Článek
Netušila jsem, že z obyčejného posezení se stane něco, co ve mně zůstane ještě dlouho. Už několik měsíců jsem totiž slýchala podivné narážky od manželova kolegy. Tvrdil, že mu prý rozbila vztah nějaká „mrcha“, která mu přebrala přítelkyni. Nikdy jsem se o to nezajímala, protože jejich pracovní spory jsem brala jako jejich věc. Jen občas jsem si všimla, že když jsem manžela vyzvedávala z práce, jeho kolega na mě hleděl trochu zvláštně. Myslela jsem, že si to namlouvám.
Nečekané setkání
Ten večer jsme si s kamarádkou sedly ke stolu u okna. Restaurace byla poloprázdná, klidná hudba, vůně čerstvých bylinek. Bavily jsme se o všem možném o práci, o dovolené, o tom, že bychom si měly udělat společný výlet. A pak jsem koutkem oka zahlédla známou tvář.
Byl to on. Manželův kolega. A nebyl sám. Naproti němu seděla žena, kterou jsem neznala, ale podle toho, jak se k sobě nakláněli, jsem si domyslela, že to nebude jen známá z práce. Na okamžik jsem zaváhala, jestli mám vůbec zdravit. Nechtěla jsem kazit večer, ale on si mě všiml první.
Ten pohled
Zvedl oči od talíře a v tu chvíli se mu výraz úplně změnil. Nejdřív překvapení, pak něco mezi zmatením a šokem. Vstal a zamířil k našemu stolu. „To jako… vy?“ vypravil ze sebe po chvilce. Nechápala jsem. Podívala jsem se na kamarádku, která byla stejně zmatená jako já.
„Tak vy jste ta, co mi rozbila vztah,“ vyhrkl nakonec. A mně se rozsvítilo. On si myslel, že jsem ta „mrcha“ z jeho příběhu. Až doteď si byl jistý, že to jsem já. Jenže dneska viděl, že sedím v restauraci s jinou ženou, a ne s jeho bývalou.
Jak vznikla ta lež
Začala jsem se smát, ale spíš z nervozity než z pobavení. „Já vás ani neznám,“ řekla jsem mu. On jen kroutil hlavou. Pak se přiznal, že jeho bývalá přítelkyně mu kdysi tvrdila, že mě viděla s jeho kamarádem a že spolu máme něco víc. Nikdy si to neověřil, prostě uvěřil jí. A protože ví, že pracuju ve stejné firmě jako jeho kamarád, měl jasno.
Vysvětlila jsem mu, že se jeho kamarádem znám jen díky manželovi a že jsme se nikdy ani nepotkali sami. Bylo vidět, že mu to začíná docházet. Ta jeho jistota se pomalu měnila v rozpaky.
Trapná pravda
Chvilku tam jen stál, jako by přemýšlel, co má říct. Pak se omluvil. A přiznal, že tu svou bývalou viděl po dlouhé době právě dnes. Seděla o pár stolů dál. Došlo mi, že pokud opravdu kdysi použila moje jméno, asi měla důvod zakrýt vlastní nevěru.
Nebyla jsem si jistá, jestli se mám cítit naštvaná, nebo spíš politovat ho. Dva roky žil v přesvědčení, že jsem mu zničila vztah, a přitom jsem o celé věci vůbec nevěděla. A on mi to dával najevo pohledy a chováním, které mi tehdy nedávaly smysl.
Nepříjemná dohru
Večer jsme s kamarádkou nakonec dokončily, ale už to nebylo tak uvolněné. Pořád jsem měla v hlavě, jak snadno se dá něčí pověst zničit. Stačí jedno jméno pronesené ve správnou chvíli a někdo si ho spojí s úplně jiným příběhem.
Když jsem to později vyprávěla manželovi, jen zakroutil hlavou. Kolega se mu prý omluvil a řekl, že to byla chyba. Ale stejně ve mně zůstal pocit, že už se na mě vždycky bude dívat trochu jinak. I když ví, že jsem nic neudělala.
Malé ponaučení
Od té doby si víc hlídám, s kým se kde potkávám a co se může vykládat. Ne proto, že bych měla co skrývat, ale protože jsem pochopila, jak rychle se může jednoduchá historka změnit v pomluvu, která vás doprovází roky. A že ne každý má chuť si ověřit, jestli je pravdivá.
Možná je to malicherné, ale já jsem ráda, že se to vyjasnilo. A taky, že jsem to zjistila přímo od něj i když v dost nečekaném prostředí a chvíli. Jen mě mrzí, kolik času strávil v domnění, že jsem mu ublížila.
