Článek
Odtud odešel po 6 letech, a to z důvodu vážného úrazu. Poté se věnoval zámečnické práci, ale i podnikatelským aktivitám. Díky tomu ale propadal do obrovských dluhů, což byl také jeden z vražedných motivů.
První vraždu spáchal roku 1994, když potřeboval získat zbraň. Navštívil tedy svého kamaráda, který byl zaměstnán jako vrátný. Vyvolal hádku a v nastalé potyčce Vacík použil kamarádovu zbraň, vystřelil a utekl. Bohužel, muž byl na místě mrtvý…
Zhruba o měsíc později přepadl v Českých Budějovicích čerpací stanici a za oběť mu padla zaměstnankyně. Když navíc během tohoto přepadení na pumpu přijel zákazník, Vacík jej chladnokrevně obsloužil. A o tři dny později ještě navštívil svého vietnamského známého a jeho rodinu…
Tomuto muži Vacík dlužil peníze a protože je prostě nechtěl vracet, zastřelil známého, jeho těhotnou manželku i jejich 6letou dceru…
Tato vražda se odehrála 11.1.1995. Jak již bylo řečeno, Vacíkovými oběťmi se stali 37letý vietnamský podnikatel, jeho 29letá těhotná manželka a 6letá dcera. Těla byla nalezena v jejich bytě o pár dní později. Přežila pouze 10letá dcera, protože v době vraždy byla ve škole.
Každá z obětí měla prostřelenou hlavu, a to pouze jednou kulkou. I přes počáteční podezření na vraždu v rámci vyřizování účtů ve vietnamské komunitě kriminalisté brzy zjistili, že v den vraždy měl vietnamskému podnikateli někdo vrátit dluh. I když neznali jméno, věděli, že dotyčný měl podnikateli nechat svou kreditní kartu – a navíc byla i známa informace, že prý manželka tohoto dlužníka učí jejich dceru. Jakmile tedy byly známy konkrétní informace o kreditní kartě, vydali se kriminalisté po stopě Bohumila Vacíka.
Přišla také informace, že provedenou balistickou expertizou nalezené nábojnice bylo prokázáno, že zbraní již jednou bylo vražděno, a to v nedávné době…
19.12.1994 totiž Vacík zastřelil strážného Pozemních staveb v Sokolově, a to jeho vlastní zbraní. Tato služební zbraň poté ani nebyla nalezena na místě činu.
A protože kriminalisté se rozhodli Vacíka zadržet, on, jakoby to tušil, přišel na služebnu sám – s tvrzením, že mu místní Vietnamci telefonicky vyhrožují. Po sepsání jeho stížnosti mu ale kriminalisté sdělili své poznatky – a nestačili se divit. Vacík ihned všechno přiznal…
Po zajištění vražedné zbraně z Vacíkova bytu, čemuž byla přítomna manželka Svatava, byl Vacík uvržen do vazby a obyvatelé si mohli oddechnout – brutální vrah již nechodí mezi nimi. Tyto pocity ovšem nesdílela právě paní Svatava, která jako vážně nemocná učitelka nedokázala unést výčitky svědomí, že její manžel zavraždil čtyři nevinné lidi, včetně malého dítěte a těhotné ženy. Spáchala tedy sebevraždu otravou svítiplynem…
Soudní znalci později dospěli k závěru, že Vacík je osoba s polymorfní psychopatií, která se navíc projevuje také hysterií, schizoidními představami a agresivními způsoby. A o jeho cynické povaze svědčí i to, že ještě než byl dopaden, navštívil policejní ples a zde s bývalými kolegy probíral osobnost hledaného pachatele…
Následný soudní proces byl rychlý a jasný – i když se nejdříve k ničemu nevyjadřoval, Bohumil Vacík byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby a Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Zdroj:
Autorský text inspirovaný knihou Případ Roubal a další kauzy doživotně odsouzených
