Článek
Do Českého Švýcarska bych za běžných okolností asi nejezdila. Jde o jednu z nejnavštěvovanějších oblastí v Česku a davy turistů nejsou nic pro mě. Díky přátelům se sem ale vracím poměrně pravidelně. Doporučit mohu hlavně návštěvu mimo sezonu, v takovém vánočním čase je zdejší oblast balzámem na duši a taky oblastí s minimálním světelným znečištěním, kam stojí za to hlavně v zimě vytáhnout hvězdářský dalekohled.
Výhled z Mlýnské stezky
Tentokrát jsme se sem však vydali o uplynulém posledním květnovém víkendu. S houstnoucími davy turistů znovu vyvstala otázka, jak s krajinou spálenou nemilosrdným žárem vlastně naložit. Z rozhovorů s některými místními podnikateli člověk snadno získá dojem, že správa parku by nejraději neprodyšně uzavřela všechny škvíry, kudy by mohl vniknout mezi pískovce turista. Zprávy v médiích naopak hovoří o velké snaze o zpřístupnění dosud zavřených cest a soutěsky. Člověk tak trochu tuší, že pravda bude tradičně někde mezi. Je tu ale ještě třetí účastník sporu, a to je příroda sama. A pohled na kraj, kde opět alespoň na chvíli a alespoň na některých místech převzala vládu, vyvolává otázku, co je vlastně správně. Sama nevím, ale mohu posoudit stav před požárem a po něm. I když se turisti vracejí, zdá se mi ještě pořád v oblasti o něco klidněji.
Strakapoud krmí malé
Jelikož jsem s sebou tentokrát měla skupinku spolužáků, neminula mě proslulá lodička v Divoké soutěsce, na kterou už sama nechodím - výklad sice „kapitáni“ ozvláštňují třeba i ikonickou melodií z Vinnetoua, ale přesto je to něco, co alespoň mě stačí absolvovat jednou. Kupodivu jsme lodivoda dokázali na chvíli vyhodit z konceptu a prohodit pár slov o Emdundově soutěsce, která se před rokem už po ničivém požáru částečně otevřela a letos v hlavní sezoně by se to mělo stát znovu. Popisoval fronty před centrem od brzkých ranních hodin, to aby se na vás dostalo a mohli jste jásat namačkaní v loďce spolu s pětadvaceti dalšími lidmi nad umělým vodopádem. Zeptala jsem se, proč je omezený provoz soutěsky - prý jde o bezpečnostní důvody. Přišlo mi, že riziko v tom případě panuje i pro těch 150 lidí, kteří kýžené lístky ulovili, ale moje chuť diskutovat už zanikla v německém výkladu o hlavě krokodýla - kterého prý kapitán sám spatřil až dva roky poté, co o něm zasvěceně vypráví. Částečné otevření Edmundovy soutěsky ale znamená jediné. Úplně uzavřená tedy z hlavních atrakcí nadále zůstává pouze Gabrielina stezka, asi 8 km dlouhý úsek červené od Pravčické brány.
Divoká soutěska - takhle to v sezoně nevyfotíte
Kraj má rozhodně co nabídnout i bez ní a třeba i v době, kdy mimo sezonu soutěsky „nejedou“. České Švýcarsko totiž opravdu nejsou jen lodičky a Pravčická brána. Zkuste vyhlídky - kromě těch notoricky známých jetřichovických třeba i Treppenstein. Vyjděte si nahoru žlutou mlýnskou stezku - všichni chodí jen z Hřenska na Pravčickou a zpátky a touto cestou s impozantními výhledy na Pravčickou bránu a spálený, znovu probuzený les nechodí skoro nikdo. Je tu nádherná nová dřevěná a skoro prázdná vyhlídka.
Mimo sezonu chodí volavky klidně přímo po plotě
Navštivte mýdlárnu v Růžové plnou vůní, kde si můžete ozdobit mýdlo, rozhledny v Janově a Růžové (vstup zdarma), termály v Bad Schandau (hlavně v zimě), skalní útvary nad vesnicí Schmilka, zkuste ježdění na koni. Nebo pokud milujete tajemno a objevování, vydejte se do Zadní Doubice – vesnice, kterou pohltil les. Tato zaniklá osada na česko-německé hranici působí skoro jako kulisa fantasy filmu. V lese lze najít zbytky základů domů, staré hraniční kameny i pozůstatky mlýnů.
Tajemný dům v Hřensku
Ano, Pravčická brána je impozantní, jednou ji navštívit by měl každý, ale cesta z ní teď nikam nevede, musíte jít tam a zpátky, a mě osobně nebaví nahoře platit vstupné, abych mohla znovu platit za nanuka a vodu pro dítě. Jsou tu hezčí a tajemnější místa, a některá z nich zadarmo. Ale nikomu to neříkejte, nebo ty malé ostrůvky divočiny, kde je dnes dobře vidět, jak si příroda po požáru hledá vlastní cestu k obnově, zase zaniknou.
