Článek
Možná jste se s tím už taky setkali. V dobré víře a s vyhlídkou, že uděláte něco pro své zdraví, si v restauraci objednáte salát. Ačkoliv je to pro vás zpočátku jasná volba, jakmile vedle sebe zahlédnete řízek, hromadu hranolek a tatarku, nemůžete si pomoct, i kdyby jste tisíckrát chtěli.
Nezdravé jídlo je lákavější
Určitě to neplatí pro všechny, ale myslím si, že se v tom najde spousta strávníků. Váš zeleninový a krásně barevný talíř vám najednou není dost dobrý.
Spousta kalorií navíc. Abyste je spálili, budete muset několikrát oběhnout park, ale chuťové buňky zajásají víc než u salátu.
Místo toho, abyste si hleděli svého fit talíře (což by se slušelo a patřilo), se vám začínají sbíhat sliny jako tomu nejmlsnějšímu bernardýnovi. Touha po voňavém a smaženém jídle se ukazuje natolik silnou, že navzdory slušnosti neváháte a rovnou se dáte do malé manipulace s cizími talíři, o níž budu psát vzápětí. Možná se za sebe i stydíte, ale to je pro vás v tu chvíli vedlejší.
Na druhé straně
Třeba patříte právě do té skupiny lidí, kterou by v životě nenapadlo dát si v restauraci zdravé jídlo, ale už jste zažili, že někdo z vašich blízkých tak učinil s nesmyslným odvoláním na redukční dietu.
Ten stejný dietář pak bohužel (pro vás) loudil hranolky od všech ostatních u stolu. Musí to pro vás být asi nepochopitelný fenomén, nad kterým váš rozum zůstává stát.
Rodinná večeře
Ano, patřím do té skupiny konzumentů, která když si objedná salát, nakonec neváhá loudit hranolky ani od vnoučat. Měla bych se stydět, ale v tu chvíli mě to ani nenapadne.
Tak třeba při nadávné rodinné večeři mi číšník přinesl rajčátka s mozzarellou a olivami. Talíř sice vypadal nádherně, ale bylo mi to houby platné, když si ostatní členové rodiny bez váhání objednali právě ten řízek s hranolkami, k nimž nechyběla oblíbená domácí tatarka.
Neudržela jsem se. Při pohledu na velikost jejich porce jsem si v duchu říkala, že tohle přeci nemohou sníst. A že jim jistě neubyde, když se rozdělí s babičkou.
„Vašíku, Elinko, kdybyste už náhodou nemohli, nemusíte to dojídat. Ať vás pak nebolí bříško. Já vám s tím kdyžtak pomůžu.“ začala jsem s nenápadnou manipulací, na kterou nejsem pyšná. Jindy bych jim kladla na srdce, že talíř musí být prázdný, protože plýtvání jídlem není v pořádku, když lidé v jiných koutech světa trpí hladem.
Vnoučata mě ujišťovala, že svou porci zvládnou sníst, ale každé z nich mi podalo alespoň jednu hranolku, načež se se mnou rozdělil i syn se snachou. Ti mi jich dali hned několik. Bylo evidentní, že zpozorovali mou touhu po hranolkách a lítost nad tím, že jsem si taky neobjednala něco, na čem bych si skutečně pochutnala.
Ponaučení na závěr
Vím, že není pěkné závidět ostatním hranolky, když jsem se původně rozhodla pro zdravé jídlo. Za svým rozhodnutím bych si měla stát, protože je mi jasné, že tohle loudění může být ostatním na obtíž a s takovou by mě už příště na žádnou další večeři nemuseli pozvat.
Jenže stejně dobře vím, že hranolkám a domácí tatarce odolávat neumím, a proto jsem se rozhodla udělat následující opatření pro příště.
Pokud si zase budu chtít v restauraci objednat salát, rovnou číšníka poprosím, aby mi k němu přinesl misku hranolek.
A jak to máte vy? Dáváte si v restauraci salát a pak závidíte a loudíte od ostatních méně zdravé jídlo? Patříte do té skupiny, která se vzdá několika hranolek ve prospěch dietáře? Nebo jste se s tímhle fenoménem zatím vůbec nesetkali?
