Článek
Stále se setkávám s názorem, že proutek by se měl ohýbat, dokud je mladý. Jinými slovy, pokud děti zlobí, měly by dostat hezkých pár na zadek a pro příště by moc dobře věděly, jak se mají chovat.
Mám už svůj věk, tak by se dalo říct, že jsem stará škola, ale řeknu vám jedno. Seřezat dítě jako žito není v pořádku za žádných okolností. Výchovou s fyzickými tresty dětem nepředáváte ty správné vzorce.
Děti by měly cítit zájem a lásku rodičů
Moji rodiče mě vychovávali s láskou a porozuměním. Nikdy jsem nedostala výprask a asi jediné zvýšení hlasu maminky, které si pamatuji, bylo ve chvíli, kdy mi hrozilo popálení o rozpálená kamna.
Je to jednoduché. Děti potřebují pozornost rodičů, vedení a pocit, že jsou milované. Budete-li místo vysvětlování křičet nebo je dokonce trestat fyzicky, jediné, čeho docílíte, bude strach. Který rodič chce, aby se ho jeho dítě bálo?
Fyzické tresty a strach z rodičů
Ze zastánců metody „škoda rány, která padne vedle,“ je mi smutno, protože právě děti, které od rodičů schytávají fyzické tresty, jsou většinou ty „problematičtější“ nebo zlomené a nešťastné. Rozumím tomu, že rodiče někdy cítí beznaděj, jsou unavení a potřebují si „ulevit“, pokud si takto ale ulevují na úkor bezbranného dítěte, beru to jako velké selhání, které jim ani dětem do budoucna nepřinese nic dobrého. Jak byste se cítili vy, kdyby na vás šéf zakřičel nebo vás udeřil za sebemenší chybu?
Fyzický trest však může v dítěti vyvolat snadno pocit nespravedlnosti, ublížení, bezmoci a vzteku – spíše než uvědomění, že v něčem udělalo chybu, a motivaci ji napravit.
Ano, jsme jen lidé. S dětmi to je někdy náročné a každý z nás může občas ztratit trpělivost. Přesto, pokud už na nějakou facku, pohlavek či dokonce výprask došlo, měli bychom si naši chybu včas uvědomit a naučit se ovládat. Zlost se dá vybíjet třeba při sportu nebo můžete bouchnout například do polštáře. Není v pořádku dětem ukazovat, že pokud se nám něco nelíbí, můžeme na druhého vztáhnout ruku a ublížit mu.
Zkuste to jinak
Zkuste se vcítit do role dítěte, které rodič místo fyzického trestu vyslechne a vysvětlí mu, proč jeho jednání nebylo správné. Například:
- Starší dítě udeří mladšího sourozence a vaší první reakcí může být plácnutí nebo křik: „Okamžitě přestaň! To se nedělá!“ Co kdybyste místo toho zatnuli zuby a zeptali se: „Proč jsi to udělal? Co tě naštvalo?“ Díky snaze o pochopení byste možná zjistili, že dítě cítilo frustraci, protože se nemohlo dostat k hračce, kterou chtělo. Pak můžete vyjádřit pochopení a následně vysvětlit, že násilí není správné a příště si má říct raději o pomoc rodičům.
Takové dítě není vystaveno pocitům strachu, ale důvěře, která je základním kamenem respektu. Uvědomte si, že pro děti jste vzorem a jak se budete chovat vy k nim, tak se ony budou pravděpodobně chovat k ostatním.
Závěr
Každý rodič má na výběr, jestli chce děti vychovávat v lásce a důvěře, nebo ve strachu. Výsledek výchovy pak bude mít dopad na celou jeho budoucnost. Smysluplnější než fyzické tresty je dětem naslouchat, hrát si s nimi a denně jim ukazovat, že vám na nich záleží. Láska je totiž mnohem mocnější nástroj než facka.
