleko obce Nākotne („Budoucnost“)
Pokuta pro starostu Rigy za ruštinu na sociálních sítích
Že Lotyšsko bere ochranu svého státního jazyka vážně, ukazuje i případ bývalého starosty Rigy Nilse Ušakovse. Ten v roce 2016 dostal pokutu od Státního jazykového centra (VVC, někdy přezdívaného jako „jazyková policie“) za to, že městská rada komunikovala s občany na sociálních sítích rusky. Ušakovs se hájil tím, že Facebook je mezinárodní platforma a že ruština je pro část obyvatel běžným jazykem. Úřady však rozhodly jednoznačně: oficiální komunikace města musí být v lotyštině, bez výjimek. Případ se stal symbolem toho, jak důsledně Lotyšsko trvá na používání svého státního jazyka i v digitálním prostoru.
Vidíte někde ruštinu? Nahlašte nám to a my tam pošleme inspekci!
V Lotyšsku fungoval i nástroj, který by v Česku vyvolal velkou diskuzi. V roce 2018 spustilo VVC mobilní aplikaci „Valodas draugs“ (Přítel jazyka), přes kterou mohli lidé okamžitě nahlásit místa, kde se nepoužívá lotyština – například výlohy, cedule nebo jídelní lístky psané jen rusky. Aplikace automaticky přidala fotografii a GPS souřadnice a odeslala je inspektorům. I když byla v roce 2023 vypnuta, samotný mechanismus hlášení pokračuje dál přes webové formuláře VVC. Pro mnoho Lotyšů to byl přirozený krok k ochraně státního jazyka, ale v zahraničních médiích se aplikace proslavila pod přezdívkou „jazyková policie v mobilu“.
Valodas draugs („Přítel jazyka“) - aplikace k hlášení porušení pravidel používání státního jazyka
Google používá ruské názvy, Lotyši je marně opravují
A pak jsou tu digitální mapy. Google Maps i v roce 2025 často zobrazují názvy míst v ruštině – dokonce i tam, kde je oficiální jedinou podobou lotyšská verze. Uživatelé z Lotyšska dlouhodobě hlásí případy, kdy je řeka, vesnice, muzeum nebo turistický bod popsán výhradně rusky a systém brání opravě na lotyštinu. Při návrhu úpravy je dokonce povinné vyplnit ruský název, jak jsme sami zaznamenali u řeky Abuls. Google tak podle svého algoritmu stále vyhodnocuje ruštinu jako běžný jazyk uživatelů, přestože Lotyšsko se snaží ruštinu z veřejného života výrazně omezit.
Pro Čechy drobnost.
Pro Lotyše další připomínka minulosti, kterou se pokoušejí překonat.
Název lotyšské řeky na Google Maps v ruštině
Lotyši berou ochranu svého jazyka smrtelně vážně. Státní jazykové centrum dohlíží na používání lotyštiny ve školách, na úřadech i ve veřejném prostoru. Jazyk je pro Lotyše základ identity, o který museli v minulosti bojovat.
A my?
V Česku nemáme žádný podobný orgán, žádnou instituci, která by chránila češtinu se stejnou důsledností. Spoléháme na to, že se náš jazyk ohlídá sám.
Boj o jazyk je boj o přežití národa
Lotyšsko dnes vede zápas, který si v Česku neumíme představit. Bojuje o vlastní jazyk, o právo slyšet v ulicích svůj mateřský jazyk, o možnost vychovávat děti ve školách, kde nebudou cizinci ve vlastní zemi.
Není to boj proti lidem – je to boj za sebe. Za kulturu, která přežila staletí cizích vlivů, okupací, nucené rusifikace i pokusy vymazat ji z mapy Evropy.
A když se dnes Lotyši brání tomu, aby jejich jazyk mizel z výloh, úřadů nebo digitálních map, nedělají to z nacionalismu ani z nenávisti. Dělají to proto, že příliš dobře vědí, jak rychle se vlastní jazyk může stát menšinovým. A že když o něj přijdou, přijdou i sami o sebe.
Možná je to lekce i pro nás.
Jazyk je paměť národa, jeho hranice, kořeny i budoucnost. V Lotyšsku si to uvědomují na každém kroku. A stojí za to si připomenout, že nic z toho není samozřejmé – ani pro nás.
