Článek
Jako by nestačilo, že mediální svět prochází nevídanými změnami a obsah není již zdaleka konzumován na samotných televizních obrazovkách, ale přechází na méně či více zavedené platformy, které dávají prostor jeho dezinterpretaci a upřednostňuji svými algoritmy minutová videa před propracovanými reportážemi.
Změnil se také politický svět - osobnosti již nejsou závislé na pozvání do televize, jako byly dříve, a stávají se samostatnými médii a tvůrci obsahu, což přímo konkuruje podstatě média jako garanta spravedlivé a vyrovnané diskuse, čímž opět moderátoři a reportéři ztrácí další oblasti, kterým dominovali. Fenomén AI, deepfake videí, dezinformačních či dezinterpretačních stránek, ale také aktivismus na obou stranách politického spektra tlačí veřejnoprávní média k hyperkorektnosti, čímž dále popuzují část veřejnosti tíhnoucí k pravicově-konzervativnímu směru.
V době bezprecedentních změn a společenských nálad polarizujících společnost, jakými jsou zelená opatření EU, válka na Ukrajině, konzervativně-liberální souboje v parlamentu i nástup ultrakonzervativního hnutí v USA, si Česká televize zasloužila kapitána do rozbouřených vod. Diplomata ve veřejné diskusi, sekerníka a schopného manažera či manažerku za oponou. Někoho, kdo dokáže být nekonfliktním prvkem napříč politickým spektrem a zároveň zvládne uřídit miliardový kolos čelící frontálnímu útoku politiků i měnící se doby.
Povězme si upřímně, Česká republika je polarizovaná natolik, že neexistuje způsob, jak by mohla veřejnoprávní ČT vysílat a uspokojit většinu společnosti. Pokaždé, stejně jako na plénu parlamentu, si budou nejen politici, ale i lidé vzájemně vyčítat co kdo řekl, co kdo neodvysílal a proč se mluví o tomto tématu namísto jiného, které více vyhovuje tomu konkrétnímu politikovi či občanovi. Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve České televize se stala otázka navýšení koncesionářských poplatků, které se nevalorizovaly posledních 15 let.
Jan Souček, bohužel, za své krátké působení v čele České televize zničil co mohl. Zásadně svou nezvládnutou komunikací přispěl k existenčnímu ohrožení největšího veřejnoprávního média a ve svých posledních dnech vymazal tu poslední důvěru, kterou instituce u občanů České republiky měla.
Kampaň za zvýšení poplatků doprovázely výhrůžky a bizarní marketing
Diskuse o navýšení koncesionářských poplatků byla tématem výhradně politickým. Ředitel Jan Souček se měl už z principu zdržet veškerých komentářů pro i proti navýšení rozpočtu televize a zachovat si tak alespoň jakýsi dojem nestrannosti. Koneckonců je ředitelem, nikoli politikem, a má plnit pokyny, nikoli zasahovat do práce demokraticky voleným zástupcům.
Zde Jan Souček selhal poprvé - přímo vybízel ke zvýšení poplatků a svou kampaň doprovodil poněkud bizarním vizuálem, který sdílely přímo účty České televize. Takový střet zájmů si nemůže ředitel veřejnoprávního média dovolit a i proto se na instituci sesypala oprávněná kritika. Šlo ale o chybu samotného Jana Součka, bez jehož souhlasu by tato propagace zvýšení rozpočtu z peněz daňových poplatníků vytvořená za peníze daňových poplatníků nikdy nespatřila světlo světa.
Už jen fakt, že si Jan Souček neuvědomil, jak cennou munici dodává kritikům ČT, kteří usilují o její zestátnění, jej diskvalifikuje jako schopného manažera a je s podivem, že byl pro roli vedoucího miliardového podniku vůbec vybrán.
Souček ale nezůstal u propagační kampaně, často sdílel výhrůžky o krácení televizního obsahu, archivů a produkčních aktivit instituce, aniž by je podložil konkrétními čísly. Tím dále kritikům instituce poskytl munici, protože z pozice ředitele miliardového podniku v měnící se době jednoduše není možné prezentovat případné důsledky, dokud nebylo ve výhradně politické záležitosti rozhodnuto.
Součkova derniéra - ponižující praní špinavého prádla na veřejnosti
Tím nejhorším proviněním Jana Součka je ale sled událostí a vyjádření v posledních týdnech. Jak ví každý, kdo má zkušenosti s řízením jakéhokoli podniku, o to více takového, jehož výsledky jsou předmětem každodenní veřejné debaty, za žádných okolnosí není rolí ředitele veřejně propírat ,,špinavé prádlo“ veřejně, natož v médiích.
Vyjádření ředitele České televize o nátlaku radních, čímž de facto nátlak potvrdil a usvědčil sám sebe z toho, že před klíčovou volbou vyjednával podmínky, za kterých jej dotyční radní zvolí, bylo něčím ve vrcholovém managementu neslýchaným a poškodilo obraz České televize i u těch, kteří dosud instituci podporovali.
Jan Souček zvládl něco, co se nepovedlo žádnému řediteli České televize v minulosti - naštval a rozhořčil úplně všechny.
Radost z nejnovějších událostí mají zejména ti, kteří veřejnoprávní média dlouhodobě kritizují a volají po větší státní kontrole i rozpočtu podléhajícímu rozhodnutí politiků. Všechny tyto argumenty nyní uprostřed chaosu a ponižujících tiskovek i mediálních výstupů nacházejí nové publikum a osud dosud respektované, úspěšné a v minulosti skvěle řízené televize visí na vlásku.
Česká televize, bohužel, může v současnosti přežít jen v případě, že radní naleznou shodu na novém řediteli napříč politickým spektrem. Doufejme v někoho, kdo bude schopen si vydobít respekt i uvnitř hnutí ANO Andreje Babiše, protože navzdory ostrým veřejným prohlášením, není ani v jeho zájmu omezit v době sofistikovaných dezinformačních médií to jediné, které může v případě krizí či nenadálých událostí informovat zcela objektivně a kopírovat zájmy státu.
Jisté je, že kritici ČT jsou nyní na koni a pokud uspějí, bude Jan Souček nezpochybnitelým hrobařem veřejnoprávní instituce a tím, kdo svým neprofesionálním a afektovaným jednáním přispěl k pádu kolosu, který nás provází již desítky let a je domovem některých z nejlepších a nejrespektovanějších českých reportérů, jakými jsou například Michal Kubal nebo Daniel Stach.
PS: Nebyla by skvělou volbou na pozici ředitelky ostřílená mediální matadorka Libuše Šmuclerová?
