Článek
Na okraji mokřadu vyrůstá se svobodnou matkou a svérázným známým malý Hannes. Společnost mu kromě všudypřítomných zvuků přírody dělá i kamarádka Polina. Když se musí přestěhovat za otcem do Hamburku, začínají se odcizovat. A on místo toho, aby za svůj vztah bojoval, zvolí rezignaci a útěk.
Přiznám se bez mučení, že jsem si původně knihu Pro Polinu od německého spisovatele Takise Würgera přečíst nechtěla. Když jsem ho ale slyšela o ní mluvit na setkání s autory letošního Velkého knižního čtvrtku, rychle jsem změnila názor. A dobře jsem udělala.
K sepsání tohoto příběhu autora inspirovala jediná věta jeho přítele, která zní: „Copak byla hudba někdy něčím jiným než magií?“ A přesně o hudbě a lásce Pro Polinu je. Navíc pozorní čtenáři tuto větu, okolo které je vystavěn celý příběh, v textu naleznou.
„Láska je pro mě největší téma,“ svěřil se Würger na setkání také. Tento cit prostupuje každou stránkou jeho útlého románu. Na 236 stranách se setkáme s jeho různými podobami. S láskou mateřskou, romantickou, k domovu, ke stylu života, k přátelům a hlavně k hudbě. Text svou strukturou připomíná symfonickou báseň. Chvíle zdánlivého klidu, kdy se nic neděje, střídají dramatické okamžiky, které mění běh životů. A když už se zdá, že je vše u konce, objeví se ještě pár posledních majestátních tónů, tedy stránek.
Podivínský a tichý Hannes má tendenci utíkat. Před čím vším? Hlavně před sebou samým. Místo toho, aby se pokusil o něco velkolepého, raději se uchýlí ke kariéře stěhovače pian a ke vztahu, který pro něj nemá budoucnost. Polina prchá také, ale opačným způsobem. Nedokáže postát na místě. Až zdánlivě definitivní konec je oba donutí k akci.
Skvěle vykreslené jsou nejen obě hlavní postavy, ale i další protagonisté, kteří jim zdárně sekundují. Při čtení si člověk rozšíří nejen hudební obzory, ale také povědomí o stěhování těžkých nástrojů.
Pomalu plynoucí příběh mě chytil za srdce. Hudbu jsem při jeho čtení slyšela snad všude a určitě mě inspiroval i k tomu, vyrazit na nějaký koncert vážné hudby. Knihu rozhodně doporučuji, zejména pod stromečkem ji to bude slušet.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: máte rádi pomalu plynoucí romány, které se vám zaříznou do duše.
NEČTĚTE TO, POKUD: potřebujete akci na každé straně a milsotné city od začátku do konce.
Děkuji nakladatelství za zaslání knihy k recenzi.
WÜRGER, Takis. Pro Polinu. Přeložil Michaela ŠKULTÉTY. Praha: Argo, 2026. ISBN 978-80-257-5072-8.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
