Článek
Možná to bylo tím, jak samozřejmě oznámila, že už si nic neplánujeme, protože dorazí. Nebo tím, jak rychle po zprávě přestala komunikovat. Všechno jsem ale odsunula stranou, protože jsem nechtěla být ta, která dělá problémy. Připravila jsem pokoj pro hosty, nakoupila a těšila se, že si po dlouhé době popovídáme. Netušila jsem, že dorazí někdo navíc.
Když v pátek odpoledne zaparkovala před domem, vyšla jsem ven, abych jí pomohla s věcmi. Usmívala se jako vždycky, jenže místo toho, aby vystoupila sama, se zadní dveře otevřely a ven vyskočil muž, kterého jsem nikdy neviděla. Podal mi ruku a představil se, jako by bylo úplně samozřejmé, že u nás zůstane také. Zůstala jsem stát mezi nimi a chvíli nevěděla, co říct. Kamarádka jen utrousila, že to je její známý a že to snad nevadí. V tu chvíli jsem pochopila, že víkend nebude takový, jak jsem si představovala.
Vešli dovnitř a já se snažila působit mile. Nabídla jsem jim kávu a snažila se rychle přijít na to, koho mi to vlastně přivezla. Měl na sobě pracovní oblečení, podle všeho byl někde na stavbě, protože si u dveří klepal prach z bot. Na můj dotaz, jak se znají, kamarádka odpověděla neurčitě, že se potkali nedávno a že je fajn. To bylo všechno. Z jejího tónu jsem ale pochopila, že se o tom nechce bavit. Bylo to zvláštní a okamžitě to mezi námi vytvořilo napětí, které jsem nečekala.
Za chvíli už se usazovali v obýváku, jako by byli doma. On si povolil pásek, natáhl nohy na konferenční stolek a pustil si televizi. Kamarádka si sedla vedle něj a začala se chovat tak, jako by se nic nedělo. Připadala jsem si jako návštěvník ve vlastním domě. Hledala jsem důvod, proč mi nenapsala rovnou, že přijede s někým dalším. Možná se bála, že bych nesouhlasila, možná chtěla mít klid a řešit to až na místě. Jenže já jsem z jejího rozhodnutí klid rozhodně neměla.
Když jsem začala chystat večeři, přišla za mnou do kuchyně. Chovala se přehnaně mile, jako by mi chtěla naznačit, že všechno je v pořádku a že jsem to možná já, kdo situaci vidí příliš vážně. Jenže já jsem cítila opak. Můj domov byl najednou plný cizí energie. A já jsem se k tomu nemohla vyjádřit, protože jsem nechtěla působit jako špatná hostitelka. On se zatím producíroval po domě, otevřel si lednici a ptal se, jestli máme pivo. Můj partner naštěstí nebyl doma, takže jsem nemusela vysvětlovat, kdo je ten člověk v obýváku.
Večer se táhl a já měla pocit, že jsem pro ně jen služba. Usadili se k televizi a bavili se mezi sebou tak, jako bych tam nebyla. Zkoušela jsem se zapojit, ale jejich rozhovory byly plné narážek, kterým jsem nerozuměla. Když jsem se konečně odhodlala zeptat, kde bude spát on, kamarádka jen pokrčila rameny a řekla, že myslela, že pokoj pro hosty je dost velký. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ani nepřemýšlela o tom, jak se u toho cítím.
V noci jsem skoro nespala. Přemýšlela jsem, proč mi to udělala. Nikdy jsme mezi sebou neměly tajemství. Vždycky ke mně chodila, když něco řešila. Teď ale vypadala, že má úplně jiný život, o kterém já nevím vůbec nic. A navíc se ho rozhodla přivézt přímo k nám domů. Ráno jsem se probudila s jasnou myšlenkou. Nechtěla jsem tu energii dál ve svém prostoru. Udělala jsem snídani, počkala, až se probudí, a pak jsem se zeptala, jak dlouho chtějí zůstat. Kamarádka se zarazila a poprvé za celý víkend vypadala, že to bere vážně.
Nevyčítala jsem jí nic. Jen jsem jí řekla, že jsem čekala víkend jen s ní a že jsem z toho celého nesvá. Chvíli mlčela a nakonec přiznala, že netušila, jak to říct, protože věděla, že by se mi to nelíbilo. Nakonec se rozhodli odjet ještě dopoledne. Když zavřeli dveře, spadla ze mě tíha, o které jsem ani nevěděla, že ji nesu. A zároveň mi došlo, že náš vztah už není takový, jako býval. A možná ani nebude.
