Článek
Ranní cesta do školy, těžká aktovka na zádech, přezůvky v sáčku a pečlivě obalené učebnice. Pro mnoho lidí jsou to vzpomínky na dětství, které se vybaví i po několika desetiletích. Ve třídách se psalo na tabuli křídou, v lavicích se ukládaly sešity a učitelé dbali na úhledné písmo i správně připravené školní pomůcky.
Výbava školáků se během období socialismu samozřejmě měnila. Děti v padesátých letech mohly používat násadky s ocelovými perky, zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech už byla běžná plnicí pera, často na inkoustové bombičky. Některé předměty však zůstávaly součástí školního života po celé generace.
A právě na ně se zaměříme v následujícím kvízu. Připravili jsme deset otázek, které prověří, co si ještě pamatujete ze školních let před rokem 1989. U každé najdete čtyři možnosti, ale pouze jedna odpověď je správná. Řešení a zajímavosti jsou uvedeny až na konci.
Retro kvíz: Pamatujete si školní pomůcky z dob socialismu?
1. Ve školních sešitech býval vložený zvláštní savý papír, kterému se říkalo piják. K čemu sloužil?
A) K přenášení obrázků z učebnice do sešitu
B) K vysušování čerstvě napsaného inkoustu
C) K ochraně sešitu před protržením
D) K odstraňování stop po obyčejné tužce
2. Starší generace si možná pamatují psací násadku s ocelovým perkem. Co musel školák při psaní pravidelně dělat?
A) Zahřívat hrot pera v ruce
B) Měnit v násadce grafitovou tuhu
C) Otáčet násadkou, aby se uvolnil inkoust
D) Namáčet pero do inkoustu v kalamáři
3. Prvňáčci dostávali slabikář, který patřil mezi nejdůležitější školní učebnice. Co se s jeho pomocí především učili?
A) Číst a spojovat písmena do slabik a slov
B) Počítat příklady do sta
C) Poznávat zeměpisné značky na mapě
D) Psát první cizojazyčné věty
4. Dívky v sedmdesátých a osmdesátých letech často nosily na tělocvik takzvané jarmilky. Co se pod tímto názvem skrývalo?
A) Modré sportovní trenýrky
B) Bílé bavlněné ponožky
C) Lehké plátěné cvičky s gumou přes nárt
D) Krátké gymnastické švihadlo
5. V některých školních penálech se objevovala verzatilka, které se někdy říkalo také flusačka. Co to ve skutečnosti bylo?
A) Kovové kružítko na rýsování
B) Mechanická tužka s vysouvací tuhou
C) Pero s několika barevnými náplněmi
D) Plastové pouzdro na náhradní perka
6. Kdo psal plnicím perem, mohl mít v penálu také zmizík. Jaký byl jeho hlavní účel?
A) Lepit roztržené stránky sešitu
B) Opravovat chyby napsané obyčejnou tužkou
C) Zabránit vytékání inkoustu z pera
D) Odbarvovat text napsaný vhodným inkoustem
7. Později se rozšířila plnicí pera na bombičky. Co byla takzvaná bombička?
A) Malá vyměnitelná náplň s inkoustem
B) Kovový nástavec na psací hrot
C) Náhradní pružinka do mechanismu pera
D) Malá nádobka na čištění perka
8. Na prvním stupni základní školy se k výuce matematiky používalo počitadlo. Jak vypadala jeho běžná podoba?
A) Jako kovový kotouč s číslicemi
B) Jako sada dřevěných geometrických těles
C) Jako rám s řadami posuvných kuliček
D) Jako skládací tabulka s násobilkou
9. Při hodinách geometrie školáci používali mimo jiné trojúhelník s ryskou. K čemu byla ryska na pravítku zvlášť užitečná?
A) K měření velikosti úhlů ve stupních
B) K rýsování kolmic a pravých úhlů
C) K rozdělování kružnic na stejné díly
D) K měření délky zakřivených čar
10. Starší školáci někdy toužili po takzvaném číňanovi, tedy čínském plnicím peru. Proč bylo mezi nimi oblíbené?
A) Dokázalo psát několika barvami současně
B) Mělo zabudované malé razítko
C) Používalo místo inkoustu grafitovou tuhu
D) Psalo jemnou linkou a mělo charakteristický krytý hrot
Správné odpovědi a zajímavosti ze školních let
1. B) K vysušování čerstvě napsaného inkoustu
Piják byl speciální savý papír, který pomáhal vysušovat čerstvě napsaný text. V době, kdy se běžně používala inkoustová pera, představoval velmi praktickou pomůcku. Stačilo neopatrně přejet rukou po čerstvém písmu a v sešitě se mohla objevit nevzhledná šmouha. Piják inkoust odsál a pomáhal podobným nehodám předcházet. Někteří školáci si ho také podkládali pod ruku, aby si při psaní nerozmazali předchozí řádky. Pijáky se vkládaly přímo do sešitů a školáci je běžně používali ještě v době, kdy už byly rozšířené modernější typy plnicích per.
2. D) Namáčet pero do inkoustu v kalamáři
Psací násadka byla držátkem, do kterého se zasazovalo kovové perko. Při psaní se jeho hrot namáčel do inkoustu v malé nádobce zvané kalamář. Takové psaní vyžadovalo zručnost a trpělivost, protože na peru bylo vždy jen omezené množství inkoustu. Při neopatrném pohybu se mohla na papíře objevit kaňka. Násadky se používaly už dávno před vznikem socialistického Československa, ale některé děti se s nimi setkávaly ještě v padesátých letech. Později je ve školních lavicích postupně nahrazovala praktičtější plnicí pera.
3. A) Číst a spojovat písmena do slabik a slov
Slabikář patří mezi nejznámější školní učebnice vůbec. Prvňáčci se podle něj učili poznávat písmena, spojovat je do slabik a postupně číst jednoduchá slova a věty. V českých zemích mají slabikáře dlouhou historii. Nejstarší dochovaný slabikář z našeho území pochází už z roku 1547. Podoba učebnic se během staletí měnila, ale jejich základní účel zůstával podobný. Za socialismu se používaly státem schválené učebnice a školáci dostávali stejné tituly podle příslušného ročníku a výukových osnov.
4. C) Lehké plátěné cvičky s gumou přes nárt
Jarmilky byly jednoduché plátěné cvičky s gumovou podrážkou a pružným páskem přes nárt. Nosily je především dívky při hodinách tělesné výchovy, ale používaly se také při různých sportovních a volnočasových aktivitách. V řadě škol patřily k typickému cvičebnímu úboru, který doplňovalo bílé tričko a modré trenýrky. Chlapci často nosili červené trenýrky a jiné typy cviček. Jarmilky si získaly oblibu díky jednoduchosti a nízké hmotnosti. Pro generace školáků se staly jedním ze symbolů tehdejšího tělocviku.
5. B) Mechanická tužka s vysouvací tuhou
Verzatilka byla mechanická tužka, ve které se pomocí jednoduchého mechanismu posouvala grafitová tuha. Na rozdíl od běžné dřevěné tužky nebylo nutné ořezávat celé tělo psací potřeby. Stačilo vysunout tuhu a podle potřeby ji naostřit. Známé verzatilky vyráběl českobudějovický podnik Koh-i-noor Hardtmuth. Školáci je používali především při rýsování a kreslení. Přezdívka flusačka vznikla proto, že někteří žáci z mechanické tužky vyjmuli tuhu a používali ji k vystřelování drobných papírových kuliček. Pochopitelně nešlo o její zamýšlené využití.
6. D) Odbarvovat text napsaný vhodným inkoustem
Zmizík byl oblíbenou pomůckou, která dokázala chemicky odbarvit text napsaný určitými druhy inkoustu, typicky modrým inkoustem určeným pro plnicí pera. Děti díky němu mohly některé chyby opravit, aniž by musely celou stránku přepisovat. Výsledek ale nebýval vždy dokonalý. Na papíře mohly zůstávat světlé skvrny a na opravené místo se běžným inkoustem často nedalo znovu dobře psát. Zmizík navíc nefungoval na všechny druhy inkoustů. Starší školáci si možná pamatují také to, že se s jeho pomocí daly vytvářet různé obrazce na barevném papíru.
7. A) Malá vyměnitelná náplň s inkoustem
Inkoustová bombička představovala výrazné zjednodušení oproti plnění pera z kalamáře. Školák vložil malou náplň do pera a při jejím nasazení se otevřel přístup inkoustu k psacímu hrotu. Jakmile inkoust došel, bombička se jednoduše vyměnila za novou. Taková pera byla mezi dětmi velmi rozšířená zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech. Přesto se i při jejich používání občas objevily kaňky nebo inkoustové skvrny na rukou. Náhradní bombičky proto patřily k věcem, které si školáci schovávali do penálu.
8. C) Jako rám s řadami posuvných kuliček
Počitadlo bylo praktickou pomůckou pro první seznamování s čísly a početními operacemi. Tvořil ho rám s několika řadami barevných kuliček, které se daly posouvat z jedné strany na druhou. Děti si tak mohly názorně ukazovat sčítání, odčítání nebo rozklady čísel. V některých školách se používala také velká učitelská počitadla před tabulí. Vedle nich existovala menší počitadla určená jednotlivým žákům. Podobné pomůcky nejsou omezené pouze na období socialismu, ale pro mnoho tehdejších školáků představují typickou vzpomínku na první hodiny matematiky.
9. B) K rýsování kolmic a pravých úhlů
Trojúhelník s ryskou byl běžnou součástí školních geometrických pomůcek. Ryska představovala pomocnou čáru, díky které mohli žáci přesněji rýsovat kolmice a pravé úhly. Při správném přiložení k přímce pomáhala určit kolmý směr. Ve školní výbavě se trojúhelník často objevoval společně s pravítkem, kružítkem, úhloměrem a dobře ořezanou tužkou. Přestože dnes existují digitální nástroje pro kreslení a navrhování, klasický trojúhelník s ryskou se ve školní geometrii používá i v současnosti.
10. D) Psalo jemnou linkou a mělo charakteristický krytý hrot
Číňan bylo lidové označení pro plnicí pero dovážené z Číny. V sedmdesátých a osmdesátých letech představovalo pro některé školáky ceněnou psací potřebu. Charakteristický byl jeho zakrytý hrot a schopnost vytvářet poměrně tenkou linku. Čínská pera se zpravidla plnila inkoustem a v penálech starších žáků mohla působit výrazně elegantněji než běžná školní pera. Jejich obliba souvisela také s tím, že výběr kvalitních psacích potřeb nebyl tak široký jako dnes. Kdo měl pěkné čínské pero, mohl se s ním mezi spolužáky pochlubit.
Vyhodnocení kvízu:
0–3 správné odpovědi: Školní aktovka vám už trochu vypadla z paměti. Některé názvy jste možná slyšeli poprvé, jiné vám připomněly vzdálené dětství. Řada tehdejších pomůcek už totiž není součástí běžného školního života.
4–6 správných odpovědí: Na školní léta si pamatujete docela dobře. Známější pomůcky jste poznali, ale některé méně používané předměty vás dokázaly zaskočit. Možná jste navíc chodili do školy v době, kdy už se některé starší psací potřeby přestávaly používat.
7–8 správných odpovědí: Školní výbavu z minulého století znáte velmi dobře. Dokázali jste správně určit většinu předmětů a pravděpodobně jste některé z nich sami používali.
9–10 správných odpovědí: Starou školní aktovku byste dokázali vybavit i dnes. Pamatujete si nejen nejznámější školní pomůcky, ale také předměty, které z lavic postupně zmizely. Takový výsledek ukazuje výbornou paměť na školní léta.
Kolik správných odpovědí jste získali? Napište svůj výsledek do komentářů. A co jste nosili ve své školní aktovce vy? Měli jste dřevěný penál, čínské pero, nebo jste ještě psali násadkou s perkem? Možná si vzpomenete i na pomůcku, kterou by dnešní děti už vůbec nepoznaly.
Zdroje:





