Článek
Největší západní ekonomiky vykazují stagnaci, ne-li pokles a i evropská ekonomika rostla v minulém roce o pouhé jedno procento. Mezi nejrychleji rostoucí země se ale vyšvihla Česká republika, která v prvním čtvrtletí roku 2025 dokonce předběhla i Polsko a Španělsko, dosud nejrychleji rostoucí ekonomiky Evropy.
Zpomaluje nás přitom německá recese a pokles tamní průmyslové výroby, tyto zádrhely z německé strany se promítají do výsledků českých subdodavatelů, zejména v automobilovém průmyslu a ve výrobě těžkých strojů. Ekonomové před německým vlivem varovali a upozorňovali na možné propsání problémů našeho západního souseda do českých čísel, k tomu ale zatím nedochází a existuje pro to jednoduchý důvod.
Česko dostalo potřebnou injekci nové pracovní síly a tuzemské firmy jsou již schopné konkurovat těm západním, což žene nahoru vývoz služeb, zejména v IT. Důležité jsou také veřejné investice, ty čtvrtletní růst HDP podpořily o celou jednu polovinu, respektive 0,4 %.
Pružnější pracovní trh, vyšší reálné mzdy a rozvoj technologických firem
Tuzemský pracovní trh se dlouhodobě potýkal s extrémně nízkou nezaměstnaností a v souvislosti také s nedostatkem pracovní síly. Chybělo až 300 000 zaměstnanců a firmy musely lidi přeplácet, zejména ty v oblasti informačních technologií. S přílivem ukrajinských uprchlíků se situace zlepšila - obsazují zejména pozice s nízkou kvalifikací, ale také se někdy jedná o experty v oborech, kteří se na místním trhu uchytili. Česká republika před válkou na Ukrajině vymýšlela všelicos - dovoz pracovníků z Mongolska, Nepálu i Ukrajiny, ale nic situaci nevyřešilo a bariéry na straně státu bránily firmám v zajištění dostatku pracovníků na méně kvalifikované pozice. Navzdory dojmu, že Ukrajinci berou Čechům práci, je přímá úměra mezi obsazeností na nejnižších pozicích a tvorbou těch nových, lépe placených. Jedno bez druhého nemůže fungovat.
Ukrajinci přinesli na tuzemský pracovní trh poměrně zdravou konkurenci. Sám jsem se setkal se situací, kdy přišel ukrajinský projektant a řekl si o 30 tisíc měsíčně první rok a 50 až se vypracuje, zatímco jeho kolega z ČVUT a diplomem, na kterém stále nezaschl inkoust, žádal trojnásobek. Přeplácení některých nedostupných zaměstnanců je paradoxně z podnikatelského pohledu právě důvodem nízkých mezd - firma nemůže zaplatit ostatní zaměstnance a klíčové profese, kde chybí uchazeči, paradoxně parazitují na systému nedostupné pracovní síly.
Nezaměstnanost stoupla z 2,4 % na 4,4 % a uchazečů je více než pracovních míst. Ačkoli by se dal tento údaj vykládat negativně, jde o velmi pozitiví posun. V České republice existuje skupina zhruba 100 000 osob, které jsou takzvaně nezaměstnatelné. Jde o lidi se základním vzděláním v dluhové pasti, kteří nemají jakoukoli kvalifikaci. Tito lidé často pracují na černo a ve statistice se objevují dlouhodobě. Dalších zhruba 30 % nezaměstnaných je bez práce dlouhodobě více než rok. Úřad práce v reakci na data konstatuje, že jde o mix regionálních problémů a slabé ochoty lidí za prací cestovat nebo změnit kvalifikaci. I tak se ale prý daří uchazeče pocházející z uvadající průmyslové výroby rekvalifikovávat - alespoň ty, co opravdu chtějí.
V České republice jste před dvěma lety téměř nemohli založit firmu - lidé jednoduše nebyli a už vůbec nebyli ve velkých městech. Dnes je situace lepší a vzájemné vztahy zaměstnavatele se zaměstnanci jsou více v rovnováze. Oba mají své slovo a produktivita je opět tím, co definuje výši mzdy. Pružnější pracovní trh se pak odráží na růstu HDP České republiky a ochotě tuzemských firem investovat a rozšiřovat své provozy. Daří se zejména firmám v technologických a IT oborech - tento úspěch lze vidět i na nárůstu vyvezených služeb. V roce 2013 vyvezly České firmy do zahraničí služby za pouhých 11 miliard korun, minulý rok to byl již patnáctinásobek.
Injekce ukrajinské pracovní síly v České republice pomůže všem. Zaměstnavatelé zajistí dosud nedostupné pozice a díky rostoucí produktivitě vydělají všichni. Tento trend je také znatelný na růstu reálných mezd.
Jen za první čtvrtletí roku 2025 vzrostly v ČR reálné mzdy o 4,6 % a nominální dokonce o 7,2 %. V Rakousku, Německu, ale i ve Finsku mzdy poklesly a problémy má i Maďarsko.
Silné státní investice a nízké zadlužení
Česko je stále zadlužené pouze minimálně, konkrétně na 43 % úrovni státního dluhu ve srovnání s výkonem ekonomiky. Tento na evropské poměry nízký dluh umožňuje vládě poměrně flexibilní práci s veřejnými financemi a když je třeba, lze pomocí půjčky nastartovat ekonomiku tak, jak je tomu dnes. Investice státu a veřejných institucí se do růstu propisují úspěšně, jen v prvním čtvrletí šlo o 0,4 % HDP a pokud by trend pokračoval, investice se ve formě ekonomického výkonu vrátí již za dva roky.
Klíčový ukazatel schodku státního rozpočtu pak letos může dosáhnout průlomové hodnoty, kdy HDP roste rychleji než zadlužení republiky. Pokud se podaří tohoto zlomového ukazatele dosáhnout, půjde o významný úspěch - v Evropě je takto úspěšných jen minimum zemí, například Řecko nebo Chorvatsko.
Státní investice se tak propisují do ekonomiky, což není vždy pravidlem a zároveň se daří snižovat deficit nejen rozpočtovými opatřeními, ale také poměrově pomocí silného ekonomického růstu.
Stagnující průmysl a nepochopitelná fiaska v energetice
Když tato data čtu z pozice podnikatele a ekonomicky vzdělaného člověka, popisují zdravou zemi s perspektivou a úspěšnými podniky. Nechci zabíhat do politiky, ale vládní rozpočtová opatření pomohla a veřejné investice drží například stavebnictví navzdory stagnaci v rezidenčním sektoru naživu alespoň v oblasti liniových staveb.
I navzdory úspěchům v ekonomickém výkonu a rozpočtové politice se ale stále potýkáme s mnoha neduhy. Prvním je upadající průmyslový sektor, tam působí v hlavní roli stagnující německé firmy, které vsadily na špatného koně v podobě elektromobility a neumí nejen konkurovat, ale ani udržet výrobu na předcovidových úrovních. Naštěstí je česká Škoda silná, ale lze v budoucnu očekávat stagnaci, ne-li pokles i na poli automobilek.
Co ale vnímám jako průšvih úplně největší a téměř zcela na bedrech vlády, jsou Dukovany. Nemohu tento článek o prosperující republice napsat bez zmínky o této skvrně na celkovém poměrně pozitivním vnímání ekonomické situace a jejích výsledků. Perspektiva české energetiky je totiž katastrofální. Zrušený tendr na Temelín za Sobotkovy vlády a zpackané Dukovany pod taktovkou ministrů STAN jsou eminentním nebezpečím nejen pro růst České republiky, ale také pro peněženky místních občanů. Uhelné elektrárny stále tvoří 30 % energetického mixu a pokud je zavřeme, staneme se z dlouholetého exportéra elektřiny jejím dovozcem a opět vznikne závislost na libovůli a schopnostech zahraničních partnerů. Tento problém perspektivy energetiky v ČR je třeba vyřešit a jedná se o zásadní skvrnu na celkově dobré situaci na konci let 2024 a počátku roku 2025.
Neodpustím si poznámku a podotknu, že pozice ministra pro evropské záležitosti zřejmě nesplnila svůj účel a ostudné přijetí Korejců v ČR ten samý den, kdy soud zakázal podpis smlouva na Dukovany, bylo jedním z největších zahraničně-politických selhání, které pamatuji od Hamáčkovy cesty do Moskvy.
Politici líčí děs a zmar, situace je ale dobrá
I přes energetická fiaska je ale celková perspektiva České republiky dobrá. Vývoz služeb ukazuje, že konkurujeme již těm nejvyspělejším západním firmám i v oblasti technologií a investice do České republiky v oblasti polovodičů dále přivedou experty a posíli i četné subdodavatele - to vše přispěje k další tvorbě společnosti a rozvoji oboru.
Česku se - zatím - daří a je to celkem pozoruhodné, protože by se nám vzhledem k vývoji v Německu a panice na světových trzích dařit moc nemělo. V předvolební kampani ale politici popisují úplně jinou republiku, než tu, ve které žijeme.
Fialová bída, Ukrajinci berou lidem práci, nedostupné zdravotnictví a nedostupné léky, kolaps českého průmyslu… Taková hesla a výroky nejsou v předvolebních debatách nijak vzácné, ba naopak. Stačí ale umět číst v datech statistiků a rázem zjistíte, že zdaleka nejde o pravdivá tvrzení.
Namátkou vyberu například léky a zdravotnictví. Globální dodavatelské řetězce ovlivnily jednak celý svět včetně USA, Velké Británie nebo Německa, hlavně ale situace s dostupností léků v ČR je ovlivněna vysokou koncentrací lékáren a v obecné dostupnosti léčiv i konkrétních léků Česko zaujalo 6. místo v EU i v době, kdy podle některých politiků hrozil téměř Armageddon. Máme 5. nejlepší dostupnost zdravotnictví v EU, lepší než Polsko, Slovensko, Španělsko i Itálie a na stejném místě se umístily i naše jednotky intenzivní péče. V Česku neexistuje občan, který by ke zdravotní péči neměl přístup a to ve světě zdaleka není běžné.
Ani český průmysl nekolabuje. V lednu sice český průmysl meziročně poklesl, v únoru a březnu ale registroval růst nejen na meziroční úrovni ale také v oblasti zaměstnanosti. Celkově poklesly o více než procento pouze zakázky ze zahraničí, ty tuzemské ale vzrostly. Takto kolabující průmysl nevypadá a rozhodně nejde o celorepublikový trend, lze najít i množství firem - například v obranném průmyslu - které raketově rostou.
Když jsem v roce 2024 a v únoru 2025 chodil po ulicích Paříže, Londýna a Kolína nad Rýnem, mohu konstatovat, že se v České republice máme lépe než ve zmíněných městech. Jediné město svou životní úrovní srovnatelné s Prahou, Olomoucí nebo Brnem, byla alespoň dle mého názoru Varšava. Od Poláků se stále máme co učit, ale nevyměnil bych život v České republice za jakoukoli ze zmíněných evropských metropolí. Zdá se, že po letech útrap a ekonomické stagnace z velké části způsobené pandemií a válkou na Ukrajině, již konečně tuzemské firmy i občané našli cestu k prosperitě a data napovídají, že se ekonomice opět začíná dařit. Už chybí jen trocha optimismu a méně apokalyptických předpovědí ze všech stran politického spektra.
Upadající, stagnující a zbídačená Česká republika popisovaná mnoha politiky je pouhou iluzí, realita je o mnoho lepší a odpovědnost za úspěch má ve svých rukách především každý z nás, nikoli politici, ať už slibují cokoli.
