Článek
Kdyby firmy měly svého statika, možná by některá rozhodnutí vypadala jinak.
„Další priorita? Ještě to unese.“
„Zrychlíme tempo? Konstrukce drží.“
„Lidi jsou silní, zvládnou to.“
A většinou skutečně zvládnou.
Otázka je – jak dlouho a za jakou cenu.
Na rozdíl od mostů nemá firemní kultura viditelné praskliny. Neozve se rána, když překročíme její nosnost. Spíš začne mizet něco nenápadného: lehkost, ochota mluvit otevřeně, chuť přicházet s nápady.
Jak se pozná, že jsme blízko limitu?
Jednou jsem pracovala s týmem, který „fungoval skvěle“. Výsledky byly dobré, projekty běžely. Jen porady byly čím dál kratší. A čím dál tišší.
Zeptala jsem se:
„Je něco, co si tady neříkáme?“
Smích.
A pak věta:
„My jsme jen unavení. Z toho se vyspíme.“
Nevyspali.
Nešlo o dramatický kolaps. Nikdo nepráskl dveřmi. Jen postupně ubývala iniciativa. Lidé přestali navrhovat změny. Energie se stáhla do čistého výkonu.
Nosnost nebyla překročena naráz.
Byla překračována pomalu.
Odolnost není zatnout zuby
Často si odolnost pleteme s výdrží.
„Zvládneme to.“
„Teď není čas to řešit.“
Jenže skutečná odolnost není o tom vydržet víc.
Je o tom včas upravit konstrukci.
- Přehodnotit priority.
- Přiznat přetížení.
- Změnit způsob komunikace.
- Přerozdělit odpovědnost.
Tohle nejsou slabosti jakýchkoliv kolektivů. To jsou jeho servisní zásahy.
Někdy si tým dokáže takovou revizi udělat sám.
Jindy pomůže někdo, kdo stojí trochu stranou a dokáže klidně pojmenovat, kde už je zátěž vyšší než únosná. V projektu V tišinách duše často nejde o velké zásahy. Spíš o to vytvořit prostor, kde je možné říct: „Tady už to začíná být moc.“ A tím vlastně konstrukci zpevnit.
Závěr: každá konstrukce potřebuje revizi
Mosty mají pravidelné kontroly.
Nečeká se, až se něco zřítí, tedy většinou.
Organizace své nastavení často kontrolují až ve chvíli, kdy někdo odchází nebo když výkon začne klesat.
Možná by stačilo méně optimismu a víc zvědavosti.
Neptat se jen: „Zvládneme to?“
Ale také:
„Je to ještě zdravé?“
„Co už je na hraně?“
Protože firemní kultura nepraskne viditelně a nahlas.
Jen tiše ztratí pružnost.
A to je moment, kdy je nejvyšší čas podívat se na její skutečnou nosnost – ne proto, že je slabá.
Ale proto, že každá konstrukce si zaslouží péči.
