Článek
Cena ropy je na tříletém minimu, ale i tak jde o uměle udržovanou úroveň, na které se podílí zejména Saúdská Arábie, Irák, Mexiko a Kazachstán. Tyto státy totiž dobrovolně snížily svou produkci, aby vyrovnaly míru nabídky na trhu s poptávkou odběratelů a tímto způsobem stabilizovaly cenovou úroveň. Tento trend ale není udržitelný, protože síla a jednota kartelu OPEC a skupiny OPEC+ zdaleka není taková, jaká byla dříve, a jednotliví producenti ropy navíc nutně finance z prodeje této suroviny potřebují ve svých rozpočtech.
V dnešním článku popíšu vliv ukrajinské války a dalších konfliktů v Africe na globální trh s ropou a upřesním, proč v roce 2026 a dalších letech můžeme očekávat znatelně nižší cenu paliv i pohonných hmot. Kartel OPEC totiž udělal osudovou chybu a v roce 2022, zřejmě z domnění krátkého trvání války na Ukrajině, vyšel vstříc Vladimiru Putinovi a snížil objem těžby, aby navýšil cenu ropy na globálním trhu.
Od té doby ale uplynuly bezmála čtyři roky a kdysi mocný ropný kartel, za jehož přispění padaly vlády ve Velké Británii i Spojených státech, spadl do vlastní pasti. Nezávislí producenti dnes na trhu disponují vyšším podílem než členské země kartelu OPEC a navíc jejich podíl na světové nabídce raketově roste. Těží se nová ložiska v Jižní Americe a záměrné snížení těžby Ruska a Saúdské Arábie dokázali za několik let vyrovnat tři nezávislé země - Brazílie, Argentina a Guayana.
Tak dlouho OPEC manipuloval cenou, až se Rusové a Saúdi ocitli v pasti
Trh s ropou od 70. let 20. století fungoval na bázi většinového kartelu producentů, kteří společně manipulovali cenou tak, aby náležitě vydělávali, ale když bylo potřeba, aby také prosadili adekvátní politické cíle. Jomkipurská válka v Izraeli například vyvolala embargo kartelu OPEC na dovoz do Spojených států, Velké Británie, Nizozemska a dalších partnerů Izraele. Kartel OPEC byl tak mocný, že dokázal druhým a nejznámějším embargem v roce 1979 - v reakci na íránský převrat - navýšit ceny paliv ve Spojených státech trojnásobně a krize vyvolala nevídanou inflační vlnu, v jejímž důsledku musela Federální rezervní banka navýšit úrokové sazby až na 11 %. Není radno dodávat, že politické náklady nesl prezident Jimmy Carter a přišel o možnost znovuzvolení, protože krize přímo lemovala jeho předvolební kampaň.
Krize vyvolané kartelem OPEC podnítily ve Spojených státech snahu o soběstačnost v oblasti těžby ropy a zemního plynu, díky čemuž je dnes největší světová ekonomika také největším a soběstačným exportérem obou komodit. I tak ale kartel a jeho spojenci z OPEC+ zůstali i v roce 2022 majoritní silou a mohli i nadále určovat, jak bude drahá ropa a zda jí bude na trhu nedostatek, což se také přímo projevilo ve vývoji cen po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022.
Zatímco Rusové dobývali ukrajinské území, bombardovali města a drancovali zemi, členové kartelu OPEC a členské státy OPEC+ omezily těžbu o bezprecedentní 2 miliony barelů denně. Největším dílem se na omezení podílely firmy z Ruska, Iráku, Saúdské Arábie, Nigérie a Kazachstánu. Jenže jak už to u cenové manipulace bývá, postupem času se objevila konkurence a tyto dosud aktivní omezení vyrovnala. Objem těžby navýšila Brazílie, Kanada, Írán, Guayana a v neposlední řadě také Spojené státy. V souhrnném součtu tak došlo v letech 2022 a 2023 ke snížení produkovaného objemu ropy o 2,3 milionů barelů denně, ale dnes se produkce nezávislých těžařů navýšila o 4,5 milionů barelů, čímž se vyrovnala nejen zvýšená poptávka po ropě - hlad po palivech se každoročně stále zvyšuje - ale také dostupná nabídka.
Saúdové a Rusové zůstali v pasti. Zatímco arabská ropná velmoc exportovala 11,6 milionů barelů denně, dnes jde o 9,2 milionů a Ruská federace před válkou na Ukrajině vyvážela 11,8 milionů barelů denně, zatímco dnes exportuje pouhých 8,8 až 9,1 milionů barelů černého zlata na denní bázi. Tento pokles těžby ze stran největších těžařů se projevil nejen na jejich pozici v žebříčku producentů - USA byly v roce 2021 3. největší producent, dnes těžbě dominují - ale i na jejich rozpočtech. Saúdské přebytky vzaly za své a zatímco v roce 2022 země hospodařila s přebytkem ve výši 2,7 % HDP, v roce 2025 se Saúdové musí o více než 3,3 % HDP zadlužit, aby udrželi hospodaření státní kasy na požadované úrovni. Ruská federace je pak ještě v horší situaci, kdy příjmy z exportu ropy a fosilních paliv dosahují jen 60 % těch z let 2021 a 2022 a jen v meziročním říjnovém srovnání utrží za ropu a zemní plyn o 27 % méně proti roku 2024. V podobné situaci je také Irák a Nigérie. Obě země se od vypuknutí války na Ukrajině potýkají s nestabilitou vládních rozpočtů, které byly projektované na cenu na úrovni 84 dolarů za barel ropy, respektive na 78 dolarů v případě Nigérie.
Co ze souhrnu výše vyplývá? Členové OPEC a OPEC+ si dlouhodobé snížení produkce nemohou dovolit a již dnes trpí v důsledku rozhodnutí o snížení těžby v reakci na válku na Ukrajině. Dnes jsou tyto státy v pasti - navýší-li těžbu, cena klesne a zůstanou-li na současné úrovni, trh zaplní nezávislí těžaři svými produkty.
Ropy se těží příliš mnoho - rok 2026 přinese zlom
Již dnes bankovní domy J.P. Morgan a Goldman Sachs předpovídají cenu ropy Brent na úrovni zhruba 52 dolarů za barel v první polovině roku 2026. Tato cena by pak lehkou ropu WTI a ruský Urals ohodnotila na 40 až 47 dolarech za barel v závislosti na konkrétním druhu produktu a jeho kvalitě. Do této kalkulace je ale zahrnuta současná úroveň těžby klíčových producentů. Saudi a Rusové by tak museli zůstat na současných úrovních, které drancují státní kasy obou zemí a uvrhají je do rozpočtových deficitů. To není příliš představitelný scénář, zejména při zvážení varianty ukončení konfliktu na Ukrajině.
Americká agentura EIA projektuje globální denní poptávku na 103,8 milionů barelů ropy denně a nabídku na 106,8 milionů barelů ropy denně, což je první registrovaný přebytek nabídky od roku 2020 a pandemického poklesu cen. Tento trend ale podle EIA přetrvá a v roce 2026 se poptávka zvýší na pouhých 104,4 milionů barelů, zatímco nabídka vyroste bez zahrnutí navýšení těžby na 109 milionů barelů.
Trh s ropou ale nemůže registrovat dopady převisu prodejců nad kupci okamžitě, kontrakty se obchodují dlouhodobě a cenový šok tak lze očekávat až v horizontu zhruba šesti měsíců. Výsledkem bude velmi pravděpodobně cenová korekce a tento šok opět trh na několik měsíců paralyzuje a kartel OPEC situaci nevyřeší, protože ztratil své zásadní páky již v roce 2022 - další snížení produkce členů kartelu nepřipadá kvůli dopadům na jejich peněženky v úvahu.
Jak konkrétně tržní šok proběhne a za jakých dopadů na přední těžební velmoci, to ukáže až čas. Již z dnešních otevřených dat je ale zřejmé, že se ropy těží příliš mnoho a mohou za to především ti, kdo trh s černým zlatem v prvé řadě dekády kontrolovali, tedy především země Perského zálivu a Ruská federace. Tyto státy roku 2022 s vidinou zisku uvrhly samy sebe do pasti a s důvěrou ve Vladimira Putina riskovaly své tržní pozice. Dnes se jim tato důvěra vrací jako bumerang a trh již není kompaktní, nýbrž plný nových hráčů ochotných agresivně riskovat.
S válkou na Ukrajině tak neskončila pouze iluze o neporazitelné ruské armádě, která dodnes zápolí o marginální města s násobně slabší Ukrajinou, ale také je konec dekádám nadvlády mocného ropného kartelu, jehož stvořitelé přecenili vlastní síly a skrze politické ambice zapříčinili vlastní pád i ztrátu kontroly nad globálním trhem.
Běžný občan na současném stavu ale bezesporu vydělá, protože se stále i dnes cena fosilních paliv přímo propisuje do cen potravin, osobní dopravy, logistiky, výroby plastů a mnoha dalších oborů. Nižší cena ropy běžně znamená nižší inflaci a tak nám Evropanům alespoň pro jednou přinesou nesnáze ropného kartelu nějaký ten benefit.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
