Článek
Jistě jste se s ním už někde setkali. Četli o něm. Leckdo z vás ho má dosud doma. Nebo ho vídáte v různých starožitnictvích, vetešnictvích, na blešácích. V tu chvíli si třeba vybavíte domácnost vašich babiček, jehož byl součástí a vzpomínáte i na to, k čemu se používal. Spousta z vás ho měla a má jako dekoraci. Ale kreativitě se meze nekladou a aby nezahálel ve vitrínách, anebo na poličkách, kde na něj sedá prach, nachází své využití třeba ve skalce podobně jako (ne)oblíbený sádrový trpaslík nebo jako pítko pro ptáčky. U někoho se stal i ochráncem klíčů, knoflíků, korálků a jiných drobností a malé i velké parádnice ho mohou využívat jako šperkovnici. A úplní fajnšmekři si do něj dávají polévku nebo jiné drobné pochutiny jako bonbóny, oříšky, brambůrky i ovoce. Ale ty dvě hlavní možnosti, které nedají spoustě lidem spát, jsou dvě:
Na cukr, anebo na cigarety?
Otázka natolik zásadní, jako zda, je lepší kanec se šípkovou omáčkou, nebo se zelím z filmu Slavnosti sněženek. Někteří se trvale usídlili v táboře popelník a jiní jsou neochvějný tým cukřenka, do něhož se řadím i já. Vždyť si to vezměte: Šlo o ledního medvěda, kostky cukru mají evokovat ledové kry. A co si budeme, vypadá to krásně! Mnohem estetičtěji než vajgly od cigaret a popel. I ty prohlubně se mi zdají, že cigarety řádně neudrží a stačí sebemenší drknutí nebo menší průvan, fouknutí větru a cigareta spadne. Kdežto kostky cukru zůstanou na svém místě. Někdo ovšem namítá, že nemá poklop, tudíž cukřenka to být nemůže, což je logický argument, avšak nezakryté cukřenky také existují. Přece to nemusí být cukřenka „skladovací“ čili „úložní“, ale „příležitostná“ tj. „krátkodobá“ pro návštěvy. Těch pár kostek, co si návštěva nabere a dá do kávy nebo čaje a jejich ratolesti si poberou zbytek, a v tu ránu je prázdná. A když přece jen zbyde, tak se z cukřenky krátkodobé přesune zpět do úložní. V době svého vzniku se předmět nacházel i v kavárnách, kde tedy byly možné obě varianty.
Jako popelník. Cigarety však nevypadají, že by se tam stabilně udržely.
Kolik dnes stojí?
Když se objeví, neřeší se pouze jeho použití, ale také cena, která se pohybuje v rozmezí 700 Kč - 2500 Kč. Záleží i na stavu. Uražené ucho, nějaká vada, nečistoty, to vše ovlivňuje konečnou cenu. Někdy se poštěstí a můžete ho získat třeba za 100 Kč nebo 200 Kč. O to je to větší radost. Ale většinou ten, kdo získá takto levně ho poté prodá za mnohem vyšší cenu, protože ví, že je to jeden z vyhledávaných retro předmětů. Cena je vždy na dohodě, avšak sběratelé s překupníky spolu uzavřeli nepsaný pakt, že za tento předmět jsou vyšší částky v řádech tisíců ochotni dávat. I když vždy se najde někdo, kdo o ceně pochybuje a vysmívá se jí. Ale čas je nejlepší propagací a někdo si onen výrobek za tu vyšší cenu koupí.
Medvědice Nora jako předloha
Námětem k tomuto uměleckému předmětu byla medvědice Nora z pražské zoologické zahrady. Mezi návštěvníky tehdy zaznamenala obrovský zájem, protože do té doby bílého ledního medvěda viděl na vlastní oči málokdo.
Starožitník Miloslav Burdátš k úspěchu tohoto výrobku píše:
„Hnědého medvěda znali všichni, avšak bílého, polárního, málokdo. Leda čtenáři verneovek a cestopisů Roalda Amundsena.“
„Byly doby, kdy různá vetešnictví měla na skladě i deset takových keramických medvědů. Situace se však změnila, když jistého zahraničního podnikavce napadlo vyvézt popelníky s medvědem do Spojených států. Tam je začal nabízet jako typický český keramický artefakt z meziválečného období. Postupně popelníky vzaly do své nabídky téměř všechny aukční agentury a cena českého ledního medvěda stoupala. Dokonce se několikrát přehoupla i přes 500 dolarů, a to byl tehdy dolar za 35 korun. Do Česka se proto vydalo mnoho dalších podnikavců, aby také zakoupili dobře prodejný artefakt. Zákony trhu však platí neustále. Čím více ledních medvědů, tím nižší cena. Dnes už se asi žádný překupník nebude tahat s 20 centimetrů vysokým popelníkem na druhý konec světa.“
Sláva prvního v Československu chovaného medvěda ledního určitě souvisela s jeho krásou i „jinakostí“, ale troufám si tvrdit, že ji umocňoval i tehdejší zájem veřejnosti o polární kraje. Nora přišla do Zoo Praha z Cirkusu Karlas v roce 1932. Bylo to deset let po premiéře slavného filmu „Nanuk, člověk primitivní“, šest let poté, co Roald Amundsen přeletěl vzducholodí Norge severní pól, čtyři roky po vydání první knihy sepsané na základě vyprávění Jana Eskymo Welzla (přičemž další postupně následovaly) a rovněž čtyři roky po ztroskotání polární výzkumné vzducholodi Italia, na jejíž palubě byl i český fyzik František Běhounek. O ledním medvědovi tak všichni určitě mnohokrát slyšeli – a konečně dostali příležitost ho také vidět. Nora musela být zjevení, ztělesnění romantiky i dobrodružství.
Kostky cukru jako ledové kry vypadají mnohem lépe.
Trocha historie
Původní keramickou továrnu založili v roce 1885 bratři Alfréd a Otto Urbach v Trnovanech u Teplic. Jejím počátečním výrobním sortimentem byly keramické figurky a brzy se přidala i užitková keramika, vázy, popelníky, stojany a misky na květiny, žardiniéry či dekorativní podstavce stolních lamp. Mimo užitkové keramiky se objevuje i sanitární zboží jako umyvadla, klozety a pisoáry, které vyrábí dodnes. Zpočátku se jednalo o výrobu zboží ručním formováním, které bylo za první světové války nahrazeno litím do sádrových forem. V roce 1924 došlo ke sloučení se znojemskou továrnou Ditmara na výrobu sanitární techniky, kterou založil roku 1878 Rudolf Ditmar. Trnovanský podnik se stal filiálkou Znojemské akciové společnosti Ditmar–Urbach, která v následujících letech výrazně investovala do modernizace závodu. V roce 1925 si společnost zaregistrovala ochrannou známku s labutí. Teplický a znojemský závod odlišovalo jen písmeno pod ní.
Tak kdo z vás ho doma má? Nebo ho našel třeba v kontejneru, na skládce, ve sběrném dvoře?
Poděkování paní Zdence Zatočilové za laskavé poskytnutí autorských fotografií.
Zdroje:
https://zamek-teplice.cz/cz/exponat-mesice-archiv/2020/4
https://www.zoopraha.cz/aktualne/pohledem-reditele/7318-starozitny-popelnik-4003608
skupiny na sociální síti Facebook s náplní retro a prodejní
