Článek
V uplynulých dnech se zdálo, že je některý z PR manažerů České televize buď pod vlivem omamných látek a nebo je nasazeným agentem Tomia Okamury s cílem Českou televizi zničit. Po prvním tweetu ale přišel druhý, lze tedy předpokládat, že kampaň na podporu navýšení koncesionářských poplatků je v souladu s názory managementu veřejnoprávní televize.
O to více mne mrzí, že jsem několik dní zpět sepsal článek, kde vyzdvihuji výkonnostní a finanční výsledky České televize a naopak kritizuji dle mého názoru zastaralý model Českého rozhlasu. Za článkem si stojím, ale v reakci na nejnovější kampaň i já začínám pochybovat, zda si management České televize uvědomuje svou pozici veřejnoprávní instituce financované občany.
Pokud se opravdu nikdo neutrhl, nezačal bez vědomí ostatních vytvářet a sdílet nejnovější příspěvky ČT a instituce svá sdělení včetně grafiky myslí vážně, zasévá pochybnosti o své kompetenci a pozici v rámci české mediální scény i u svých dosavadních příznivců. Kampaň je hloupá, povrchní a tendenční, kdy zcela ignoruje technologický pokrok a soustředí se pouze na inflaci v uplynulých 17 letech, kdy naprosto opomíjí další důležitá témata veřejné debaty jako jsou nutné změny v reakci na chování konzumentů informací, zcela jiný mediální svět než jsme tu měli před zmíněnými 17 lety, a v neposlední řadě i reakci na kritiku některých jejích počinů a kauz spojených s věhlasnými redaktory a manažery televize. Před vypuštěním níže vyobrazených příspěvků bych byl přesvědčený, že instituce svou pozici i navýšení financování obhájí, nyní si tak jistý nejsem a dokonce i v reakci na hloupost kampaně přemýšlím, zda by i nezasloužil management televize od svých koncesionářů pomyslnou facku.
Cílem tohoto článku je poukázat na zcela nesprávnou taktiku, kterou ČT zvolila pro svou obhajobu a namísto příznivců, dle mého názoru získá naopak nové odpůrce. Bohužel.
Níže je jeden z příspěvků, které v uplynulých dnech Česká televize sdílí prostřednictvím sítí X a Facebook.
Grafický materiál, který Česká televize publikuje s cílem získat podporu veřejnosti pro navýšení svého financování.
Cestování časem do odlišného světa roku 2008
Výstupní stav, ze kterého Česká televize vychází u výpočtu výše koncesionářských poplatků, je rok 2008. Jak vypadal svět tehdy a jak vypadá dnes? To je argument, kterým Česká televize neoperuje a dnes vyzdvihuje pouze zvýšení inflace, aniž by akcentovala i zásadní změny mediálního prostředí.
V roce 2008 do České republiky nově vstoupila síť Facebook, Instagram, Twitter a mediální přenosy na YouTube neexistovaly. Rozvoj sociálních sítí byl v zárodku a stále existoval „starý svět“, kde televize dominovaly a hrály u diváků hlavní roli. Související náklady a přenos informací k veřejnosti byl tak mnohonásobně dražší, než je dnes, a metody přenosu zcela odlišné.
S nástupem sociálních sítí, technologií jako IPTV a změn v diváckém chování tak došlo i k redukci některých souvisejících nákladů - obsah tiskových agentur je levnější, obsluhu vysílání lze v některých případech nahradit technologiemi a do rozpočtu přibyly příjmy z reklamy u online obsahu.
Naopak přibývají jiné náklady - přenos a streamy po internetu vyžadují nákladné vybavení, přípojky a související technologie ve vysílacích vozech, dále musí ČT udržovat všechny způsoby přenosu svého vysílání k divákům - síť DVB-T2, internetové portály a sociální sítě. Mzdové náklady se zvedly, kdy kumulovaná inflace 66 % navýšila personální náklady o 1,5 mld. Kč, to ale stále není jednoznačným argumentem pro bezhlavé navýšení a zásadní rozšíření okruhu poplatníků.
Tyto argumenty by měla Česká televize akcentovat, nikoli hloupě omílat inflaci a spoléhat na jednoduché uvažování jejích odpůrců i příznivců. Vypadá to tak, že management televize nevnímá svého koncesionáře jako inteligentního a snaží se „lacině“ útočit na soucit. To ale pro zásadní změnu financování obou veřejnoprávních médií nestačí.
Pro podporu svého financování musí ČT předložit plán, ten stále chybí
Nový ředitel, Jan Souček, sliboval změny a také některé provedl. S počtem 2920 zaměstnanců je ale stále Česká televize kritiky osočovaná, že dostatečně nepročistila a nezefektivnila své fungování. Tato debata by ale měla probíhat veřejně, diváci totiž musí znát „vnitřnosti“ a potřeby instituce, kterou svými poplatky financují.
Zredukovat celou veřejnou debatu do „memu“ a očekávat podporu není možné. Stále chybí jasný plán, kterým se veřejnoprávní instituce chce dále ubírat. Otázky níže jsou zásadní, ČT na ně ale neodpovídá,
- Je záměrem ČT produkovat vlastní tvorbu? Přeje si management udržet naživu ČT sport i přes rostoucí poplatky za související práva? Je zájmem mít "všechno"?
Poplatníci tak neví, jestli financují sportovní televizi, zpravodajský kanál, StarDance a Devadesátky, nebo zda příští rok dostanou další vánoční pohádku. Není jasné, jakou televizí chce ČT v souvislosti s navýšením poplatků být a aby mohly být změny pochopeny a podpořeny veřejností, musí předložit jasný plán, který stále chybí.
ČT opomíjí zásadní rozšíření okruhu poplatníků, je třeba jej vysvětlit
Navýšení koncesionářských poplatků neobsahuje pouze vyšší „cenu“ za veřejnoprávní média. Nově totiž mají zásadními částkami přispět i firmy, jak tuto novinku obhajuje samotná ČT?
„Proč mají velké firmy platit televizní poplatky? Jde o jejich společenskou odpovědnost,“ je citát ředitele Jana Součka na stránkách samotné ČT. Problémem je, že vynucená společenská odpovědnost je již léta pojmenována a říká se jí daň.
Jan Souček také vytváří konstrukt, že veřejnoprávní média přispívají ke stabilitě prostředí České republiky a firmy tak díky navýšení financování ČT profitují. Upřímně, jako OSVČ s partnerkou podnikatelkou nesouhlasíme. Profitujeme z naší práce, která je zásadním způsobem zdaněna a v reakci na zvýšení nákladů v minulých letech se musíme „otáčet“ daleko více. Česká televize nám rozhodně k zisku nepřispívá a schválí-li se nová úprava, navýší se i naše náklady o tisíce korun ročně. Vysvětlení ředitele Součka tak vnímáme jako zcela tendenční, kdy argumentuje neotřesitelností pozice své instituce a normalizuje zdanění podnikatelské obce kdykoli, když jakákoli instituce narazí na strop svých možností. Příště by takto mohla argumentovat jakákoli další státní instituce a s tvrzením „Podnikatelé přeci musí být společensky odpovědní, necháme je zaplatit náš provoz bez vysvětlení“ uvalit další a další daně.
Abych Jana Součka pouze nekritizoval, nabízí se jednoduché řešení, které by každý majitel firmy i manažer uplatnil v jeho pozici, namísto sdílení hloupých obrázků vytržených z kontextu. Jan Souček by měl předstoupit před veřejnost a sdělit následující,
- Plán č. 1 obsahuje orientaci České televize na zpravodajství a vlastní produkci, zrušením ČT sport získáme XY a úspory můžeme hledat v XY oblastech v odhadované výši XY. Diváci přijdou o XY kanálů, které tvoří XY procent naší sledovanosti v současné době.
- Plán č. 2 obsahuje navýšení poplatků a zachování současné robustní ČT, která chce naopak své aktivity posílit a nakupovat nejdražší sportovní přenosy, vytvářet vlastní produkci a přinášet stále kvalitnější zpravodajství. Bude to stát XY miliard.
- Plán č. 3 obsahuje méně zpravodajství s úsporou XY, více vlastní produkce s náklady XY a zachování produkce filmařské a seriálové produkce ČT. Propustíme XY zaměstnanců a zvýšíme/snížíme poplatky abychom dosáhli kýženého stavu.
ČT nesmí prezentovat jedinou správnou cestu skrze zvýšení poplatků a vymýšlet kampaně, jak veřejnost přesvědčit, zatímco nezadržitelně rostou preference jejích odpůrců. Má přijít s několika možnostmi, ty veřejnosti vysvětlit včetně finančních dopadů a změn v produkci. Následně tyto plány podrobit veřejné debatě a nechat politiky rozhodnout.
Ačkoli to nyní ČT zřejmě neví, politici a veřejnost jsou ti, kdo rozhodují o její budoucnosti. Bude-li tak její ředitel normalizovat podnikatelské daně a na síti X se objeví další příspěvky podobné těm z minulých dnů, riskuje ČT znárodnění a úplnou erozi své integrity. To zcela jistě využijí její kritici a za jásotu veřejnosti přijdeme o jednu z pojistek demokracie. Máme k tomu po uplynulých několika dnech velice dobře našlápnuto.
