Putin: Ukončím válku, ale Evropané mi za to zaplatí

Jako první publikoval informaci o ruských požadavcích server Reuters, který uvádí několik dosud neznámých podmínek, které zazněly na summítu lídrů USA a Ruské Federace poblíž Anchorage. Vladimir Putin nechce pouze Doněckou oblast, Luhanskou oblast a Krym, chce také peníze a to především od Evropanů. Skvělá jednání a průlom, jak summit prezentuje Donald Trump, tak obsahují nejen bezprecedentní legalizaci násilného záboru území, ale také by evropské státy měly Rusům ještě zaplatit stovky miliard eur.

Na základě informací serveru Reuters by tak vojenská invaze na území sousedního státu podle Vladimira Putina měla být doprovázená potvrzením územních zisků Ruské federace, stažením ukrajinských vojsk z dosud nedobytých regionů, otevřením trhu ruským exportérům, zpřístupněním systému SWIFT ruským bankám a rozmražením zabavených ruských aktiv v hodnotě přes 200 miliard eur, které drží belgický bankovní dům Euroclear a další evropské bankovní domy. Navíc by ještě Spojené státy musely Rusům garantovat nerozšiřování NATO na východ, tedy blokaci členství pro Ukrajinu, Gruzii, Moldavsko, Arménii, Ázerbajdžán a další země, které o vstup do NATO usilují již nyní nebo další, které by mohly chtít do Severoatlantické aliance vstoupit v budoucnu.

Na politické úrovni pak Rusové žádají federalizaci Ukrajiny, tedy další rozmělnění moci centrální vlády na úkor samospráv oblastí. Čím větší je množina zkorumpovatelných politiků, tím lépe se Rusům bude s napadenou zemí v budoucnu pracovat a v rámci federace je jednodušší přetvořit Ukrajinu k obrazu Ruské federace tím, že popoří ty správné lokální politiky penězi i vlivem stejně jako v Moldavsku, Gruzii nebo Bělorusku. Ruština má být oficiálním jazykem na úrovni ukrajinštiny a do země si Putin přeje vpustit vlivový aparát v podobě pravoslavné církve úzce spolupracující s režimem v Moskvě.

Žádné reparace, žádný trest, žádná ostrakizace - Putin si přeje zcela transparentně legalizovat agresivní napadení Ukrajiny a odejít s miliardami eur a zpřístupněnými bohatými evropskými trhy. Také žádá politické změny na území státu, který nebyl schopen během více než tří let pokořit a z plánované třídenní operace vznikl brutální, ale de facto územně nehybný konflikt, ve kterém se Ukrajina, ale i Rusko pomalu vyčerpávají, aniž by jakákoli ze stran dosáhla větších územních zisků.

Ukrajina za obranu pozic na území Donbasu zaplatila desítkami tisíců životů vojáků a civilistů. Frontové linie jsou masivně opevněny a právě z tohoto důvodu by jejich postoupení znamenalo obrovský hazard s bezpečností země. Požadavky na federalizaci Ukrajiny a změnu státního uspořádání jsou nepřijatelné jakbysmet, ale Putin stále opakuje mantru o kořenech konfliktu, které vykládá nacifikací a militarizací země. Marně si lze připomenout, že to byli právě Rusové kdo vyslal neoznačené vojáky s vojenskou technikou na území Krymu, Doněcké i Luhanské oblasti.

Ačkoli jsou požadavky na první pohled zcela nepřijatelné a lídři Evropy s nimi nikdy nemohou souhlasit, Putin na politické rovině vyhrává. Donald Trump totiž zřejmě nechtěně - v horším případě záměrně - legitimizoval jednání s Rusy a ti mohli znovu zcela transparentně položit na stůl své vize a nyní jsou Evropané, Ukrajinci i Američané politicky odsouzeni s Rusy jednat. Okamžité odmítnutí požadavků Putina by znamenalo zásadní politické vítězství u států globálního Jihu, které nijak Ukrajinu neřeší a konflikt je pro ně příležitostí jak vydělat na levných surovinách z Ruska a postavit se dekádám hegemonie západu. Po summitu na Aljašce jsou najednou ruské požadavky součástí veřejné debaty a lídři EU, USA i Ukrajiny nad nimi diskutují v Bílém domě, což musí Vladimiru Putinovi dodávat příjemný pocit důležitosti.

Donald Trump je ale také pod tlakem, protože vedle Putina vypadal na summitu, kde ničeho nedosáhl, jako slabý a nerozhodný lídr. Z výše uvedeného výčtu požadavků se proti červnu 2025 a podmínkám Ruské federace při bilaterálních jednáních v Istanbulu změnily pouze kosmetické záležitosti. Rusové již nepožadují plnou anexi a uznání jejich kontroly nad všemi čtyřmi anektovanými regiony - Chersonskou, Doněckou, Luhanskou a Záporožskou oblasti - ale zredukovali svůj požadavek na polovinu, tedy dvě uznané oblasti. Reuters neinformuje o požadavcích na snížení stavů armády, což bylo také ruskou mantrou v Istanbulu roku 2022 i 2025.

Zbytek nereálných podmínek ze strany Vladimira Putina ale zůstal. Donald Trump nedojednal příměří a nevymezil se proti legalizaci zla v podobě možného uznání - nikoli právního, pouze faktického - ruských územních zisků a tím, že Vladimira Putina skutečně poslouchal a jím prezentované podmínky zvažuje, dává Rusům kredit.

Hrozby ze strany USA vyzněly na prázdno. Druhotné sankce USA nezavedou a Ukrajině neposkytnou další podporu v rámci vojenské pomoci, která by mohla zásadně Rusům ztížit postupné dobývání Ukrajiny. Kredit nejen před Rusy, ale před celým světěm tak ztratil hlavně prezident Trump.

Zcela reálně existuje pravděpodobnost, že Donald Trump po odmítnutí Putinových podmínek popsaných výše skutečně Ukrajinu podporovat přestane. Alternativou je naopak prohloubení pomoci a záleží zcela upřímně na tom, v jakém rozpoložení se zrovna prezident USA nachází a kdo ze státníků s ním mluvil naposledy. Pro dobro Evropy to, doufejme, nebyl Viktor Orbán.

Zamysleme se ale nad otázkou, zda druhotné sankce musí zavádět pouze prezident Donald Trump. Samozřejmě nemusí, Evropané ale raději odsouhlasí 18 jednotlivých sankčních balíčků, které sice postupně Ruskou ekonomiku poškozují, nejde ale o rázné a rychle funkční opatření. Druhotné sankce již dávno mohli zavést i Evropané, nemohou si ale dovolit ztrátu politických bodů a ekonomickou bolest.

A tak se půlmiliardová EU nachází opět na rozcestí. Dosud nebyli lídři schopní prokázat jakoukoli sílu a upevnit pozici nejen ekonomické, ale také geopolitické pozice bloku. Evropané sice stále disponují druhým nejbohatším trhem na světě, ale nejsou schopní jednotného postoje proti agresorovi s marginální ekonomickou silou, která je co do výkonu slabší než Itálie.

Vzhledem k výsledkům summitu na Aljašce a podmínkám Vladimira Putina je třeba zaujmout jasné a rázné stanovisko a prokázat relevanci evropského bloku. Pokud budou lídři EU stále čekat na akci ze strany Donalda Trumpa, dostane Evropa dohodu výhodnou především pro Spojené státy. Jisté je, že pokud dojde k uzavření dohody a přijetí některých zásadních požadavků Ruské federace - územní ústupky, nerozšiřování NATO, zrušení sankcí - agresora tím jenom posílíme a válečné choutky Rusů zažijeme v nejbližším letech znovu, tentokrát ale nebudeme mít Ukrajince, aby Evropu bránili.

Legalizace agrese vede pouze a jen k další agresi. To ukazují četné události historie, nejen stále opakovaný případ z Mnichova 1938. Když Italové v roce 1931 anektovali Etiopii, byli nejprve terčem sankcí, ale později ostatní národy agresivní zábor jiného státu uznaly. Italové tak posíleni sebevědomím anektovali i Albánii a v důsledku expanze uzavřel později Mussolini spojenectví s Adolfem Hitlerem, člověkem podobných vizí. Také Japonci v roce 1931 napadli Mandžusko. Liga národů nejprve napadení odsoudila, později ale japonskou kontrolu uznala. Výsledek? Japonci pokračovali dále do Číny a zavraždili stovky tisíc lidí.

Jak ukazuje historie, agresi nelze nikdy odměnit, uznat, omlouvat nebo tolerovat a agresivní válka Ruské federace na Ukrajině se nesmí stát výjimkou.

Dodatečné placené zdroje: