Článek
Ivan Roubal byl jeden z nejhorších sériových vrahů české historie kriminalistiky. Veřejnost jej začala vnímat nejvíce od chvíle, kdy byl propuštěn z věznice na Pankráci a během pár minut zase zatčen. Soudce se totiž dopustil obrovského pochybení a situaci museli zachránit zmínění kriminalisté, kteří Roubala zatkli za jiný trestný čin. Roubal tak byl na svobodě de facto jen pár minut.
8.3.1994 se odehrála dvojnásobná vražda v kanceláři v suterénu firmy Zapap. Policisty zavolal taxikář, který přežil jen se štěstím. Vypověděl, že jej neznámí pachatelé spoutali pouty, ale on se dokázal vyprostit.
Oba mrtví byli svázáni tak, že smyčka byla protažená od krku přes záda k nohám, čímž se svázaný člověk díky nepřirozené poloze sám udusí a uškrtí. Jenže mrtvé muže potom později uškrtil neznámý muž smyčkou, až už byli svázaní. Nicméně kriminalistům bylo podezřelé, že pachatel dva muže zavraždil a třetího nechal žít…
Při následné rekonstrukci svědek zopakoval svou výpověď a dodal, že vrah mu sahal na krk a najednou řekl, že on mu vlastně nic neudělal a odešel. A při odchodu prý řekl větu, ať mají policajti zamotanou hlavu…
Během vyšetřování vyšlo najevo, že mrtví měli na starost stánky na Václavském náměstí, které měl pronajaty podnikatel Horký. Jenže tento podnikatel byl pohřešován a v jeho spojitosti se objevilo jméno Roubal. Odjeli spolu kvůli nákupu věcí do těchto stánků a od té doby o Horkém nikdo neviděl. Viděn byl naposledy 10.12.1992 s Roubalem, přičemž stejná situace se vlastně opakovala i u pohřešovaného muže ze Zákup na Českolipsku. A zanedlouho kriminalisté zjistili v Roubalově okolí i další náhlá zmizení…
Jakmile získali vyšetřovatelé dost materiálů, začali připravovat Roubalovo zatčení. S tím jim pomohl jistý pražský podnikatel, který se Roubala bál. Roubal byl zatčen v letňanském podchodu a přitom mu spadla paruka. Paruka, která později hrála velkou a významnou roli…
Přeživší taxikář během následné rekognice Roubala bez paruky nepoznal. A protože Roubal od začátku popíral a odmítal jakékoliv podíly na zmizeních a následných vraždách, začala doslova mravenčí práce kriminalistů.
Když zatkli Roubalovy kumpány, kteří jej znali pod jménem Majer, provedli prověrku výpovědi. Ukrajinci poté vypověděli, že Majer všechno řídil, v tašce měl provazy i zbraně a když kancelář vykradli a opouštěli, všichni tři svázaní muži žili. Potom ale měli čekat v autě, kdy Majer zůstal sám a vrátil se zhruba za 15 minut. Když později v novinách vyšla zpráva o vraždách, zeptal se Ukrajinec Majera, proč to udělal. Jeho odpověď zněla, že musel, že mu něco udělali. Ale i když všichni Ukrajinci v Majerovi bezpečně identifikovali Roubala, vraždy dosvědčit nemohli.
Postupně se s Roubalovým jménem začala pojit další jména pohřešovaných a zmizelých a na jeho případech začaly pracovat kriminálky ze tří okresů.
Když bylo nalezeno tělo pohřešovaného důchodce z Prahy, zjistilo se, že Roubal měl u sebe jeho osobní věci, oblečení, videokazety apod. A že na svou občanku vybíral peníze z důchodcova účtu. A stejná situace byla i v případě mrtvého důchodce nalezeného v listopadu 1993 ve svém bytě.
Roubalův postoj byl jasný – nebudu vypovídat, vše mi dokažte. A i když měli policisté jen nepřímé důkazy, podařilo se jim dosáhnout Roubalova zatčení a následného odsouzení.
A za co přesně byl Ivan Roubal odsouzen?
Svým okolím byl vždy považován za slušného člověka. Jako rozvedený a hluboce věřící člověk – a nějakou dobu i člen svědků Jehovových – se po revoluci rozhodl pro podnikání. Začal se živit drobnými zprostředkovatelskými obchody, šmelinou a také si pořídil statek Christlhof u hranic s Německem.
Zde udržoval dobré vztahy s místními lidmi, jezdil do vesnice, občas zašel do hospody a právě zde se seznámil se svou první budoucí obětí.
František Hepner se s Roubalem pravidelně stýkal a pomáhal mu při realizaci projektu, v rámci kterého se Roubal chtěl stát soukromým zemědělcem. Z plánu chovat ovce, jeleny, pštrosy a prasata zůstala ale jen ta.
Když koncem roku 1991 na statek přijela jeho známá Nataša, kterou z Ruska nalákal na život v luxusu, nebyla spokojená se vzhledem statku. Nemohla ale zpátky do Ruska a co víc, začala pociťovat jisté city – ale k Hepnerovi, ne Roubalovi. A to byl kámen úrazu.
Buď jak buď, velice brzy se po Hepnerovi a Nataše slehla zem. Nikdo se po nich ale nesháněl a když se přece jen někdo zeptal, Roubal odpověděl, že spolu uprchli do Německa. Nikomu tak ani nepřišlo příliš podezřelé, když Roubal začal jezdit Hepnerovým autem a pomalu rozprodával jeho majetek.
A protože tohle zmizení Roubalovi prošlo, mohl se soustředit na další oběti…
Vyhlédl si taxikáře z Prahy a vylákal jej do Zákup v severních Čechách. Zde ho zavraždil a tělo ukryl do septiku neobývaného domu. Zde bylo objeveno v květnu 1993. Roubal začal ihned používat obě taxikářova auta a další věci. A co hůř, jen o pouhý den později od nálezu těla v septiku se Roubal chystal znovu vraždit.
26.5.1993 vylákal na statek důchodce, se kterým se spojil přes inzerát. Tento muž sháněl přítele pro život, se kterým by mohl v kamarádství dožít poklidný život. Roubal mu odpověděl, sešli se, odjeli na výlet a pak byl důchodce nalezen v Horusickém rybníku. Poslední, kdo s ním prokazatelně byl, byl právě Roubal…
V listopadu 1993 navíc Roubal zavraždil dalšího důchodce z Prahy. Tento muž byl navíc masochista a z jeho bytu zmizely videokazety, televize a další vybavení. I z jeho účtu Roubal opakovaně vybíral peníze. A co víc, na svou občanku…
A pak přišly Vánoce 1993…
Dva muži provozující autopůjčovnu v centru Prahy se o těchto Vánocích navíc starali o stánky zmizelého podnikatele Horkého. Na tom by nebylo nic divného. Problém byl ale v tom, že nechtěli dávat tržby do rukou Roubalovi, i když ten tvrdil, že jej tím Horký pověřil. V nastalé rvačce jeden z mužů použil na Roubala paralyzér. Roubal zůstal ležet na zemi a zárodek pomsty byl na světě…
Dvojnásobná vražda v areálu firmy Zapap a jeden přeživší svědek znamenal Roubalův konec a očekávaný trest. I když ani ten nepřišel tak lehce… Proces samotný trval několik let a definitivní rozsudek padl až v roce 1999, kdy byl Ivan Roubal odsouzen na doživotí. Svůj trest vykonal roku 2015, když 29.6. zemřel.
Zdroj : Autorský text, Legendy kriminalistiky
