Moje dovolená? All inclusive s otráveným personálem. Proč jim není do smíchu?

Představujeme si, že v ceně, kterou jsme za pobyt zaplatili, budeme mít všechno - ráj na zemi, spoustu zábavy, hromady jídla, které nám uvaří někdo jiný, a třeba taky neustále usměvavý personál. Jenže alespoň z mojí zkušenosti má právě personál v mnoha případech otrávené výrazy a je vidět, že tahle práce jej nebaví. Snažím se pochopit, proč tomu tak je a napadá mě hned několik důvodů.

Personál v all inclusive resortech je často vystaven dlouhým směnám a práci pod tlakem. Jen si to představte. Letní sezóna v hotelových resortech trvá přibližně tři měsíce, práce je pořád stejná a počet střídajících se rekreantů s náročnými požadavky obrovský. Zatímco se hosté rochní v moři, personál kmitá od rána do noci. A pokud je unavený, úsměv se pochopitelně doluje těžko. Celý týden jsem viděla ty samé tváře, a pořád v zápřahu.

Díky tomu, že hosté mají skoro všechno v ceně, vidíme fronty všude, kde je zrovna otevřeno. Znechuceného a někdy i nepříjemného personálu jsem si všímala hlavně u barů, ke kterým lidé chodili pro pití a někteří při té příležitosti vymýšleli různé speciality, které by měl barman připravit. Je tu přece pro hosty a měl by udělat vše, co jim na očích vidí. Nebo ne?

Personál u barů s pitím se za celou směnu nezastaví, a pokud od hostů neslyší ani „děkuji,“ dokážu si představit, že tahle práce je frustrující.

Další věc je obžerství a plýtvání jídlem, které obsluha restaurace vidí dnes a denně. Spousta lidí má velké oči - naberou si hory jídla, jako by nejedli týden, ale ve finále se něčeho ani nedotknou. Zatímco se jinde ve světě hladoví, tady letí kvanta jídla do odpadkových košů. Myslím si, že i tohle může někomu z personálu vadit.

Někdo se vždycky najde. Takový člověk rád poučuje personál, radí mu, jak se ten drink míchá správně a nezapomene dodat, že tohle by se mu u něj doma nestalo.

Možná největším důvodem otrávených výrazů personálu je nízký plat. Pokud zaměstnanci dostanou za spoustu dřiny malou výplatu, není se čemu divit, že se na nás neusmívají. Člověk by si myslel, že když už dělají v ráji, budou tomu odpovídat i výplaty zaměstnanců. Jenže realita? Ta může být úplně jiná.

Když to vezmu dokola a kolem, není divu, že personál občas působí otráveným dojmem. Nekonečné fronty a směny, pořád ta stejná práce, plýtvání jídlem, hosté, kteří nepoděkují a všechno berou jako samozřejmost. Tohle všechno personál snáší dost možná za mizerný plat, což by znechutilo snad každého.

Říkám si, že by nebylo od věci zamyslet se nad tím, jestli se chováme hezky k personálu, který nám ten pobyt v ráji umožňuje. Neměla by nám chybět úcta, pokora a vděk, a třeba bychom pak viděli i více úsměvů místo otrávených obličejů.