Článek
Ticho není klid, jen šum
Jednou jsem byla na poradě, kde se řešilo, proč tým působí „málo zapojeně“. Manažer měl v rukávu nové teambuildingy, HR připravovalo interní soutěž. A všichni čekali, kdo pronese tu „správnou větu“, která by měla zázračně nastartovat energii.
Nakonec jsem se jen zeptala:
„Co vám tady poslední měsíce bere chuť tvořit a spolupracovat?“
Ticho.
Takové ticho, které by šlo krájet kartičkou na vstup do budovy. Ale právě to ticho nám prozradilo víc než jakákoli excelovská tabulka.
Příběh z praxe
V jednom týmu, se kterým jsem pracovala, bylo vše na papíře „v pořádku“. Aktivyty běžely, výsledky vypadaly skvěle. Ale energie? Unavená. Lidé dělali jen, co bylo nutné.
Manažer cítil, že chybí zápal.
Tým cítil, že chybí směr.
Obě strany měly pravdu.
První společné setkání začalo otázkou:
„Co vám tady bere chuť podílet se?“
Ne kdo je „viník“. Ne jak to rychle spravit. Jen tohle.
A jeden z nejtišších kolegů nakonec řekl:
„Já už ani nevím, jestli má smysl něco navrhovat. Většinou to stejně zapadne.“
To nebyla neochota.
To byla ztracená důvěra.
A to je rozdíl mezi zapojením a pouhým „splněním KPI“.
Zapojení není tlačítko
Chuť podílet se se nedá zapnout jako kávovar.
Nevzniká z benefitů, interních soutěží ani z dalšího „fresh baru“ v kuchyňce.
Vzniká z obyčejných, ale zásadních věcí:
- že můžu mluvit bez obav z hodnocení,
- že moje práce má smysl,
- že když se něco pokazí, hledáme řešení, ne viníka,
- že chaos není normální stav.
Jak řekl jeden zkušený vedoucí týmu:
„Když jsme vytvořili prostor, kde se lidé mohli ozvat, začali sami navrhovat věci, které by mě ani nenapadly.“
Stačí bezpečné ticho.
A lidé začnou přinášet energii, zápal a nápady.
Ne proto, že někdo nařídil teambuilding.
Ale protože mohou být lidmi.
Jak vrátit energii zpátky
Možná bychom se měli přestat ptát:
„Jak zvýšíme zapojení?“
A začít se ptát:
„Co v našem prostředí lidem pomalu bere chuť podílet se?“
Firemní angažovanost není KPI ani benefit.
Je to přirozený důsledek prostředí, kde lidé cítí, že je bezpečné být autentický a že jejich hlas má smysl.
Když se přestanou cítit jako číslo v tabulce, začnou přinášet energii a nápady zpátky.
A energie lidí? Ta je nakažlivá.
Stačí ji jen trochu probudit.
V těchto chvílích se ukazuje, že i ticho může být léčivé – pokud je bezpečné.
A to je přesně to, co v projektu V tišinách duše děláme: vytváříme prostor, kde se lidé opět mohou ozvat.
