Článek
Co na srdci, to na jazyku
Stejně jako každý rok, jsme se s rodinou i letos sešli u štědrovečerní tabule. Tentokrát to ale neproběhlo bez rozpaků. Jakmile se zvědavá snacha – říkejme jí Eva -, jen tak mezi řečí zeptala, jak to vlastně bude s dědictvím, všem u stolu zatrnulo. Neřekla to zle. Nezvýšila hlas ani u toho neprojevila žádné negativní emoce. Prostě jenom vznesla (ne)obyčejný dotaz. Dotaz, který měl dle mého názoru zůstat nevyřčen.
U stolu rázem nastalo ticho tak husté, že by se dalo krájet, ale naproti tomu, jak se říká, by se ve mně krve nedořezal. Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem raději neříkala nic.
Syn si odkašlal, na Evu se udiveně podíval, ostatní mlčky hleděli do talíře, div se hanbou nepropadli. Dokonce i děti přestaly mluvit dřív, než jim to někdo musel říct.
Na chvíli nastalo ticho
Byl to ten typ ticha, kdy si všichni uvědomí, že se otevřelo něco, co mělo zůstat zavřené. Pokud ne navždy, tak alespoň na Štědrý večer by se to hodilo.
Trapné mlčení po několika minutách prolomila moje druhá snacha Tereza.
„Teď?“ zaznělo opatrně. „Na Štědrý večer?“
Eva jenom pokrčila rameny. Prý jí to nepřipadá nevhodné, protože není nic lepšího než otevřená komunikace a pořádek ve věcech. Jednou se o tom podle ní stejně mluvit musí. V tu chvíli už nešlo vzít zpátky jediné slovo, které u stolu ten večer zaznělo a další slova celou situaci jenom zhoršovala.
Staré křivdy
Začaly se vracet staré příběhy. Kdo se o koho staral víc, kdo pomáhal, když bylo potřeba, kdo přijel, kdo zavolal, kdo měl vždycky práci, kdo zase čas. Kouzlo Vánoc se pomalu začalo vytrácet a začala se přidávat jejich hořká pachuť. Každé slovo bylo klidné, ale ostré jako břitva. Jako by si všichni celý rok schovávali argumenty právě na tenhle večer.
Špatné načasování
Seděla jsem tam a říkala si, jak křehká ta vánoční pohoda vlastně je. Stačí jedna otázka, jedno špatně načasované téma, a všechno se rozpadne během pár minut.
Místo vánoční pohody je v místnosti dusná a napjatá atmosféra. Ze svítícího vánočního stromečku a hrajících koled se rázem staly pouhé kulisy dokreslující nevydařené Vánoce.
Hořká pachuť Vánoc
Nikdo neodešel rozhádaný. Vše proběhlo v relativním klidu, ale je jasné, že na tohle dlouho nezapomenu. Po Štědrém večeru ve mně zůstala jakási hořká pachuť.
Došla jsem k přesvědčení, že některé věci se nehodí vytahovat ve chvíli, kdy by mělo jít hlavně o klidné okamžiky s rodinou.
Sejdeme-li se s rodinou v mém bytě i příští rok, budu doufat, že tentokrát zůstaneme u koled a rozbalování dárků.
Zášť ale přes to všechno necítím. Jen doufám, že se všichni ponaučili a v budoucnu s některými otázkami počkají alespoň do dalšího dne.
