Článek
Voda v terapii traumatu: proč se naše duše často vrací k řece, jezeru nebo moři
Některé obrazy se v lidské psychice objevují znovu a znovu. Jedním z nich je voda. Lidé v terapii často mluví o vlnách emocí, o pocitu zaplavení, o hlubokém jezeře uvnitř sebe nebo o řece, která něco odnáší pryč.
Není to náhoda. Voda je jeden z nejsilnějších symbolů lidské psychiky – a zároveň má velmi konkrétní vliv na naše tělo a nervový systém. V terapeutické práci se proto objevuje ve dvou rovinách: jako symbol a jako skutečný zdroj regulace a zklidnění.
V projektu V tišinách duše se k tomuto symbolu často vracím, protože pomáhá pojmenovat procesy, které jsou jinak těžko uchopitelné.
Když emoce přicházejí ve vlnách
Mnoho lidí s traumatickou zkušeností popisuje své prožívání právě pomocí obrazů vody.
Někdy říkají:
„Je toho na mě moc, úplně mě to zaplavuje.“
„Jako bych se topil v emocích.“
„Cítím, že se něco uvnitř pomalu rozpouští.“
Naše psychika přirozeně používá metafory, které vycházejí z tělesného prožívání. Emoce totiž skutečně přicházejí ve vlnách aktivace a uklidnění.
Nečekané situace často tento přirozený rytmus naruší. Někdy se emoce zablokují a zamrznou, jindy naopak přicházejí příliš silně a člověk má pocit, že je nedokáže unést.
Voda proto v terapii představuje něco velmi důležitého: pohyb.
Nejde o to emoce zastavit. Jde o to, aby se mohly znovu začít pohybovat.
Voda jako prostor bezpečného prožívání
V symbolické rovině voda často představuje hloubku psychiky a nevědomí. Jezero, moře nebo řeka mohou být obrazem míst, kde jsou uložené naše vzpomínky, pocity i nevyřčené zkušenosti.
Terapeutická práce někdy připomíná pomalé přibližování se k vodě. Nejprve stojíme na břehu. Poté pozorujeme hladinu a učíme se vnímat, co se v nás děje.
Teprve když se objeví dostatek bezpečí, můžeme se přiblížit víc.
V dobré terapii se do hluboké vody neskáče. Spíš se k ní přichází pomalu, krok za krokem. Tak, aby nervový systém měl čas zůstat v kontaktu se současností.
Proč voda skutečně uklidňuje nervový systém
Zajímavé je, že voda není jen symbol. Má také velmi konkrétní fyziologický účinek.
Kontakt s vodou může pomoci:
- zpomalit srdeční rytmus
- snížit stresovou aktivaci
- podpořit pocit bezpečí v těle
Možná jste si všimli, že některé situace přirozeně uklidňují. Například teplá sprcha po náročném dni, pomalé plavání nebo poslech deště či pohled na mořské vlny.
Voda vytváří rytmus. A rytmus je pro nervový systém velmi důležitý.
Nečekané, těžké situace často narušují schopnost těla přecházet mezi aktivací a klidem. Právě opakující se rytmus – například pohyb vody – může tělu pomoci znovu najít stabilitu.
Voda a životní cykly
Symbolika vody je také hluboce spojená s cykly života.
Na biologické úrovni začíná náš život ve vodě – v plodové tekutině. Možná i proto v nás voda často vyvolává pocit návratu k něčemu velmi starému a základnímu.
V mnoha symbolických systémech je voda spojována také s obdobím zimy a tedy zklidněním, vnitřním obratem k sobě a pomalé integraci.
V přírodě se zdánlivě nic neděje. Pod povrchem ale probíhají důležité procesy.
Podobně je to někdy i v terapii. Období ticha a zdánlivého klidu mohou být ve skutečnosti velmi hlubokou prací uvnitř nás.
Když je vody příliš
Je také důležité říct, že voda není vždy jen uklidňující symbol.
Pro některé lidi může být obraz vody spojený s pocitem zahlcení nebo ztráty kontroly. Někdy může připomínat situace, kdy byly emoce příliš silné a člověk na ně zůstal sám.
V terapii proto není cílem „ponořit se do emocí za každou cenu“.
Důležitější je vytvořit prostor, kde může člověk emoce pozorovat, postupně je pojmenovávat a učit se s nimi zůstávat v bezpečném tempu.
Někdy to znamená jen sedět na pomyslném břehu a dívat se na hladinu.
A i to může být velmi důležitý krok.
Když voda v těle přestane proudit
V symbolické i tělesné rovině má voda ještě jeden zajímavý rozměr. Někdy totiž nezažíváme jen „příliš emocí“, ale také pocit, že se něco zadržuje.
Lidé procházející dlouhodobým stresem, úzkostí nebo depresivním obdobím někdy popisují zvláštní tělesné změny. Může se objevit například pocit těžkosti v těle, otoky, zadržování vody a napětí v oblasti břicha nebo končetin.
Je důležité říct, že tyto projevy mohou mít různé fyziologické příčiny a vždy je vhodné je v případě potřeby konzultovat s lékařem. Zároveň ale víme, že psychika a tělo jsou velmi úzce propojené. Dlouhodobé napětí, potlačené emoce nebo chronický stres se mohou v těle různými způsoby odrážet.
Někdy jako by voda v těle ztratila svůj přirozený pohyb.
Místo proudění přichází stagnace.
Podobný obraz se objevuje i v psychice. Deprese bývá často popisována jako stav, kdy se životní energie zpomalí nebo téměř zastaví. Úzkost naopak může připomínat příliš rychlý a chaotický proud.
Oba tyto stavy nějakým způsobem narušují přirozený rytmus – mezi napětím a uvolněním, mezi aktivitou a odpočinkem.
Právě proto se v terapeutické práci někdy vracíme k velmi jednoduchým zdrojům regulace. K věcem, které pomáhají tělu znovu zažít pocit pohybu, rytmu a bezpečí. A voda k nim často patří.
Může to být teplá sprcha, pomalé plavání, poslech deště nebo jen chvíle ticha u řeky. Někdy jsou to malé momenty, které tělu připomenou, že pohyb a plynutí jsou stále možné.
V dalších textech se proto podíváme blíž na to, jak se úzkost a deprese mohou projevovat v těle a jak může jemná práce s nervovým systémem pomoci znovu obnovovat přirozený rytmus života.
Malé cvičení s vodou
Pokud chcete vyzkoušet jemné cvičení inspirované tímto symbolem, můžete si zkusit jednoduchou věc.
Zavřete na chvíli oči a představte si klidnou vodní hladinu.
Nemusí to být konkrétní místo. Možná je to jezero, řeka nebo moře. Jen vnímejte, jak voda vypadá.
Je hladina klidná?
Jsou na ní malé vlny?
Jaký je kolem ní prostor?
Teď si všimněte, jak na tento obraz reaguje vaše tělo.
Možná se něco lehce uvolní. Možná se objeví emoce. Možná se nestane vůbec nic.
Všechno je v pořádku.
Někdy stačí jen na chvíli zpomalit a dovolit psychice, aby si našla vlastní rytmus.
Ticho, ve kterém se může něco pohnout
Voda nás učí ještě jednu důležitou věc.
Nemusíme všechno tlačit silou.
Řeka si pomalu nachází cestu krajinou. Kapky vody postupně mění tvar kamene. Moře se nadechuje a vydechuje ve vlnách.
Mnohé procesy v psychice se dějí podobně. Pomalu téměř neviditelně a přesto velmi skutečně.
Možná právě proto je voda tak silným obrazem v práci s duší.
Protože připomíná, že i v tichu a jemnosti se může odehrávat hluboká proměna.
