Článek
Trojská válka skončila, dobrodružství jejích hrdinů zdaleka ne, tedy těch, co přežili. Musejí se dostat domů. Cesta to nebude jednoduchá, někomu se prodlouží na desetiletí. Protože bohové se rádi mstí a do osudů prostých lidí nepřestávají zasahovat.
Sledujeme strastiplné putování Odyssea zpět na Ithaku, plné nestvůr i svodů, jimž ne vždy odolá. Fry však nezůstává jen u něj. Prostor dostávají i další hrdinové jako Aineias, Agamemnón či Meneláos a jejich vlastní, často neméně dramatické návraty. A pokud byste se v jejich cestě po Středomoří neorientovali, přiložené mapky vám spletité poutě protagonistů přiblíží.
Je to jako vždy vtipné, čtivé a hravé, ale nedá se popřít, že humor lehce ustupuje. Možná proto, že je to konec série a s ním i konec bezstarostného světa všehoschopných bohů. Nastává zkrátka čas lidí a jejich tragičtějších osudů.
Musím ocenit, že kniha nezachycuje jen Odyssea, ale i další hrdiny. Jejich příběhy děj příjemně rozšiřují. Navíc čtenář alespoň relativně zběhlý v historické literatuře Ithackého krále zná, ale další protagonisté zůstávají v jeho stínu. Na druhou stranu se v množství postav a ostrovů dá občas ztratit, zvlášť když mezi nimi autor skáče, a to i časově. Naštěstí si je toho vědom a s typickým nadhledem čtenáře uklidňuje, že není nutné se v tom všem dokonale orientovat.
K dotvoření celého obrazu ještě pomáhají bohaté poznámky pod čarou, které často dovysvětlují události či pojmy nebo také odkazují na předchozí díly série (Mýty, Hrdinové, Trója). Měla jsem možnost číst knihu v elektronické podobě a musím říct, že pokud si stejně jako já užíváte Fryovy postřehy pod čarou, papírová verze bude lepší volba. Mně totiž neustálé přeskakování v e-booku trochu narušovalo plynulost čtení. Pokud ale poznámky nevyhledáváte, sáhněte klidně po jakékoli verzi. Za všechny dám ruku do ohně.
Hodnotit jakkoliv samotného Odyssea je nelehké, zvlášť když se jedná o velmi proslulou postavu klasické literatury a vlastně i celé západní kultury, ale upřímně, co mu tak trvalo? Chudák Penelopé. Čekat dvacet let na manžela, který si mezitím „užívá“ s každou, kterou potká, a po řeckých ostrovech rozsévá své sémě (tedy děti), je obdivuhodné i trochu absurdní. Podle mě ta žena není vzorem ctnosti a trpělivosti, jako spíš zaslepenosti k chybám druhých.
Závěr knihy pak přechází do naučnější roviny, když autor vysvětluje význam řeckých mýtů pro dnešní dobu a doplňuje kontext k postavám i pojmům. V nostalgické knize se věnuje i nostalgii. Tento přechod do dodává celé knize a v podstatě i celé sérii další rozměr. Nechybí ani přehledný rejstřík postav, který se při čtení rozhodně hodí.
Odyssea je rozhodně důstojným zakončením série. Možná o něco méně vtipná, ale dohání to v jiných rovinách. Doporučuji, stejně jako předchozí díly.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: máte rádi svérázný chytrý britský humor, historii a předchozí díly.
NEČTĚTE TO, POKUD: vás něčím předchozí Fryovy díly odradily, ale nedokážu si představit, že by se tak stalo.
Děkuji knihkupectví a nakladatelství za zaslání knihy k recenzi.
FRY, Stephen. Odyssea. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2026. ISBN 978-80-7593-788-9.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
