Článek
Mirela žila s manželem a dvěma dětmi v řadové zástavbě na okraji Pardubic, kde se většina sousedů znala spíš od vidění. Když se do domu naproti nastěhoval jednačtyřicetiletý Radim, rychle přišel s myšlenkou společného letního večera na širším travnatém pásu za domy. Do sousedské skupiny napsal, že obstará maso, gril a pití a ostatní mohou přinést saláty, pečivo nebo něco sladkého. Na závěr dodal, že se pak všichni „trochu složí“, aby náklady nezůstaly jen na něm. Mirela si pod tím představovala několik stokorun. Sama připravila dvě mísy salátu, koupila pečivo a manžel donesl domácí limonádu.
Z obyčejného grilu se během odpoledne stala malá pouť
Když Mirela s rodinou dorazila, překvapilo ji, jak velkolepě Radim všechno pojal. Na trávníku stál velký párty stan, pod ním několik pivních setů, profesionální plynový gril a výčepní zařízení se dvěma sudy. Radim přivezl také bedny vína, prosecco, několik druhů masa a papírové dekorace. Dětem objednal nafukovací branku a reproduktor, ze kterého hrála hudba.
Atmosféra byla příjemná a nikdo v tu chvíli neřešil cenu. Někteří lidé skoro nepili, jiní se u výčepu střídali celý večer. Jedna rodina dorazila jen na hodinu, další přivedla návštěvu. Mirela si dala jednu sklenku vína, manžel dvě piva a kolem desáté odvedli děti domů. Ještě před odchodem se Radima zeptala, kolik mu mají poslat. Mávl rukou, že všechno spočítá druhý den.
V tabulce našla i věci, o kterých předem nikdo nevěděl
V neděli dopoledne přišla do společné skupiny zpráva s číslem účtu a přiloženou tabulkou. Celá akce podle ní stála přes třicet tisíc korun. Radim částku jednoduše vydělil počtem zúčastněných domácností a vyšlo mu 1 650 korun na každou.
Mirela si seznam otevřela a nestačila se divit. Pronájem stanu stál několik tisíc, další peníze gril a výčep. Radim započítal oba sudy piva, deset lahví vína, tvrdý alkohol, dekorace, jednorázové nádobí i poplatek za dovoz vybavení. Část masa přitom zůstala nesnědená.
Ve skupině bylo několik minut ticho. Potom se ozvala sousedka, která vůbec nepila alkohol, a zeptala se, proč má hradit stejnou částku jako domácnost, ze které přišli čtyři dospělí. Jiný soused připomněl, že vlastní jídlo i pití přinesl s sebou. Radim odpověděl, že společná akce se přece nedá počítat podle každého vypitého piva a že všichni využívali stan, gril i posezení.
Mirele nevadila částka tolik jako způsob, jak vznikla
Mirela Radimovi napsala soukromě, že samozřejmě zaplatí svůj podíl na mase a rozumnou část společných nákladů, ale s 1 650 korunami předem nesouhlasila. Podle ní měl nejprve říct, že chce pronajímat vybavení za tisíce, a teprve potom zjistit, zda to ostatní chtějí.
Radim reagoval podrážděně. Tvrdil, že kdyby přivezl obyčejný gril a dvě přepravky piva, všichni by si zase stěžovali, že akce nestála za nic. Připomněl také, že celý den nakupoval, převážel věci a po ostatních uklízel. Za svou práci přitom nic neúčtoval. Mirela uznávala, že organizace mu zabrala spoustu času. Právě proto ale nechápala, proč se na rozpočtu nedomluvili předem.
Nakonec se ukázalo, že podobný problém měla skoro polovina ulice
Po několika dalších zprávách navrhl jeden ze sousedů osobní schůzku. Tam se ukázalo, že většina lidí počítala s příspěvkem kolem tří až pěti stovek. Nikdo kromě Radima nevěděl, kolik bude stát stan, gril ani alkohol.
Nakonec se domluvili, že společně uhradí jídlo, základní nápoje a část pronájmu stolů. Dražší vybavení a přebytečný alkohol převzal Radim, protože je objednal bez dohody. Mirelina rodina zaplatila 620 korun. Nebyla jediná, kdo Radimovi ještě přidal něco navíc jako poděkování za organizaci. Sousedské vztahy se po několika týdnech uklidnily a další rok se grilování opakovalo. Tentokrát ale vznikl rozpočet předem a každý při přihlášení přesně věděl, kolik zaplatí.
