Článek
Její obličej byl rozmlácený doslova na kaši, na horní části těla měla spoustu otevřených ran. Útočník si počínal velice brutálně, svým útokem oběti mimo jiné například rozdrtil rty nebo zuby vyrazil z lůžek. Oči byly oboustranně vpadlé do lebky. Dle četných pohmožděnin na rukou bylo navíc patrné, že se žena bránila, ale proti útoku železným kladivem neměla sebemenší šanci.
Pitva prokázala 26 ran na hlavě a dvě bodnořezné rány na krku. Všechny rány ale vykazovaly vitální reakci, takže je pachatel způsobil ještě za Sabinina života.
Zahájené vyšetřování se neslo nejdřív v duchu výslechu muže, který mrtvolu našel. Jednalo se o Jana W., přítele zavražděné ženy. Vzhledem ke skutečnosti, že žena užívala drogy, kriminalisté se zaměřili také na místní závislé. Nicméně stejně tak bylo potřeba pořádně prověřit přítele oběti. Jan o Sabinině závislosti věděl a několikrát se snažil ji z této závislosti dostat. Nutno podotknout, že ona si zřejmě ale platila drogy těmi penězi, které jí Jan dával…
V den vraždy se Jan vracel z Turecka, kam letěl z Vídně spolu s partou dalších 15 lidí. Jeho alibi bylo tedy zcela neprůstřelné. Když jej kriminalisté požádali o kontrolu, zda se v domě něco neztratilo, přinesl po chvíli úplný seznam. Vesměs se jednalo o šperky a hodinky včetně peněz v hotovosti. A protože vrah nic nepřeházel, musel dům znát. Na dotaz kriminalistů si Jan vzpomněl, že během telefonátu z Turecka se mu přítelkyně svěřila, že se za ní staví její kamarád z dětství Patrik Konečný.
Ten jí prý měl pomoci s prací na zahradě. Sabina se dále ještě stýkala se svým bývalým přítelem Michalem a Marcelem. Oba dva byli velice dobře známí, Marcel Z. byl navíc v policejním pátrání. Kriminalisté se tedy snažili oba dva co nejrychleji najít…
Michal Č. později vypověděl, že Sabinu viděl před týdnem, kdy se setkali v Ostravě-Zábřehu. V době vraždy byl se svou přítelkyní doma a pouze si zašel na nákup. To vše mu přítelkyně také potvrdila. Se Sabinou se po rozchodu scházel již jen jako kamarád a dával jí pervitin, který si ona píchala do žíly. Poté musel nastoupit do vězení a Sabina se seznámila s Janem . A i on se zmínil o tom, že se Sabinou ten poslední den, kdy se viděli, byl i Patrik Konečný.
A protože tohle jméno kriminalisté neslyšeli poprvé, zaměřili se na něj…
Tento 21letý mladík dokončil pouze základní školu, kdysi byl v pasťáku, nepracoval a živila jej matka. Aby se uživil, prodával pervitin. Byl v podmínce, za krádeže jej odsoudili i v Anglii. Se Sabinou se znali od dětství, jeden čas u ní dokonce bydlel. A i on potvrdil, že den před smrtí u Sabiny byl. A nejen to, prý jí vypomáhal s úklidem i předchozí dny před její smrtí. Ona prý uklízela doma a on na zahradě. V té době mu prý také navrhla, aby u ní přespal. Tvrdila mu, že ji Jan psychicky ničí a že od něj chce odejít. V ten poslední den u ní prý ale nespal, protože Sabina měla strach, že se Jan vrátí dřív a dozví se to. Od rána prý byla divná, dělala něco na telefonu a najednou řekla, že má něco v plánu a že má Konečný urychleně odejít. Že prý by nebylo dobré, aby o tom věděl.
Konečný proto odešel a o její smrti se dozvěděl o den později od jejího bratra. V den vraždy prý byl u svého kamaráda Viléma K.
Vše se sice zdálo ucelené, ale Konečný kriminalistům odevzdal ve svých věcech i jeden briliantový prsten, který Jan postrádal. A to bylo více než podezřelé…
Konečný samozřejmě kriminalistům tvrdil, že jej od Sabiny dostal za 250 korun, svou vinu zásadně popřel a za možného pachatele označil Michala Č. nebo Marcela Z.
Vyšetřovatelé tedy začali prověřovat Konečného výpověď. Jeho kamarád vypověděl, že s ním byl od zhruba 14 hodin a nacházeli se v Ostravě. Koupili si marihuanu, pervitin, hráli na automatech…
Všechno platil Konečný a protože tolik peněz nikdy neměl, zajímalo vyšetřovatele, kde je sehnal. Kamarád totiž tvrdil, že Konečný je vydělával prodejem pervitinu v Zábřehu. Potom ale vypověděl, že u Konečného viděl nějaké stříbrné věci a prý se toho nechtěl zbavovat před taxikářem, který je vozil. Pak mu ale dal svazek cizích bankovek – které Vilém později policii vydal. Byly to tytéž bankovky, které postrádal Sabinin přítel Jan…
A Patrik Konečný se tak stal hlavním podezřelým…
Následná svědectví už jen dobarvovala Konečného chování, jeho osobnost a činy vůči ostatním. Sestra například tvrdila, že ji napadl, když u ní bydlel, jindy po hádce bodal do dveří, vyhrožoval smrtí vlastní matce a jejímu příteli…
Když měli kriminalisté dostatek důkazů a podle signálu Konečného mobilu věděli, že v Polance v den vraždy skutečně byl, zatlačili na něj dalším výslechem. A Konečný se přiznal…
Byť popsal kompletně celou vraždu včetně situací, které jí bezprostředně předcházely, druhý den svou výpověď změnil a snažil se kriminalisty přesvědčit o tom, že Sabinu nezabil a že potom jen zpanikařil. Nicméně kriminalisté mu to samozřejmě neuvěřili a protože měli dostatek důkazů, předali spis státnímu zástupci a ten podal obžalobu.
Vzhledem k tomu, že Konečný měl psychickou závislost na pervitinu a ne tu biologickou, dokázal drogám odolávat. Schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání mu zůstala plně zachována. Soudními znalci byl označen za nespolehlivého, bezohledného, nezodpovědného, neprojevil žádnou lítost. Neuměl ovládat impulsy v situacích křivdy, ponížení a degradace, byl egocentrik a narcista, chyběl mu soucit. Cítil se nemilovaný, nespokojený ve vztazích a svém dosavadním životě.
Patrika Konečného před soudem nechránila žádná polehčující okolnost, kromě jediné. Díky svému věku nebyl odsouzen na doživotí, ale „jen“ k trestu odnětí svobody v délce 20 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Zdroj : Autorský text s využitém knihy Mordparta Ostrava
