Článek
Často přemýšlím nad otázkou, jak je možné, že mladí lidé vůbec nic neví o Íránu, Indii, Číně, nedej bože o jihoamerických zemích. Také jsou úplně zmatení, když jde o dezinformace ať už ty čínské, ruské nebo i některé západní, které vykreslují zejména východní režimy bez kontextu nutného k pochopení tamních poměrů. U Ruska je situace vesměs lepší, zejména kvůli probíhající agresi na Ukrajině, nicméně student střední školy odmaturuje a znalosti dnešních globálních aktérů, jejich pohnutek a motivů, jsou nulové.
Vypustíme tak ze školy zcela nepřipraveného jedince, který „uvěří“ jakékoli zajímavé informaci, která může být vykládána zcela tendenčně. Takové informace jsou pak reálným nebezpečím, zejména jsou-li prezentovány známými osobnostmi typu Elon Musk nebo Tucker Carlson. A je to, máme nového protiproudaře. Stačí mu jen předložit ty správné informace vytržené z kontextu.
Pro následující text jsem vybral pro srovnání to nejelitnější pražské gymnázium - Gymnázium Jana Palacha. Pokud na této škole výuka dějepisu nezahrnuje některé zásadní okruhy, pochybuji, že je situace odlišná jinde. Osnovy si můžete prohlédnout sami zde, shrnutí tematických okruhů vyučovaných na gymnáziu začíná stranou 168.
Indie, Čína a arabské dějiny raného středověku i renesance úplně chybí - 1. ročník
To, že existuje Čína a Indie se žák dozví v 1. ročníku pomocí rozboru buddhismu, hinduismu, taoismu a konfucianismu, alespoň něco. Zcela ale chybí aspekt bohatství, státního uspořádání, čínského písma i rozvinuté administrativy. Žák tak nevnímá fakt, že civilizace v období let 200 až 1000 n.l. byla rozvinutá především v Asii, státech Perského zálivu, případně i maurském Španělsku a medicína, filosofie, stavebnictví i technologie Evropa přebírala zejména odtamtud.
O existenci muslimského chalífátu se mluví pouze v kontextu Karla Velikého, který odrazil dobyvatele ve Francii a započal tím tak rozkvět novodobé Říše římské. Důraz je kladen na Břetislavovy dekrety, kupce Sáma, Velkou Moravu a další - dle mého názoru marginální - události raného evropského středověku, které v kontextu rozvoje civilizace na Východě a Blízkém východě neměly nijak zásadní význam. Ani dějiny křesťanství a důraz na regiony Kavkazu - Gruzii a Arménii, první křesťanské státy - nebo Afriky - Etiopské království - nejsou vykládány globálně, nýbrž jen v kontextu tehdy zaostalé Evropy.
Učební plán pro první ročník čtyřletého gymnázia, které je vnímáno jako jedno z pěti nejlepších v Praze.
Kromě Břetislavových dekretů, kupce Sáma - o kterém neexistují věrohodné dobové záznamy - a znalostí teritoriálního rozdělení raně středověké šlechty včetně hierarchického uspořádání by také stálo za to rozvést maury, medicínu v arabských zemích, válku tří království v Číně - která zabila 30 % tehdejší světové populace - a raketový rozvoj islámského vědění, náboženství i filosofie v době kupce Sáma a později?
V pozdějších letech, kdy je středobodem slavná Zlatá bula sicilská, se zapomíná na sjednocení Číny, otevření hedvábné stezky a související růst světového bohatství, vyrabování Íránu Mongoly a související úpadek tamější kultury.
Co Mongolský chanát na Krymu (pro pochopení dnešního konfliktu zásadní), mongolský chanát v Číně i Rusku a tato globální témata zasadit do kontextu rostoucí životní i civilizační úrovně Evropy?
Časová dotace by mohla nahradit některé Vladislavy, Břetislavy, a Přemysly Otakary… Oplátkou by studenti možná pochopili, proč z jejich pohledu zaostalé totalitní režimy - Írán, Rusko - mají dnes své sféry vlivu a proč se chovají tak jak se chovají?
To jsme ale v prvním ročníku čtyřletého gymnázia, v dalších dvou ročnících vývoj Indie, Číny, arabských zemí i Dálného východu chybí úplně. Střih, klapka, přeskočili jsme přes 1 800 let a jsme v období mezi první a druhou světovou válkou.
Viktoriánská éra v Asii, opiové války, Mughalská dynastie v Indii, zkáza Timurovy dobyvačné kampaně, dynastie Ming, Čching, Východoindická společnost, Japonsko, Kadžárovci v Íránu nebo dynastie v Osmanské říši jsou úplně opomenuty. Důraz je kladen na baroko, romantismus, umění tehdejší doby, rakousko-uherské dějiny včetně těch raných a průmyslová revoluce je vnímaná jako zcela evropská záležitost s tím rozdílem, že v Indii byla o sto let dříve než v Evropě - to se ale studenti nedozví.
Přelom třetího ročníku a čtvrtý alespoň drobně Asii pokrývá, k pochopení dnešního světa to ale nestačí
Nechci pouze kritizovat. Je mi jasné, že je těžké do dvouhodinové týdenní časové dotace vměstnat tematické bloky, když máte nařízeno učit děti o romantismu, baroku, rokoku a Františku Palackém. Polovina témat druhého ročníku níže je ale marginální na úkor těch z 20. století a kontextu předcházejícímu novodobým dějinám. Náhradou těchto témat by rozhodně nedošlo k nepochopení dnešní České republiky, řekněme si to upřímně - co udělal Jiří z Poděbrad a Rudolf II. je dnes zcela irelevantní.
Témata pro 2. ročník čtyřletého gymnázia
Jak se Anglie ocitla v Indii? Proč a jak dlouho Čínu okupovalo Japonsko? Nevedlo náhodou Rusko s Japonskem válku už o 40 let dříve před druhou světovou? Které mocnosti kontrolovaly jednotlivé státy Jihovýchodní Asie?
Ne - raději baroko, rokoko, dějiny klasické hudby a nové impulsy pro hospodářství v 17. století.
Znalostní dluh vyrovnává alespoň částečně přelom třetího čtvrtého ročníku, ve kterém je první zmínka (po dvou letech a předchozí zastávky u taoismu a konfucianismu) o existenci Číny a jejích dějin v období mezi 1. a 2. světovou válkou. K tématu ale chybí popis, co by student z výkladu měl pochopit - který je uveden u všech dalších témat. Tedy lze předpokládat, že je téma Asie v meziválečném období marginální na úkor jiných - například zvnitřnění víry a rytířské kultury.
Učební plán pro přelom 3. a 4. ročníku
Od konfucianismu a taoismu naskočíme rovnou do druhé světové války, Mao a Chomeneí nejsou pro studenty relevantní
Ve čtvrtém ročníku pak student naskočí do dějin první a druhé světové války, opět orientovaných výhradně na Evropu. Alespoň zde je věnován nějaký čas rozpadu Osmanské říše, roli Japonska v první a druhé světové válce a částečně i vývoji v Číně po svržení dynastie Čching.
Krátce se učební plán věnuje i Izraeli, Kubě a roztržce mezi Čínou a SSSR. Opět - alespoň něco. Bez kontextu občanské války v Číně, pochopení brutální politiky Mao Ce-tunga, desítek milionů obětí jeho industrializace a následné kulturní revoluce ale není možné Číně a totalitnímu režimu rozumět. Čína je dlouhodobě pod vládou komunistického režimu daleko nebezpečnější než postupně upadající Rusko. Student tomu ale nemůže rozumět, Číně se vůbec nevěnoval.
Chybí pak vývoj v Jižní Americe, diktátorské režimy a vojenské puče, revoluce v Íránu, války v Afghánistánu - všechny tři - a konflikt Británie s Argentinou o Falklandy. Zejména Írán v kontextu války s Irákem, revoluce a dnešního režimu je klíčovým tématem pro pochopení Blízkého východu.
Nezmění-li se výuka historie, budeme odsouzeni k jejímu opakování
Důvod, proč si dávám tak moc záležet a tento článek píšu, je prostý. Níže uvedu několik zcela očividných dezinformací, které ale slaví úspěch u globálního publika. Naši studenti nedisponují znalostmi pro jejich ověření a pochopení, zejména pokud pracují s „rychlými“ zdroji typu Twitter, Instagram nebo Facebook.
„USA byly proti revoluci v Íránu a proto dnes tento stát se starobylou kulturou, odkud vzešla pokročilá medicína a astronomie potlačují a popudily proti němu světové společenství“
na to navážu následovně,
„Stejně jako v Íránu chce USA ruské zdroje, upozadit Čínu a rozvrátit Blízký východ“
nebo,
„Státy BRICS - Čína, Írán, Rusko atd. - chtějí svobodný obchod, zatímco USA a Evropa uvalují sankce a vykořisťují přírodní zdroje“
Tyto dezinformace mají úspěch, je na nich totiž zrnko pravdy a 90 % vypuštěného kontextu, který studenti nemají bez znalostí historie šanci pochopit. Antisystémové strany a zcela otevření podporovatelé totality tak najdou věrné posluchače, protože prezentují něco „jiného“. A pokud jinakost okořeníme špetkou pravdy, myšlenka se uchytí.
Bojovat proti dezinformacím je tak možné jen díky pochopení kontextu dnešního globálního světa - jak vznikl, jaké se dělaly chyby, jakých zvěrstev se dopustili dnešní „totalitní mravokárci“ a jaké mají totalitní státy motivy včetně historických sfér vlivu.
Je ale potřebné vzhledem k dnešnímu dění informovat studenty jinak, témata rozdělit do globálních bloků typu Evropa, USA, Blízký východ, Dálný východ atd. včetně kontextu historie a vývoje tamějších režimů. Věřím, že namísto Břetislava a Sámy by tyto informace měly reálnou váhu a hodnotu pro dnešní generace v době, kdy je informací až příliš.
