Článek
Slovo hysterie používáme ještě dnes. Jako označení pro přehnanou reakci, výbuch emocí, něco „nepřiměřeného“. Jenže za tím slovem se skrývá příběh, který je mnohem starší — a mnohem temnější.
Po staletí byla hysterie diagnózou, kterou lékaři dávali ženám, když nevěděli, co s nimi. Bolest, smutek, únava, vztek, touha po svobodě — všechno se dalo schovat pod jedno slovo. A to slovo říkalo víc o společnosti než o ženách samotných.
Ve starověku se věřilo, že za hysterii může „putující děloha“. Ve středověku to byla posedlost. V 19. století „ženská slabost“. Až později se ukázalo, že většina těchto žen netrpěla žádnou záhadnou nemocí — jen žila v podmínkách, které jim nedovolovaly mluvit, rozhodovat, nebo vůbec cítit.
Hysterie byla způsob, jak umlčet to, co bylo nepohodlné. A zároveň způsob, jak pojmenovat to, čemu nikdo nerozuměl.
Dnes už se hysterie jako diagnóza nepoužívá. Ale její ozvěny zůstávají. V tom, jak mluvíme o emocích. V tom, jak rychle označíme něčí reakci za „přehnanou“. V tom, jak snadno přehlédneme, že za výbuchem může být únava, strach, tlak nebo dlouhodobé ticho.
Možná je čas přestat používat slovo, které vzniklo z nepochopení. A místo toho se ptát: Co se za tím opravdu skrývá?
Rychlé historické poznámky
Co bylo považováno za hysterii
- nevysvětlitelná bolest, únava, úzkost, smutek
- záchvaty, třes, „epileptické“ stavy
- ztráta hlasu, ochrnutí, necitlivost
- emoční výbuchy, pláč, vztek
- touha po svobodě, vzdoru nebo změně
- jakékoli chování, které se nevešlo do tehdejší představy „správné ženy“
Jak se hysterie léčila
Historické zdroje uvádějí velmi rozdílné přístupy podle doby:
- Starověk: bylinné směsi, masáže, koupele, snaha „vrátit dělohu na místo“
- Středověk: modlitby, exorcismus, tresty
- 18.–19. století:
- klid na lůžku
- elektroterapie
- masáže a tzv. „léčebné masáže pánevní oblasti“
- masturbace prováděná lékařem jako léčebný zákrok (tehdy považovaná za medicínský výkon, ne za sexuální akt)
- vynález prvních mechanických vibračních přístrojů, které měly lékařům ulehčit práci při této terapii
- 20. století: diagnóza mizí, symptomy se přesouvají pod úzkostné a somatizační poruchy
Text částečně upraven pomoci AI.
