Článek
Abych veškeré vánoční cukroví stihla ještě předtím, než se kalendář překlopí k vánočním svátkům a u mě doma to bude připomínat den otevřených dveří, už teď jsem se pustila do příprav těst a o víkendu s vnučkou napekla perníčky a linecké.
Konzumace cukroví před Vánoci? Nepřípustné!
V okamžiku, kdy z trouby vytahuju druhý plech perníčků, mi vnučka klade následující otázku.
„Babi, už jsou nějaké nepovedené kousky? Už se ti něco podařilo připálit?“
Ajéje, začínám cítit, že kompletní dávka perníčků je v ohrožení. A že jakmile ochutná jeden, rozhodně to nebude konečná. Možná mě čeká ještě jeden pečící maraton, abych doma o Vánocích neměla poloprázdné tácy s tou trochou cukroví, které zbylo.
„Jaké nepovedené kousky? Dávám si záležet na tom, aby byly všechny povedené.“ Snažím se to ustát s úsměvem, ale je mi jasné, že cukroví budu muset chránit vlastním tělem. Nebo prostě těm smutným dětským očím podlehnout.
„Babi, já bych tak chtěla ochutnat.“
„Vždyť víš, že cukroví se smí jíst až na Vánoce, nebo ne?“
„Babi, to není fér, pomáhala jsem ti. Víš, jak se mi sbíhají sliny?“
A tady mě to opravdu zasáhne u srdíčka a přichází jakási sebereflexe. Vnučka cítí právem nespravedlnost a já jí tady do toho vykládám jakési nesmyslné argumenty. Proč, když bych už dávno měla mít rozum?
Zakořeněné zvyky z dětství
Přemýšlím a jsem přesvědčená, že to mám zafixované už z dětství. Když jsem byla malá, doma na konzumaci cukroví před Vánoci platil ten nejpřísnější zákaz. Pokud se ho někdo dotkne, Ježíšek mu prý nic nepřinese!
Nikdy jsem nechápala, proč na začátku prosince nesmíme ochutnat něco, co pak v krabicích zůstává až do března. A všem to už leze ušima, protože teď už se to musí sníst, abychom to nevyhodili. To by pak bylo plýtvání, což není správné.
A přesto, že mi to vadilo, tohle pravidlo zákazu konzumace cukroví před Vánoci v sobě mám zaryté tak hluboko, že ho dodržuji dodnes. Jen stěží to dokážu stoprocentně zvrátit, a pokud už to udělám, cítím se při tom provinile.
Ale teď, když vnučka žadoní, přeci jen svolím k snězení perníčku - naštěstí ještě předtím než stihnu říct, že pokud se dotkne cukroví před Vánoci, Ježíšek jí nic nepřinese.
Přesvědčila mě
„Dobře, máš pravdu,“ povzdechnu si nakonec. „Nepovedené kousky tentokrát sice nemáme, ale že jsi to ty, vyber si jakýkoliv jiný.“
Rozzáří se jako vánoční stromeček, sáhne po tom nejhezčím perníčku, který jsem si už stihla v duchu vytipovat „na ozdobu“, a s blažeností ho zkonzumuje.
Závěrem
Cukroví možná nemá být uschované až do Štědrého dne. Možná je v pořádku, když pár kousků zmizí o tři týdny dřív a vyvolá to úsměv, který vás zahřeje u srdíčka.
A jestli kvůli tomu budu muset péct další várku? Jak se znám, stejně bych ji asi upekla tak jako tak.
