Všemocný kartel OPEC ztrácí půdu pod nohama

V roce 1973 dominovalo tehdy 10 členů nově založeného kartelu OPEC světové těžbě ropy a tyto státy ovládaly 51 % tehdejší celosvětové produkce ropy. Později se počet členů rozšířil na současných 12 a vznikla také skupina OPEC+ zahrnující partnery kartelu, kteří společně se zakládajícími členy hýbou nabídkou ropy podle tržního prostředí a tím utváří poptávku. OPEC+ dnes zahrnuje například Rusko, Kazachstán, Ázerbajdžán, Mexiko nebo Brunej a tržní podíl rozšířeného kartelu činil ještě v roce 2022 přes 67 % na světové těžbě ropy.

I navzdory své snaze udržet dominantní postavení na trhu ale dnes podíl států OPEC na světové produkci ropy činí pouhých 29 % a při započtení rozšířené skupiny OPEC+ jde o 44 %. Ještě v roce 2022 ale státy rozšířené skupiny kontrolovaly 67 % trhu a mohly tak ceny zvyšovat i snižovat dle libosti a vyvíjet na největší světové odběratele paliv i značný politický tlak.

OPEC je vnímán jako ekonomická organizace, jejímž cílem je udržování cenové hladiny formou regulování nebo navyšování nabídky. To ale není tak úplně pravda, ropný kartel je také mocnou politickou organizací, jejímž primárním cílem byla destabilizace západu skrze politický tlak na cenu ropy, bez které se tehdy Spojené státy ani Evropa neobešly.

Případů manipulace cen ropy za účelem vyvinutí politického tlaku je hned několik a tyto případy byly vždy pro Evropu a USA zničující. Správně vyvinutý tlak ropného kartelu OPEC dokázal svrhnout vládu nebo prezidenta a vyvolat občanské nepokoje. Během jomkipurské války v roce 1973 uvalili členové nově založeného kartelu embargo vůči státům podporujícím Izrael a Velká Británie poprvé pocítila následky tlaku mocné organizace.

V reakci na skokový nárůst cen paliv a jejich nedostatek protestovali členové Dělnické unie, kteří byli nucení pracovat přesčas v reakci na nedostatek paliv. Británie také zavedla takzvaný třídenní týden spočívající v přídělovém systému elektřiny. Vláda britského premiéra následně padla a k moci se roku 1974 dostali skrze těsnou většinu labouristé. Krize by Británii nepostihla, nebýt emarga kartelu OPEC v reakci na podporu Izraele během již zmíněné jomkipurské války. Ve Spojených státech uvalené embargo dorazilo již tak skandály pošramocenou vládu Richarda Nixona, ale než došlo k jeho pádu, zavedl Nixon důležitý zákon o energetické nezávislosti, čímž podpořil domácí těžbu. Skrze tuto iniciativu postupně Spojené státy navýšily těžbu vlastní ropy a staly se ze země závislé na zahraničních dovozech největším světovým těžařem ropy o několik desítek let později. Přídělový systém na paliva zaváděly také další hlavní ekonomiky Evropy, jmenovitě Nizozemsko, Německo, Belgie, Portugalsko a Itálie.

Kromě tohoto dosud největšího politického tlaku v 70. letech se kartel OPEC a rozšířená skupina OPEC+ také angažovaly ve prospěch Ruské federace po Putinem nařízené agresi na Ukrajině. Pokud by v roce 2022 státy OPEC+ produkci navýšily, přispěly by k rychlejšímu úpadku ruské ekonomiky a nižším cenám paliv, díky kterým množství států nejen v Evropě váhalo Ukrajinu podpořit a rozhněvat si mocné spojence ropného kartelu. Členové organizace naopak Ruskou federaci a režim Vladimira Putina podpořily bezprecedentním snížením produkce o zprvu 2 miliony barelů denně a posléze až o 4 miliony barelů denně, čímž razantně navýšili cenu ropy v období let 2022 a 2023. Tento krok se ale stává kartelu osudným a od roku 2022 moc organizace OPEC nenávratně slábne. Pokud by měly státy OPEC+ politický nátlak vyvinout dnes, pravděpodobně by selhaly.

V reakci na podporu ruské agrese opustila OPEC v roce 2023 Angola. Nelze za tímto krokem ale hledat žádný humanismus, země pouze chtěla sama kontrolovat úrovně těžby a nesouhlasila s navrženým snížením produkce. Jednalo se ale o první znaky rozepří a upadající moci ropného kartelu, jehož podíl na světové těžbě klesl z 59 % v roce 2022 na 43 % v roce 2025 a stále setrvale klesá.

Objevili se noví těžaři, mimo jiné Guayana, Argentina či Brazílie a existující státy mimo ropný kartel těžbu taktéž navýšili, zde lze jmenovat USA, Norsko, Velkou Británii nebo Indonésii. Dnes má ropný kartel jiný problém - státy by rády těžbu navýšily, ale na světě je jednoduše příliš mnoho ropy a cena by u některých členů klesla pod náklady těžby. Kartel tak musí držet současné limity, ale každým rokem stoupá podíl těch, kteří na limitech OPEC závislí nejsou a moc dříve extrémně vlivné organizace setrvale klesá. Snižující se poptávka Evropské unie a Číny po ropě kartelu také příliš nenahrává a dopady pociťují zejména státy Perského zálivu.

Státy Perského zálivu mají kvůli vysokým příjmům z prodejů ropy navázané domácí měny na americký dolar, čímž zajišťovaly zvyšující se životní úroveň domácích obyvatel a možnost přímých investic z utržených dolarů zpět do svých ekonomik i zámořských aktiv. V reakci na politiku Donalda Trumpa ale měny Saúdské Arábie, Kuvajtu, Kataru i Spojených arabských emirátů poklesly vůči euru o 9 %, proti japonskému jenu o 7 % a proti britské libře o 8 %. Tento pohyb způsobil inflaci v průměru 2,5 % za první polovinu roku 2025. Nízké číslo? Státy Perského zálivu ale neudržují stejnou fiskální politiku jako evropské banky a inflace má zůstávat na nule, maximálně na několik desetinách procent. Navýšení proti běžnému stavu je tak násobné a Perský záliv zažívá přímé dopady Trumpovy politiky i na vlastních cenách zboží.

S poklesem kupní síly ale v roce 2025 také zásadně poklesla cena ropy z 80 dolarů za barel na dnešních zhruba 60 dolarů, což také ovlivnilo ekonomiky kartelu OPEC a příjmy státních rozpočtů. Saúdská Arábie těžila koncem roku 2022 10,5 milionů barelů ropy denně, dnes po dobrovolném snížení zůstává na 9 milionech barelů. Rusko těžilo na počátku roku 2022 11,5 milionů barelů ropy denně a dnes zůstává na 9,5 milionech barelů. Výsledkem bezprecedentních škrtů produkce z let 2022 a 2023 je i navzdory snahám kartelu OPEC rekordní pokles ceny ropy v roce 2025 a růst nezávislých producentů.

Pokud by hlavní členové rozšířené skupiny kartelu, mezi nimiž figuruje Rusko, Kuvajt, Írán a Saúdská Arábie, navýšili produkci na úroveň roku 2022, cena dál rapidně klesne a nabídka převýší poptávku. Dnes tyto státy vyčkávají, ale jihoamerická Guayana či Brazílie produkci naopak eskalují až o 800 tisíc barelů ročně a k navýšení těžby se chystá i Norsko a Velká Británie. Karel OPEC je tak v nemožné pozici - rekordně snížili nabídku, cena ale klesá a nezávislí těžaři během několika let uspokojili výpadky trhu.

Rozvoj elektromobility v Číně, Spojených státech a Evropě úpadek moci OPEC+ jen umocňuje. V posledních letech se navíc objevují zcela zásadní ložiska černého zlata v Argentině, Velké Británii a Africe, čímž hrozí nástup dalších dosud nezávislých těžařů a kartelu nezbývá na reakci příliš mnoho času. Ze žádané ropy se stává komodita, které je na světě nyní až příliš mnoho. Situaci si ale způsobil kartel OPEC sám svým politickým tlakem a podporou agresorů nejprve z řad arabských států a posléze i ústupky agresivní Ruské federaci. Lze tak v následujících letech očekávat i vzhledem k rozvoji několika zásadních ložisek v Jižní Americe setrvalý pokles ceny a jakékoli snahy ropného kartelu omezit nabídku za současných cen narazí pouze na další ztrátu tržního podílů největších producentů.

Dodatečné placené zdroje: