Američané znovu odvádí špinavou práci i za Evropu

Za uplynulých 48 hodin probíhajícího konfliktu v Íránu se odhalilo mnohé. Někteří politici ukázali pravou tvář, například když Jindřich Rajchl poprvé reagoval na konflikt v Íránu tím, že porovnával úder Spojených států a Izraele s invazí Ruské federace na Ukrajinu.

Podobně své pravé postoje odhalil i španělský socialistický premiér, Pedro Sánchéz, který odsoudil údery coby agresi proti suverénnímu státu. V kontextu Sanchézova vidění světa nyní dává smysl i jeho rezolutní boj proti Izraeli na půdě OSN a Evropské unie i soustavné ignorování spojeneckého závazku NATO ve výši 2 % výdajů na obranu, který jeho země zcela otevřeně odmítá plnit. Také Viktor Orbán nezklamal a nezapomněl v kontextu současného konfliktu zmínit i neochvějné přátelství s Ruskou federací skrze levné dodávky ropovodem Družba. Orbán neodsoudil žádnou ze stran a mlčel i k úderům Íránu proti zemím Perského zálivu, které byly Íránem napadeny, ačkoliv se na úderech Spojených států a Izraele nijak neúčastnily, ba naopak odmítly žádosti Spojených států o využití jejich vzdušného prostoru a jakékoli zapojení personálu vojenských základen USA na svém území.

Odhalila se ale také další, podstatnější vada na kráse politické situace v Evropské unii. Tou je fakt, že Spojené státy a Izrael znovu odvádí za Evropskou unii špinavou práci ve formě ochrany její vlastní bezpečnosti i ekonomických zájmů. Ačkoliv Donald Trump tvrdí, že úderem proti íránskému režimu chrání zájmy USA, ve skutečnosti chrání více Izrael a v souvislosti také - zřejmě značně neochotně - i bezpečnost a zájmy členských států Evropské unie.

Na sociálních sítích se často setkávám s názory, že bezpečnost Evropy nebyla Íránem nijak ohrožena a zásah koalice Izraele a USA přišel v době, kdy íránští lídři jednali o diplomatických ústupcích. Pokud tomu tak skutečně bylo, proč tedy Írán mnohokrát prokazatelně plánoval množství atentátů a bombových útoků na evropské půdě a ohrožoval unijní zájmy skrze podporu jemenských Húsíů v době, kdy byla Evropská unie pod tlakem i ze strany Ruské federace?

Úplně nyní odhlédnu od brutálních činů íránského režimu proti vlastním občanům a neoprávněně pro účely textu opomenu tisíce, ba i desetitisíce obětí režimních represí na území samotného Íránu jen v období let 2009 až 2026. I naprostí cynici musí uznat, že jakmile začne cizí stát plánovat bombové útoky na území Evropské unie, jde pomyslně do tuhého a takové jednání nelze nazvat jinak, než ohrožením unijních bezpečnostních zájmů. Nizozemské Mezinárodní centrum pro potírání terorismu (ICTT) je think-tankem, který mapuje vliv rozličných teroristických organizací na muslimské komunity napříč Evropou a pravidelně zveřejňuje zdroji podložené zprávy nejen o úspěšných aktech terorismu, ale i o těch, které se podařilo skrze činnost evropských tajných služeb zastavit. Pro níže uvedené činy spojované s Íránem si zdroje ICTT vypůjčím a uvedu krátký souhrn útoků plánovaných Íránem jen za uplynulých deset let.

A mohl bych pokračovat. Pokud by měli čtenáři zájem o detailní mapu plánovaných a uskutečněných atentátů sponzorovaných Íránem, The Washington Institute vydává velmi podrobnou a zdroji podloženou mapu vlivu íránských zahraničních rozvědek, která obsahuje i konkrétní útoky včetně těch plánovaných.

Zarážející je, že se většina cílů nenachází v Izraeli nebo USA, ale na území Evropské unie, zejména v Německu, Francii a Velké Británii. Komu by nestačily aktivity íránských zahraničních rozvědek, lze se opřít i o slova samotných představitelů země donedávna vedené ajatolláhem Alím Chameneím. Írán běžně, někdy i několikrát denně hrozil úderům všem, kteří jsou spojenci velkého a malého Satana - rozumějte USA a Izraele - a představitelé Íránu zcela otevřeně připouštěli údery na území Evropské unie, včetně těch jaderných, aby vymazali oba Satany i jejich zastupitelské úřady a vojenské základny z povrchu zemského. Nedávno se o Evropské unii jako o nepříteli Íránu vyjádřil i prezident Masúd Pezeškján.

Má ale Írán prostředky k zasažení území Spojených států? Odpověď je záporná i podle informací amerických tajných služeb, ale země zcela prokazatelně disponuje zbraněmi schopnými zasažení Izraele a území Evropské unie, mimo jiné území Kypru, Řecka, Bulharska a části Rumunska. Tento fakt potvrdil Írán i během současného konfliktu, kdy neváhal vypálit balistické střely na Kypr, ačkoliv se tam nenachází vojenské základny Spojených států, natož pak Izraele.

Írán je navíc specifický i tím, že nepředstavuje hrozbu pouze sám o sobě, nýbrž ohrožuje zájmy Evropanů i skrze podporované teroristické organizace, mezi které patří palestinský Hamás či Islámský džihád, libanonský Hizballáh a jemenská povstalecká frakce Húsíů, kteří jsou dominantní bojující frakcí v probíhající občanské válce v zemi. Húsíové již několikrát, zejména v období let 2023 až 2025 útočili na evropská plavidla v Adenském zálivu a Rudém moři, což značně přispělo k omezení námořního obchodu během prvních let války na Ukrajině. Zprostředkovaně tak Írán škodil nejen Spojeným státům, Izraeli a Evropě, ale také podporoval zájmy Ruské federace navýšenými cenami paliv a destabilizací mezinárodní námořní dopravy. Teokratický režim také umožňil Rusům masově vyrábět známé drony Šáhid 136, které téměř každý den decimují území Ukrajiny a aby toho nebylo málo, Írán dodával Ruské federaci i skladovanou munici ze sovětské éry a zásoboval Vladimira Putina řízenými střelami v době, kdy jich průmysl Ruské federace nebyl schopen dostatečné množství vyrábět svépomocí.

Írán tedy ohrožoval unijní ekonomiku, plánoval teroristické útoky na území Evropy, hrozil unijním státům údery balistickými raketami a z pozice spojence Ruské federace také zásoboval Vladimira Putina raketami, municí, útočnými drony a dalším vybavením pro účely invaze na Ukrajině. A Spojené státy? Jejich zájmy Írán nabourával nikoliv přímo, ba pouze zprostředkovaně skrze ohrožení spojenců, potenciálními údery proti blízkovýchodním vojenským základnám i rozvojem jaderného a mezikontinentálního balistického programu. S notnou dávkou cynismu je třeba podotknout, že by na uzavření Hormúzského průlivu a Rudého moře paradoxně USA vydělaly násobně více než Evropská unie, Čína nebo státy Perského zálivu.

Třetím a posledním odhalením současného íránského konfliktu je neobyčejná vojenská připravenost USA a Izraele, kterým se schopnosti států Evropské unie vyrovnají jen stěží, ne-li vůbec. Jak ve Venezuele, tak v Íránu byly klíčovou součástí momentu překvapení kybernetické útoky, které ochromily schopnosti i vybavení protivníka a způsobily chaos v obraně protivníků. Koordinovanost úderů a jednotlivých frakcí armády USA taktéž bere dech a letectvo koalice vyřadilo pokročilé systémy čínské, ruské i íránské výroby bez zásadních ztrát na vlastním vybavení. Můžeme Donalda Trumpa nenávidět, může nám jeho politika připadat odporná a můžeme pochybovat i o opoře úderů v mezinárodním právu. Slovy Járy Cimrmana je to ale tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Spojené státy jsou nezpochybnitelnou silou a schopnosti armády USA zůstávají v rámci NATO bez jakékoli konkurence.

Jsem posledním člověkem na světě, který by se snad Donalda Trumpa jakkoli zastával, nebo jej dokonce podporoval. Nemá smysl ani uvažovat, zda při rozhodnutí o úderech na Írán prezident jakkoli zvažoval evropské zájmy, Trumpova averze vůči unii je pověstná a nijak se jí netají. Současný šéf Bílého domu je ale pouhým politikem a nelze oprávněným pohrdáním vůči Donaldu Trumpovi odsuzovat i nejdůležitějšího evropského spojence, tedy Spojené státy jako celek.

Situace v Íránu ukazuje, že to jsou opět Američané, kteří jsou ochotní riskovat, utrácet miliardy dolarů a vrhnout se do nebezpečné vojenské konfrontace s režimem, který zcela prokazatelně vnímá Evropu i západní svět jako své úhlavní nepřátele, zatímco usilovně pracuje na jaderné zbrani a vyvíjí i mezikontinentální balistický program. Jakékoli argumenty, sankce, diplomatická jednání a dobře míněná slova agresory nezastaví, jak ukazují dnes a denně Vladimir Putin, Kim Čong-un a v současnosti také čelní představitelé íránského režimu. Tito diktátoři také nerespektují jakákoli pravidla a údery proti nezúčastněným státům Perského zálivu mají způsobit jediné, maximální míru destrukce a destabilizaci regionu. Sáhne Írán i po aktivaci teroristických buněk v západním světě? Pokud ano, režim opět nebude rozlišovat mezi údery v Evropě, USA či Izraeli, ale zasáhne tam, kde vyvolá nejvyšší možnou míru strachu a chaosu.

V tomto ohledu je reakce lídrů Evropské unie poněkud podivná. Francie vyzvala k diplomacii a deeskalaci, Kaja Kallasová volá po zdrženlivosti a respektu k mezinárodnímu právu a Ursula von der Leyen vyjádřila znepokojení i ochotu zprostředkovat diplomatická jednání. Žádný politik dosud nevyjádřil odhodlání k posílení vojenské přítomnosti v Rudém moři nebo v okolí Jemenu a vlažná je i ochota k účasti na ochraně vzdušného prostoru Izraele, USA, nebo dalších zemí Perského zálivu, které čelí ostřelování íránskými balistickými raketami a drony. Je pak zcela paradoxní, že ti samí státníci volají po větším respektu k unijním zájmům při jednání USA s Ruskou federací a protestují, když Spojené státy naznačí možné snížení počtu vojenských jednotek na unijním území.

Evropská veřejnost tak bude zřejmě i nadále Donalda Trumpa i Benjamina Netanjahua odsuzovat, ostatně k tomu má i množství racionálních a objektivních důvodů. Členové unie ale nadále zůstávají v relativním klidu a nijak se zatím konfliktu v Íránu neúčastní. Rakety létají na území států Perského zálivu a Izraele, zatímco nad Íránem riskují životy znovu pouze Američané a Izraelci. Evropští státníci přihlíží a čekají, jak to celé dopadne, zatímco vyzývají k deeskalaci a dodržování mezinárodního práva. Až se za několik měsíců situace změní a na pořadu dne budou znovu evropské zájmy na Ukrajině, dočkáme se zřejmě dalších apelů na transatlantické spojenectví, zájmy Evropy a Ukrajiny, nebo dalších, mnohokrát omílaných argumentů. Američané a Izraelci by si kromě slov odsouzení, pohrdání a související kritiky evropské veřejnosti nepochybně zasloužili především respekt. Znovu se totiž ukazuje neochota, neschopnost a polarizace Evropské unie, která není schopná ani rezolutně podpořit vlastní spojence, když jde o nepopulární, leč potřebné oslabení závažné bezpečnostní hrozby zhmotněné v íránské teokratické diktatuře. Evropa vyzývá, apeluje a přemítá, zatímco Američané na svá bedra znovu převzali onu pomyslnou špinavou práci v podobě přímého vojenského zásahu vedoucího k eliminaci jedné z největších bezpečnostních hrozeb pro Evropskou unii i západní svět.

Vedly snad minulé apely Evropské unie k čemukoliv reálnému, ať už šlo o Krym, Donbas, Gruzii, Sýrii nebo další ohniska konfliktů a agrese? Ne, evropské pohodlí dnes opět chrání Američané, Izraelci a v neposlední řadě také Ukrajinci nikoliv skrze politické deklarace, ale výhradně demonstrací síly. To je totiž jediné, čemu agresoři skutečně rozumí a Evropané, zdá se, tento odvěký princip stále ani po čtyřech letech stále nepochopili.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.