Článek
Manžel Pepa (79) celý život těžce pracoval v dolech, ale nikdy nebyl šetřivý typ. V mládí neudržel korunu a často trávil čas s kamarády v hospodě, neodpustil si pivo ani cigarety. A tak jsme měli co dělat, aby se nám podařilo doplatit půjčku na dům, který jsme si s mužem vybudovali. Však taky jsem se na tom přičinila, byla jsem věčně v práci a jako mistrová v textilním průmyslu jsem vzala každý přesčas, abychom měli peníze navíc a naše dvě děti Petra (57) a Tomáš (55) nemusely strádat..
Lákavé nabídky zboží za „výhodné“ ceny manžela nenechaly vklidu
Když už byl manžel v důchodu, tak se mi ulevilo. Konečně se zklidnil, netrávil tolik času s kamarády a věnoval se kutilství a práci kolem zahrady. Byla jsem spokojená, tedy do té doby, než nám domů začaly chodit balíčky. „Co to je?“ valila jsem oči, když si muž rozbaloval balík. „No to je úžasné, moc jsem tomu nevěřil, ale oni mi opravdu k těm dvěma kapesním rádiům dali dárek zdarma. Podívej se , svítící klíčenka!“ radoval se jak malý kluk. Nechápavě jsem na manžela pohlédla a zeptala se: „Pepo, na co ti budou ta rádia?“ No za opaskem ho budu nosit, když budu pracovat, a to druhé budu mít jako záložní,“ oznámil mi vítězoslavně. Nesouhlasně jsem kroutila hlavou, ale manžel jen nade mnou mávl rukou a šel si kutit do své dílny.
Za další týden přišel zase balík. „Vidíš to, jaký jsem udělal skvělý kup? K těmto digitálním hodinkám mi poslali další hodinky jako dárek,“ řekl. Pro manžela jsem neměla pochopení, různých hodinek měl doma už pět, přesto potřeboval koupit další. A tak to pokračovalo dál, příště to byla čelovka, stojany na knížky, zázračné čističe na skvrny a tak dále. Manžel nabídkám v televizi a časopisech nemohl odolat. Tohle musí skončit, řekla jsem si a večer jsem si chtěla s manželem promluvit, ale bylo to marné, nechtěl nic slyšet „Jsou to taky i moje peníze, tak si je můžu taky utratit za co chci,“ řekl mi uraženě. A tak jsem neprotestovala a doufala jsem, že se nějaký z jeho krámů rozbije a on už si nic kupovat nebude.
Kvalitní hrnce z Německa, třeba pro vnučku
Když jsem se ale vrátila z návštěvy mé maminky, uviděla jsem na stole v kuchyni velkou krabici s hrnci. Polil mě pot. „Pepku na co si to zase kupoval, hrnce žádné nepotřebujeme,“ řekla jsem rázně manželovi. „Ale zvonila tu na mě paní a ukazovala mi, jak ty hrnce z Německa jsou kvalitní a měla pravdu, to se bude jednou hodit pro naši vnučku do výbavy, stály jen pět tisíc,“ odpověděl. Lapala jsem po dechu: ,„Pepo, zbláznil si se? Bára než vyroste, tak dávno už budou jiné hrnce!“ Manžel se opět zatvrdil, byl přesvědčen o výhodné koupi. Mezitím nám za další týden přišly nějaké vitamíny, to už jsem se neudržela a volala na číslo, že manžel udělal objednávku omylem a vitamíny jsem poslala zpět.
Mami přijeď, jsou tu chlapi s pilama!
Chvíli se nic nedělo a já už si začínala myslet, že Pepa si dal s nákupy konečně pokoj, ale to jsem se spletla. Volala mi dcera, která měla postavený dům vedle nás a už mi rozrušeným hlasem hlásila: ,,Mami jsou tu nějací chlapi a předvádějí tátovi nějaké pily, radši přijeď, myslím, že je chce koupit.“ Sedla jsem na kolo a spěchala jsem za nimi z místního obchodu. Když jsem dorazila, venku stáli tři muži a ukazovali Pepovi, jaké kvalitní značkové pily si může koupit. „Pane, tyto dvě pily stojí jen 10.000 Kč a tu třetí vám dáme jako dárek zdarma. Takovou nabídku v obchodě nenajdete,“ naléhali na něj. Pepa už otvíral peněženku a chtěl si je koupit. Ihned jsem se musela reagovat: „Pepo, pokud tu pilu potřebuješ, radši si jednu kup v obchodě, tady to jsou beztak nějaké padělky.“
Chlapi začali nervózně po sobě pokukovat a natahovali jednu pilu za druhou, aby manžel viděl, jak jsou funkční a spolehlivé. Pepovi svítily oči. „Beru je,“ řekl jim nadšeně. Prodejci rychle předali manželovi pily a auto i s chlapy zmizelo coby dup. Samozřejmě po prvním použití přestaly pily fungovat a manžel seděl smutně u své dílny. Vítězoslavně jsem chtěla něco prohlásit, ale vlastně mi ho bylo líto. Pily byly padělky a telefonní číslo na papíru od prodejců bylo nedostupné. „Tak myslím, že už nic kupovat nebudu,“ řekl rázným hlasem Pepa a já si oddechla. Nebýt nefunkčních pil, manžel by s nákupy nepřestal a stálo by nás to ještě víc. Pepa naštěstí došel k prozření a od té doby si už nic „výhodného“ od nikoho nekoupil.
