Článek
Jsou to případy, ve kterých hrají roli lidské osudy a složité životní situace. Však to mnozí znáte. Staráte se o svého blízkého, který je nemohoucí. Fyzicky, mentálně. Je buď částečně nepohyblivý, anebo už pozbývá rozumu. Je více než pravděpodobné, že mu někdy přijde vyúčtování obsahující přeplatek. Nebo mu chodí pravidelný důchod. A jen on si ho může převzít. Je však nutné prokázat se platným občanským průkazem a hlavně stvrdit jeho převzetí podpisem. Průkaz ještě lze poskytnout celkem bez problémů, ale co když se již nedokáže podepsat? A nyní nastává ono dilema. Postupovat striktně dle předpisů, nebo přimhouřit oko, ale riskovat postih? V mnoha případech převáží lidskost a doručovatelka vám vyjde vstříc. Nechá podepsat příbuzného a důchod vyplatí.
Vděk? Kdepak
Jenže vy si toho mnohdy absolutně nevážíte. Hlavně, pokud je to dlouhodobě. Zvyknete si, že vám ho dá a tak nic neřešíte. A vůbec vás nenapadne, že pokud by se na to přišlo, dotyčná riskuje, že přijde o část své mzdy, dostane vytýkací dopis anebo rovnou vyhazov.
A že se na to může přijít celkem lehce. Vaše doručovatelka má také někdy dovolenou, anebo není zrovna ve výplatní den přítomna či odejde nadobro. Přijde jiná, anebo za ni někdo zaskakuje. Vy jste zvyklí, že ta „ta vaše“ vám důchod pro někoho, kdo je nemohoucí, dává. Jenže tato vám ho - správně - nedá, protože postupuje dle předpisů. A vy? První co jí řeknete: „Ale ta naše nám ho dává!“ Jenže ten, kdo zrovna zastupuje může být zrovna její nadřízená. Nebo taková, co to hned zatepla nahlásí ještě pokud budete opravdu nepříjemní a domáhat se vydání. Takto své doručovatelce oplatíte za její dobrotu. Dokonale ji potopíte a způsobíte velké nepříjemnosti.
Různé jiné laskavosti berete jako samozřejmost. A že vám musí vyhovět. A pokud ne, tak se rozčilujete, a dokonce si ještě jdete stěžovat. V dnešní době už k tomu využíváte i sociální sítě jako například v jedné veřejné skupině s příhodným názvem, kde figurují slova „chyby a stížnosti“, jsem zaregistrovala stížnost jedné paní:
Co na to říct… Mám 90letou tchyni, Alzheimera…dostala složenku na 315,-…manžel měl od ní plnou moc…co myslíte, dali mu je? Ne…musel ji táhnout na poštu… zrušte tuto instituci…to je síla…
Má odpověď byla:
Rušit instituci kvůli tomu, že pracovnice postupovala dle předpisů, protože kdyby ne, mohla by se vystavit riziku, že bude mít postih v podobě snížení platu či přímo vyhazovu? Tak to joo… Jinak pokud někdo přebírá hotovost (důchod, peníze ze složenky…) za někoho, musí mít zmocnění tj. přímo vystavenou kartičku, kde je uveden jako zmocněnec, nestačí lejstro „plná moc“. Tak než začnete vypouštět do veřejného prostoru bludy, tak si zjistěte, jak to ve skutečnosti je a co vše je k tomu potřeba mít.
Paní to pak začala hrát do autu, že to není jen tohle a že je to na poště samé papírovaní a byrokracie. Je. Ale ta pracovnice si to nevymyslela. Jsou situace, kdy je nutné dodržovat určité postupy, je přesně dané, co je třeba mít, jaké náležitosti musí být splněny a které doklady doložit. Milá paní si tak musela ulevit, avšak její stížnost plynula z neznalosti a hlavně ze vzteku, že v jejím zájmu někdo odmítl riskovat vlastní postih.
A aby to nebylo jen mlácení prázdné slámy, zde pár příkladů:
Stejné jméno syna a otce
Kolegyně vyplácela pravidelně invalidní důchod. Otec a syn se jmenovali oba stejně. Jménem i příjmením. Invalidní důchod pobíral syn. Když na tom býval hůře, přebíral ho otec. Jednoho dne šla i dovnitř a na pohovce ve vedlejším pokoji ležel domnělý syn, byly mu vidět pouze nohy. Důchod přebral otec a po několika dnech se zjistilo, že syn zemřel. Avšak ještě před výplatním termínem. Když tam pak šla, sdělit jim, že důchod nebylo možné vyplatit, myslíte, že důchod vrátili? Jen mlžili. Takže splácela přes osm tisíc. Každý měsíc jí odečítali tisícovku z platu.
Nedala mi důchod pro strýce. Tak to jí teda pěkně děkuju!
Na rajóně, kde jsem zastupovala, jsem chtěla vyplatit důchod. Pán přišel suverénně s občankou a hned hlásil, že strýc není doma. Tedy to byl jeho synovec. Ale synovci důchod vyplatit nelze. Důchod jsem mu nedala a ihned si vyslechla: „Ona nám ho dává! Tak to jste nám tedy pěkně zavařila!“ Rozčiloval se, že jsem ho slyšela ještě na konci ulice.
Manžel prý na nákupu, ve skutečnosti byl v nemocnici
Kolegyně, co mě zastupovala vyplatila důchod s tím, že paní řekla, že je manžel na nákupu. Později se ukázalo, že byl v nemocnici a zemřel. Manželé si důchody navzájem přebírat mohou na svou občanku, ale vždy by měla dotyčné doručovatelka vidět. Tito manželé si vždy přebírali důchody společně, každý svůj. I kolegyně to věděla, znala je. Jenže nyní paní zalhala, protože si nejspíš myslela, že by už třeba důchod nemusela dostat. Naštěstí pro kolegyni zemřel ten den, kdy mu šel důchod. Pokud by však zemřel den předtím, už by na něj nárok neměla a kolegyně by ho splácela ze svého. Takže ano, nárok na něj měla. Ale ty nervy. Chodit se tam několikrát ptát a čekat na zjištění přesného data úmrtí.
Dopisy do vlastních rukou
To samé s dopisy do vlastních rukou a výhradně do vlastních rukou. Přes výhradně nejede vlak. Na ostatní musíte mít zmocnění v podobě kartičky. Ale těch proseb: „On je v práci.“ „Ona se tam nedostane.“ Jak směrem doručovatelkám, tak přepážkovým pracovnicím. Ono je všechno léta v pohodě. Vzájemně si přebíráte, ale pak se třeba pohádáte, rozejdete, rozvedete. Ale jaksi to té doručovatelce, anebo přepážkové pracovnici nesdělíte a využijete toho, že vám dopis dá a ten druhý si půjde stěžovat, protože je naštvaný, že druhá strana zná obsah jeho dopisu. A kdo to odnese? Ta, co vám léta vycházela vstříc. Nejen, že je to porušení úřední metodiky a doručovacího postupu. Ale v konečném důsledku je to bráno jako ztráta, za kterou doručovatelka zaplatí. Bývalo to 500 Kč. Nyní je to možná už více.
Hoďte mi to do schránky, nechte za dveřmi
To jste třeba pryč, ale doručovatelka má na vás telefon. Zavolá vám. Řeknete ať vám to hodí do schránky nebo nechá za dveřmi. Jak dopis, tak balík však může vzít někdo z vaší rodiny nebo kolemjdoucí. Zatají, ukradne. A na koho hned naběhnete, že ho nemáte? Což se dostáváme k dalšímu bodu, kdy žádáte po doručovatelce její osobní telefonní číslo a chcete, aby vám volala, když máte nějakou zásilku. Někdy máte své telefonní číslo napsané na zvonku s informací, že nezvoní a pak jste neskutečně rozhořčeni, že vám nikdo nezavolal. Jenže víte, ono to volání také něco stojí a třeba já měla a mám dosud kredit na dobíjení.
Vyplňování dokladů
Týká se spíše starších lidí a pracovnice vám rády pomohou, ale v popisu práce to nemají. Vyplňují vám složenky, nadepisují adresy na dopisy, balíky a pokud nejsou dobře zabaleny a hrozí vypadnutí jeho obsahu, přelepují páskami. Úkony, které jako zákazníci máte mít v rychtyku, dělají za vás.
Doručování jinam
Někde bydlíte, máte trvalý pobyt, ale chcete, aby vám pošťačka písemnosti doručovala jinam. Třeba je to v rámci rajónu, ale prostě si na to zvyknete a pak ta, co zastupuje, aby měla hlavu jako pátrací balón. Myslet na to, že tohle dávat jinam, než na adresu uvedenou na dopise, třeba do firmy, kde někdo pracuje. Což se týká i doporučených dopisů. Anebo když se přestěhujete. Přitom na tyto případy je placená služba - dosílka. Správně by tak dopis měla vrátit zpět odesílateli, pokud na dané adrese již nebydlíte.
Chození až k posteli
To je tak, když se vám prostě nechce vylézat ven, anebo je to i z důvodu, aby nikdo z ulice neviděl, že vám vyplácí finanční obnos či je někdo právě nemohoucí a doručovatelka jde třeba až k posteli. Anebo ty vaše otevřené dveře v den vyplácení důchodů a nikde nikdo. Když jde zástup, tak neví, co ji tam u vás čeká, kam má přesně jít a pak si jdete stěžovat, že vám štrachá po baráku, anebo můžete mít psa, který je na tu vaši stálou doručovatelku zvyklý, ale jiná pro něho bude vetřelcem, co vkročil na jeho území a může na ni zaútočit. A pak se divíte, že k vám ten den nikdo nepřišel a už žhavíte telefon nebo píšete na facebook.
Stůj a čekej až přijdu
Už, už se doručovatelka chystá hodit dopis do schránky, ale vy na konci zahrady si toho všimnete a ihned halekáte, že si ho vezmete, jdete pomalým krokem, tak, jak jste zvyklí a běda, když ho hodí do schránky, to si vyslechne. Jenže ji tlačí čas, pospíchá a každá minuta je drahá. To se týká i vašeho laxního příchodu po oznámení, že máte dopis či balík, zejména v zimě, kdy se musíte na těch pár vteřin dostatečně teple obléknout. Kamaše, kalhoty, svetr, kabát, čepici, šálu, rukavice, nespěcháte, zatímco doručovatelka tam stojí na mrazu. Pak přijdete a nemáte doklady, tak se vracíte. A doručovatelka čeká a čeká. To jedna taková byla vždy v den důchodu naprosto nepřipravená. Půl hodiny, než přišla od oznámení, že jí vezeme důchod. A pak přišla ještě s dopisy, které chtěla podat a přepočítávala jeden po druhém.
Dopisy a balíčky za covidu
To bylo období! Všechno zavřené. Jen pošty ne. A doručovalo se. A vy kolikrát zatajili, že jste covidem onemocněli, nebo někdo z vašich příbuzných, se kterým jste obývali společnou domácnost. Nechali jste doručovatelku nebo balíkáře dojít až k vám. Jen abyste měli svůj dopis nebo balík.
Za pět minut dvanáct
Nebo ty vaše příchody na poštu pár minut před zavírací dobou, kdy je více než jasné, že za těch pár minut daný úkon nelze stihnout. Přesto tam vlezete a dožadujete se obsluhy a očekáváte, že vás obslouží s úsměvem na tváři. Že tam kvůli vám stráví čas zadarmo. Ještě se cítíte dotčeni, když vám to dá najevo a neprodleně si jdete stěžovat dnes již často na sociální síť.
Zrušte ji už, ale kvůli mně se přetrhněte
Neustále na tuto instituci nadáváte, voláte po jejím zrušení, ale na druhou stranu chcete laskavosti, na které ani nemáte nárok. Aby vám vypláceli platby pro vaše příbuzné. Dávali dopisy pro vaše partnery a příbuzné. Aby vám volali ze svého soukromého čísla, že máte zásilku. Abyste se mohli podívat do balíku ještě předtím, než ho zaplatíte. Aby vás obsluhovali i po zavírací době. A mnoho dalšího. Chtělo by to střípek empatie a špetku slušnosti. Na žádném úřadě se s vámi takhle nemažou. V obchodě máte napsáno, do kdy budete obslouženi. Ale u České pošty vyžadujete, aby se obcházely předpisy a riskovalo.
Zdroj: osobní zkušenosti
