Článek
Ani nevíte, jak moc bych si přála, aby tento příběh byl smyšlený. Bohužel není. Napsal ho sám život – a ten mi v poslední době servíruje podobných zážitků víc než dost. Je tedy zjevné, že nejde o nic ojedinělého. A nevím - mám už tak krátkou paměť, nebo se čím dál častěji ocitám ve špatný čas na špatném místě? Mám pocit, že dřív jsem se s podobnou agresivitou ve společnosti setkávala mnohem méně.
Projížďka na koloběžce
Když jsme se s vnukem chystali ven, poprosil mě, jestli si může vzít koloběžku. A protože mu většinou dovolím všechno, co mu na očích vidím, samozřejmě jsem souhlasila. Na koloběžce nejdříve dojel na hřiště, kde si pohrál, a pak jsme se společně vydali zkontrolovat, jestli už funguje místní pítko. Sotva jsme k němu ale došli, čekal nás zážitek, ze kterého se vnuk vzpamatovává ještě teď.
Konflikt na ulici
Tadeáš v jednu chvíli zpomalil a já se octla pár kroků před ním, když jsem uslyšela nevrlý ženský hlas.
Mazej na stranu. Zavazíš mi!
Otočila jsem se a zahlédla, jak ta žena do vnuka strčila takovou silou, že to na koloběžce neustál a spadl na dlážděný chodník. Naštěstí neutrpěl žádné zranění, ale pořádně ho vyděsilo, že na něj sáhl pevnou rukou někdo cizí. Že někdo dá přednost radikálnímu řešení před obyčejnou, slušnou prosbou. Vnuk se rozplakal a třásl se strachem.
Okamžitě jsem k němu přiskočila, objala ho a snažila jsem se ho uklidnit. K ženě jsem se otočila s jedinou otázkou na rtech.
Co si to dovolujete?
Jen se na mě zamračila a bez jediné omluvy odkráčela dál, jako by neudělala vůbec nic špatného.
Jak mají děti po takových zážitcích věřit dospělým? Vysvětlujeme jim, že mají být slušní, že si věci mají vyříkávat v klidu, že svět je v zásadě bezpečné místo. A pak přijde někdo, kdo bez jediného slova strčí do malého kluka, protože mu „zavazí“.
Vnuk na tento incident nejspíš časem zapomene. Ale možná si navždy zapamatuje, že i dospělí dokážou být zlí – a co je horší, že jim to někdy projde.
