Článek
Milé děti!
Dnes vám napíšu o něčem, co mi hlava nebere, a to už jsem v životě zažila ledacos. Ani nevím, jestli se mi podaří zachovat nadhled. Proč někdo hází petardy z balkónu? Je to nový druh předsilvestrovských radovánek, o kterých nám starším nikdo neřekl, nebo jen generální zkouška na apokalypsu?
Teď trochu vážněji. Pokud má někdo potřebu bouchat rachejtle, byla bych ráda, kdyby to nebylo u mojí hlavy na sídlišti, když to nečekám. Víte, včera mě po takovém zážitku málem odváželi na kardiologii. Odpalování rachejtlí je zlo z mnoha důvodů, ale mně osobně momentálně vadí ten infarktový zážitek, kterým jsem si prošla.
Jako na minovém poli
U nás na sídlišti to poslední měsíc večer vypadá jako na minovém poli. Jeden výbuch střídá druhý, psi štěkají, děti pláčou a z ostatních balkonů se vzápětí ozývají vulgarity adresované těmto vejlupkům, kteří narušují sousedskou pohodu.
Včera jsem celé odpoledne pekla cukroví a těšila se na klidnou večerní procházku. Potřebovala jsem se protáhnout, trochu si provětrat hlavu a na závěr nakoupit. Jenže co se nestalo? Vyšla jsem před dům a v tom okamžiku rána. Kousek od nohy mi bouchla petarda, kterou někdo odpálil z balkónu. Za svůj život jsem toho zvládla vážně dost. Porodila jsem děti, a dokonce jsem se naučila používat internet. Ale tohle? Tohle na mě bylo příliš.
Rozklepala jsem se jako pudl ve sněhu, srdce mi bušilo jako o závod a bála jsem se, aby mě netrefil šlak. Chvíli jsem zůstala stát na místě jako socha a z balkónu se ozýval hurónský smích puberťáků, kteří se bavili na konto staré a vylekané tety Agáty. Zmohla jsem se na jediný výkřik.
Vy lumpové! Tohle není Waterloo, ale chodník před domem!
Počkejte alespoň do Silvestra
Moji milí čtenáři! Pokud je mezi vámi někdo, kdo si rád odpálí rachejtli, chtěla bych vás o něco poprosit. Počkejte, prosím, alespoň do Silvestra. Do té doby si třeba zapalte prskavky nebo, pokud to bez petard nejde, najděte si nějakou louku mimo sídliště. Víte, ráda bych se dožila Nového roku, ale s těmito šoky mi to značně komplikujete.
Po své zkušenosti jsem se rozhodla, že odteď budu chodit ven jen s helmou na hlavě a neprůstřelnou vestou. Možná si pořídím i ceduli s nápisem: „Nechci umřít před Silvestrem“.
Vaše Teta Agáta, stále doufající v klidné svátky
