Chci, ale nedám: Babiš do Bruselu vletěl jako uragán

Dnešní článek věnuji objektivnímu vyhodnocení dosavadní diplomacie Andreje Babiše na půdě Evropské unie, kam se lídr hnutí ANO vyloženě i podle vlastních slov těšil. Má totiž s lídry Bruselu i dalších členských států Evropské unie další poněkud velkolepé plány. Účast premiéra vzbudila ohromné emoce zejména v opozičních řadách. Poslanec za lidovce, Marian Jurečka, psal o zradě přátel a spojenců, zatímco srovnával situaci dnešní Ukrajiny s Československem v době druhé světové války.

Tato paralela nedává smysl, protože Československo za svou svobodu nebojovalo a bylo donuceno k předání zahraničních opevnění do rukou Třetí říše. V letech 1938 a 1939, tedy v době, kdy bylo Československo nejprve rozparcelováno a později plně obsazeno, za svobodu československého státu nikdo nebojoval. Britové i Francouzi vyčkávali na svých pozicích a sledovali, jak Hitler se Stalinem masakrují Polsko, aniž by vyslali byť jen jediný tank či letadlo na pomoc. Američané následně vojensky nezasáhli ve prospěch Velké Británie až do útoku na Pearl Harbor a za pomoc Winstonu Churchillovi si řekli neadekvátně moc - konkrétně 12 vojenských základen v Karibiku, Kanadě a Jižní Americe. Zde lze uvést paralelu s ukrajinskou nerostnou dohodou.

Ale ne, Britové, Francouzi, natož Američané v časech nouze za Československo opravdu nebojovali. Situace Ukrajiny je podobná té Československu před Mnichovem, nikoli po Mnichovu a celý smysl vojenské, finanční i diplomatické pomoci Evropské unie tkví v záměru další Mnichov nedopustit. Proto jsou paralely neporovnatelné a věřím, že nejsem sám, komu přijde tento příměr opozičních politiků patetický, účelně manipulativní a nesprávný.

Český premiér měl klíčového spojence - Ukrajinu - zradit tím, že půjčku jako jeden z unijních lídrů schválil, leč jí odmítl finančně garantovat. Ukrajina své peníze dostane a Babiš se dokonce postavil i za společné prohlášení unijních lídrů, které Slovensko a Maďarsko odmítly.

Podle Petra Fialy pak míří Česká republika na východ tím, že Andrej Babiš podpořil bez finančních garancí pomoc Ukrajině, zatímco jí Slováci a Maďaři odmítli. Prostředky Rusů ale odmítli odblokovat primárně Belgičané a proti byla i Itálie. Míří tedy tyto státy také na východ? Co je onen východ, když východní křídlo EU, tedy Polsko, Pobaltí, Rumunsko a zprostředkovaně i Ukrajina drží Rusy na uzdě, zatímco si Belgičané a Italové kladou podmínky poskytnutí pomoci? Španělé, nejzápadnější cíp Evropské unie, pak výdaje do NATO vnímají jako podružné a jako jediní neschválili závěry summitu v Haagu. Babiše má jistě smysl kritizovat a summit EU nabídl množství příkladů, kde se premiér České republiky vydává na tenký led, otázka Ukrajiny to ale není. Kritika opozičních lídrů se stává vyčpělou, nekonkrétní, vágní a manipulativní, nikoli účelnou a konkrétní. Omílání frází o odklonu na východ a zradě spojenců již způsobilo, že Andrej Babiš v prvé řadě vládne. Současná opozice se zřejmě stále nepoučila z vlastních chyb.

V dnešním textu se tak zaměřím na skutečně důležité výsledky summitu EU a podrobnosti, na kterých opravdu záleží. Premiér Babiš se totiž opravdu riskuje a zvolil zcela nový styl diplomacie. Nezradil ale spojence, nezradil Ukrajinu a rozhodně ani neodklonil Českou republiku k Maďarsku a Slovensku - nikoli na východ - tím, že podpořil unijní pomoc, unijní prohlášení a nezablokoval summit jako celek, což samozřejmě udělat mohl. Nerad se pasuji do role Babišova obránce, ale už je té neopodstatněné kritiky až příliš.

Prvně si je třeba uvědomit, že v Evropské unii existují tři typy politiků - typ Němců, kteří určují dění, typ Estonců či Švédů, kteří podporují politiku napříč spektrem a typ Maďarů, kteří neustále blokují, rebelují a unii de facto podkopávají ideologicky i politicky. Petr Fiala byl druhým typem politika, který kvůli vlastnímu renomé a příklonu na západ často přehlédl závadné a diskutabilní opatření Bruselu, aby demonstroval jednotu. Andrej Babiš se přitom chce stát prvním typem lídra a určovat politické dění, což ale nemusí vyjít a v takovém případě se rázem může stát odpadlíkem typu Maďarska.

Český premiér ale zdaleka není jediným, kdo si diktuje podmínky a snaží se směřovat politiku Bruselu tam, kam sám chce. Lídři Německa, Francie a Itálie často zcela transparentně ohýbají klíčové dohody takovým směrem, aby výsledek maximálně nahrál domácím preferencím. Summit 18. prosince takový případ taktéž registroval - jednalo se o podpisu obchodní dohody se státy Mercosur. Jde o nebývale důležitý dokument, jehož ratifikace odblokuje obchodní výměnu mezi Evropskou unií a státy Jižní Ameriky. Zatímco evropské firmy budou dodávat automobily, elektroniku, medicínské přístroje a léky do regionů, výměnou lze očekávat násobně levnější dovoz potravin a komodit, který sníží v Evropské unii ceny všech myslitelných produktů - kávy, čokolády, krmné sóji, hovězího masa, ale i dalších obilovin a mléka.

Německo zoufale potřebuje nové exportní trhy, protože jej drtí Trumpova cla, což je ostatně důvodem, proč Friedrich Merz na dohodu se státy Mercosur tlačí. Nové trhy pro německý export pomohou i České republice, ale to by tu nesměli být italští a francouzští zemědělci, díky kterým nyní hoří Brusel, kde tito agrárníci a potravináři protestují i tím, že podpalují auta, vlastní dotované traktory a dělají vše myslitelné, aby k dohodě se společenstvím Mercosur nedošlo.

Georgia Meloni a Emmanuel Macron se tak logicky chopili příležitosti a podpis k nevoli Friedricha Merze odložili nejblíže k lednu roku 2026 s tím, že bude možná odložen i opětovně. Zradili tím spojence? Ano, Merz se několikrát vyjádřil o nutnosti dokument odsouhlasit co nejdříve. V duchu rétoriky Mariana Jurečky ale Italové a Francouzi zradili také Čechy, Slováky a Maďary a další státy, které stále zápasí s drahými potravinami.

Co naplat, Itálie a Francie si na summitu prosadila vlastní zájmy nehledě na zájmy spojenců z EU - taková je politika.

Ani Friedrich Merz si ale neodnesl pouze prohry. Na summitu 18. prosince bylo poslední možné datum, kdy mohl některý z členských států zablokovat německé dotace průmyslovým podnikům, které naruší konkurenční soutěž a donutí sousední státy - Česko nevyjímaje - k masivním dotacím cen elektřiny na úkor státních rozpočtů. Všechny členské státy Německu svým mlčením tento bezprecedentní krok vedoucí k erozi rovných podmínek mezi členskými státy schválily a Friedrich Merz může začít od nového roku masivně dotovat, což české firmy označily za “ masakr“.

Co naplat, Němci si návrh prosadili bez větších diskusí a Česká republika musí nový stav přijmout - a taktéž dotovat miliardy na energiích průmyslově náročným podnikům z vlastního rozpočtu, aby je nerozdrtila německá konkurence.

A nyní k Ukrajině. Tím, že Belgie, později i Itálie a další státy zablokovaly využití ruských aktiv v depozitáři Euroclear a dalších finančních domech, nezbývala jiná možnost, než prosadit půjčku garantovanou státy Evropské unie. V kontextu výše uvedených opatření je ale Babišův odpor ke garancím poměrně logický - odložení dohody s Mercosur, ale i německý program energetických dotací poškozují Českou republiku a vytváří nové finanční náklady. Babiš, než aby garance suše akceptoval, plán podpořil a vyjednal si výjimku.

Tímto přístupem se ale Česká republika, malá země s 10,6 miliony obyvateli a HDP na úrovni čtrnáctiny toho německého, pasovala do role unijních gigantů, kteří si výjimky a podmínky kladou odjakživa. V tomto přístupu, nikoli v garancích pro Ukrajinu, tkví budoucí riziko, protože úspěch Andreje Babiše bude záviset od jeho schopnosti sjednocovat partnery z dalších unijních států do větších aliancí a celků, které politiku Bruselu prosadí, nebo také odmítnou.

Svět není černobílý a evropská politika nabízí situace, kdy se odvěký spojenec lusknutím prstů změní v rivala, který tvrdě vymáhá vlastní zájmy na úkor blaha České republiky. Příklad Dukovan je vypovídající a Francouzi podnikli vše myslitelné, včetně zneužití pravomocí evropského komisaře k tomu, aby Českou republiku přesvědčili, že vhodným partnerem k dobudování Dukovan je pouze a jen státem vlastněná EDF.

Je tak třeba vnímat společné postoje Maďarska, Slovenska a České republiky nikoli v kontextu ideologie tamních lídrů, které Vladimir Putin běžně hostí v Kremlu, ale také skrze zájmy v Evropské unii, kde se hodí každý dostupný spojenec a jeho hlasovací síla. Není to volba partnerů, která určuje směřování České republiky, ale konkrétní prosazená opatření a jejich význam. Zde mohu opět uvést, že tento rok již dvakrát europoslanci Friedricha Merze - mezi nimi i Danuše Nerudová a Jan Farský - hlasovali po boku Patriotů pro Evropu Marine Le Pen, Viktora Orbána a Andreje Babiše na plénu Evropského parlamentu pro deregulační opatření zmírňující některé aspekty klimatické politiky a navazující regulace.

Pokud má být hlasování s Viktorem Orbánem toxické, měla by si Danuše Nerudová zamést před vlastním prahem. Na onu trestnou lavici si totiž s Viktorem Orbánem a jeho lidmi sedla letos již několikrát - konkrétně 13. listopadu při prosazení balíčku Omnibus I a 25. listopadu při odložení regulace EUDR.

Politika, jak je výše vidět, také někdy obsahuje pokrytectví a je třeba sledovat činy, nikoli rétorická cvičení jednotlivých volených reprezentantů.

Otázkou tedy není, zda Andrej Babiš se Slovenskem a Maďarskem hlasuje právem či neprávem, ale zda je schopen vytvořit alianci faktickou, nikoli ideologickou. Pokud by totiž český premiér podlehl vábení Ficova a Orbánova rebelství, může v očích dalších partnerů, Polska, Finska, Pobaltí, Rumunska či Francie, ztratit kredit a schopnost tvořit širší a důležitější aliance.

Je nesporně pozitivní, že premiér České republiky nejezdí do Bruselu pouze přijmout politiku, ale snaží se jí také tvořit. V tomto ohledu bylo možné pozorovat jisté snahy i u Petra Fialy, ale ten díky ideologickému příklonu k západu, kdy si nemohl dovolit jedinou kritiku Francie či Německa, ztratil možnost bouchnout do stolu a vyjednat potřebné výjimky. Česká republika byla respektovaná, opěvovaná na mezinárodní scéně, ale v tvorbě konkrétní politiky také omezená. Jakmile Petru Fialovi zablokovali Francouzi dostavbu Dukovan a způsobili diplomatické fiasko, zaslala vláda dopis Evropské komisi.

Andrej Babiš zkouší nový styl. Chce politiku přímo tvořit skrze důrazné prosazování českých - možná i svých vlastních - zájmů a hodlá být partnerem všech, ale také nikoho. Vše závisí na konkrétní agendě a v jedné chvíli může hlasovat se Španěly, v druhé zas s Dány proti Francouzům a ve třetím případě s Maďary, Nizozemci, Finy a Poláky proti Němcům - bude to ale znovu Babiš, který si v každé hlasovací koalici a konkrétní agendě pokusí ukrojit část pro sebe či Českou republiku v závislosti, zda bude v dané chvíli podnikatelem či premiérem České republiky.

Politika České republiky v Bruselu bude aktivnější, tvrdší a nekompromisnější, zároveň je ale otázkou, zda zrovna Andrej Babiš dokáže být tím, kdo na svou stranu strhne potřebné partnery k vytvoření potřebného tlaku na prosazení určitých bodů v jeho volebním programu. Zatímco revize povolenek ETS 2 není nemožná, zablokování migračního paktu narazí na odpor Německa, Itálie, Nizozemska, Dánska, Švédska, Belgie i Řecka a tímto konkrétním slibem si Babiš partnery nevytvoří, ale naopak potenciální shodu s dalšími členskými státy nabourá.

Zatím ale lídr hnutí ANO nikoho nezradil a už vůbec nezradil Ukrajinu. Styl jeho diplomacie spočívá v prostém „chci, ale nedám“, čímž plánuje lídr hnutí ANO ve stylu arabského tržiště obchodovat vlastní právo veta a měnit jej za politické ústupky napříč navrženou agendou. Politické klima navíc Babišovi v tomto ohledu přeje, protože Evropská komise je pod politickým tlakem Německa kvůli nedostatečné podpoře konkurenceschopnosti a odvěká hlasovací koalice socialistů a evropských lidovců je v Evropském parlamentu nejslabší za uplynulých 47 let.

Bude Babiš nabourávat evropskou politiku? Jistě ano, důležité je ale, co získá či ztratí s každým hlasováním a jací partneři budou ochotní s Babišem uzavírat hlasovací koalice v konkrétních agendách. Kritizovat Babiše za summit 18. prosince je ale - zatím - krátkozraké a na svém prvním představení premiér České republiky pouze předvedl, že jeho hlas nebude zadarmo bez toho, aby narušil konkrétní agendu nebo blokoval po vzoru Maďarů či Slováků pomoc napadené Ukrajině.

Prestižní a silně proevropský magazín Politico navíc Babiše uvádí jako jednoho z vítězů evropského summitu. A ano, Babiš registroval krátkodobou výhru a urval si pro sebe úspěch na úkor ostatních členských zemí Evropské unie. Tato praktika je ale v politice naprosto běžná a nepřemění-li se v protiunijní ideologii, nelze za tento přístup politiky kritizovat. Mají to totiž v popisu práce a přesně kvůli prosazování národních zájmů je lidé také volí.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.